Zbrojení:

Připravují se Američané na třetí světovou válku?

Tento komentář Andrewa Marshalla vyšel ve středu 30. srpna v deníku Independent.

Někdy se nejdůležitější zprávy na světě vůbec nedostanou do sdělovacích prostředků. Některých si nevšimneme, protože se týkají lidí či záležitostí, jejichž význam leží v budoucnosti, jindy je tomu proto, že podstata změny je tak široká, tak pomalá a tak postupná, že si jí novináři nepovšimnou a nedostane se na titulní stránky tisku. Tak tady máte tu zprávu: připravuje se příští světová válka.

To je jediný závěr, k jakému je možno dojít nad americkým obranným rozpočtem, který prokazuje rychlou eskalaci. Amerika se sice těší nejdelšímu období míru za dlouhá desetiletí, ale z plánu Pentagonu na výdaje na obranu byste to nepoznali. Cílem je zjevně Čína, nový globální nepřítel pro 21. století.

Po většinu posledních deseti let chyběl americké armádě a americkému zbrojnímu průmyslu nepřítel. Výdaje na armádu koncem studené války radikálně poklesly, a to z velmi dobrých důvodů. Už vůbec nebylo pravděpodobné, že bude nutno vést rozsáhlou válku na mnoha frontách, jak to například tak živě vylíčil Sir John Hackett ve své knize The Third World War, Třetí světová válka. Od té doby až přibližně do loňska nebyly výdaje na obranu ve Spojených státech v ohnisku zájmu. Náhle se však znovu do ohniska zájmu dostaly.

Částečně je důvod politický. George W. Bush, republikánský kandidát na prezidenta, argumentuje, že Clintonova vláda - a tedy i Al Gore - obranu trestuhodně zanedbávali. Je to nesmysl a někteří Bushovi poradci to dokonce i přiznali.

V každém případě nenechávají plány Washingtonu na vojenské výdaje nikoho na pochybách. Míra zvyšování rozpočtu na nákup vojenského materiálu klesala skoro každoročně od doby Reaganova intenzivního posilování obrany až do roku 1999, protože zmizela pravděpodobnost globálního konfliktu.

Letost tento americký vojenský rozpočet stoupl o 12 procent, poprvé od roku 1984, kdy je zvýšení vyšší než 10 procent. Příští rok má dosáhnout 62 miliard dolarů; v roce 1998 to bylo 45 miliard dolarů a odborné kruhy jsou přesvědčeny, že tato částka příští rok daleko pravděpodobněji dosáhne 80 miliard dolarů. To je velmi vážné zvýšení výdajů na obranu, je to předzvěst válečného konfliktu.

Částečně způsobil toto zvýšení rozpočtu obvyklý viník - vojenský průmysl, který potřebuje a vyžaduje novou výrobu, aby vydělával. Do určité míry je nutno vyměnit výzbroj z období studené války. Ale to nevysvětluje všechno. Konec konců, vzhledem k tomu, že studená válka skončila, někteří pozorovatelé jsou přesvědčeni, že by se vojenská výzbroj nemusela modernizovat vůbec.

Existuje vážnější důvod pro nový militarismus. Amerika přesvědčuje sama sebe, že začne hrozit nový globální konflikt. Tentokrát to není v Evropě, je to v tichomořské oblasti. Je to všechno uvedeno v části dokumentu, nazvaného Asie 2025, jehož autorem je (mimo jiné) člověk stejného jména jako já, Andrew Marshall, pentagonský vojenský myslitel, na něhož jeho washingtonští žáci pohlížejí s obrovskou úctou.

Dokument Asie 2025 otevřeně budoucí hrozbu nedefinuje. Čína je v něm jednoduše charakterizována jako budoucí "konkurent na stejné úrovni jako jsou Spojené státy" (peer competitor). Všem ostatním "hrozbám" Americe po ukončení studené války - terorismu, občanské válce a mírovým akcím, jako v Bosně - je určena jen malá část americké armády, kterou bude možno rychle nasadit kdekoliv. Avšak čínská hrozba - jaderná mocnost, dvě miliardy lidí na druhé straně světa - to je dostatečně "sovětská" hrozba a ospravedlňuje to velmi odlišný druh zvyšování vojenských výdajů. Armáda může argumentovat, že potřebuje více těžkých letadel, více lodí, více útočných ponorek, letadlových lodí a dalekonosných bombardérů - a ne méně, jak by se zdálo vyplývat z ukončení studené války.

Tato strategie je zformulována v dokumentu Joint Vision 2020 (Společná vize 2020), v souboru vojenských plánů Pentagonu, vydaném letos v létě. Klíčovým termínem je v ní tzv. Full Spectrum Dominance, převaha plného spektra. Podle Pentagonu to znamená že americké jednotky, ať už budou bojovat samy nebo se spojenci, musejí být schopny porazit jakéhokoliv protivníka a ovládnout všechny situace, v celé řadě nejrůznějších druhů vojenských operací".

Dokument Joint Vision 2020 požaduje, aby "Spojené státy působily tak, aby utvářely mezinárodní bezpečnostní situaci způsobem příznivým americkým zájmům, aby byly ochotny a schopny reagovat na veškeré spektrum krizí tak, jak je tomu zapotřebí, a aby se připravovaly na nejistou budoucnost." To je žargon Pentagonu, který v normální řeči znamená: máte důvod se hodně bát.

Ze všech projektů, které vyvolalo toto "nové nebezpečí", je skutečně obřím projektem National Missile Defence, Celostátní protiraketová obrana (NMD). To je systém pro zaměřování přilétajících řízených střel a jejich sestřelování raketami země vzduch. Amerika tvrdí, že je to zaměřeno proti Severní Koreji a Íránu; není tomu tak, anebo alespoň není tento systém zaměřen jenom na ně. Je zaměřen na Čínu a jeho účelem je udržet americkou nadvládu v Tichomoří. Bude stát něco mezi 15 a 60 miliardy dolarů: takové částky se nevydávají jen na to, aby se zabránilo vystřelení jedné nebo dvou severokorejských střel.

Ze všech hledisek je jasné, že je tohle velmi vážný vývoj. Amerika se připravuje na radikální posílení své zbrojnice; odklání svůj pohled od Evropy a přesunuje ho k Asii: připravuje se na nové globální rozdělení světa, jaké existovalo za studené války. Ale dělá to pomalu, postupně a soukromě.

Existují tři otázky, jimiž se v důsledku této nové změny v americkém myšlení bude muset Velká Británie zabývat. Zaprvé, dlouho předpovídané odpojení Ameriky od Evropy je nyní nevyhnutelné; už k němu v současnosti dochází. Spojené státy už přesunuly své útočné ponorky z Atlantiku do Tichého oceánu; k obdobnému přesunu amerických vojsk zřejmě dojde po nadcházejících prezidentských volbách.

"Většina amerického vojenského zařízení je v Evropě, kde se v dohledné době neočekávají žádné konflikty, ohrožující životně důležité americké zájmy," praví se v dokumentu Asie 2025 zcela otevřeně. "Hrozby jsou v Asii."

Zadruhé, až se Američané stáhnou z Evropy, více evropských obranných úkolů budou muset vykonávat sami Evropané. Vzhledem k tomu, že Spojené státy budou vydávat víc na obranu - ale přesunou svá vojska jinam - evropské státy budou muset odpovídajícím způsobem zvýšit svůj obranný rozpočet.

Tohle všechno je zatím trochu v budoucnosti - ale pravděpodobně jen asi tak dva roky. Nejaktuálnější záležitostí je americká celostátní protiraketová obrana, která je prvním projevem nového konfliktu na britské půdě. Američané chtějí umístit dva systémy své protiraketové obrany do Británie, do Fylingdales a do Menwith Hillu. Dosud v této věci zastává britská vláda na veřejnosti obojaký postoj, odmítá tento projekt odsoudit, ale dává najevo, že s ním není spokojena. Má tendenci se k němu stavět, jako by to byla nějaká americká výstřednost, něco, co nás ve skutečnosti nezajímá.

Ale americká celostátní protiraketová obrana je důležitá jako příznak nového amerického militarismu, tichomořských ambicí Spojených států a jako původce potenciálně vážného vzrůstu globálního napětí. Důsledky systému protiraketové obrany byly už jasně zformulovány v tajné americké špionážní zprávě, které ostře kritizuje, co se stane, jestliže Amerika tento systém začne budovat. Číňané zdesetinásobí svůj počet jaderných zbraní, bude rozmístěno více ruských hlavic, k většímu jadernému zbrojení dojde v Indii a v Pákistánu - krátce řečeno, vzniknou od Atlantiku po Pacifik závody ve zbrojení, což ohrozí všeobecnou bezpečnost.

Británie je významným hráčem ve světové bezpečnosti a teoreticky prosazuje omezování zbrojení. Celostátní americká raketová obrana je nebezpečná a britská vláda to ví: měla by to říci veřejně, než se Washington rozhodne nás slepě, aniž bychom si toho byli vědomi, vrátit zpět do situace jaderné konfrontace, o níž jsme si mysleli, že jsme jí unikli, když padla berlínská zeď.