Realita musí být v televizi deformována, aby vůbec byla zobrazitelná a aby nebyla nudná Obsahová omezenost televizního vysílání je určována technickými faktory. Některé situace (především vztahy) nemůže televize zachytit v celé šíři nebo vůbec, jiné dokáže vystihnout výborně (konflikt, rvačka). Nejpůsobivěji totiž přenáší jednoznačné informace, které se odehrávají v krátkém časovém rámci. A diváci sledují především ty pořady, které na ně nejvíce zapůsobí. Proto musí být realita zjednodušována a materiál se před odvysíláním ještě technicky upravuje, aby udržel divákovu pozornost. Televizí zprostředkovaná "zkušenost" je velmi omezená, přesto v divákovi budí falešný dojem úplné zkušenosti

Industrializace a s ní související rozvoj médií z lidí dělá pouhé pozorovatele světa. Musíme média intenzivně sledovat, protože musíme znát více než je třeba proto, abychom obstáli, ale nemáme čas a finanční možnosti poznávat sami. Jako nejpohodlnější sdělovací prostředek oblíbený u nejširší vrstvy lidí se prosadila televize. Protože je její sledování pohodlné ( a návykové) stává se televize nejoblíbenějším hlavním zprostředkovatelem informací - zkušeností. Ale kvůli omezenému informačnímu poli, které je televize schopna předat ztrácíme schopnost rozpoznat co je skutečné, co je smyšlené. Co nás ohrožuje, co nám prospívá. Riziko poškození tělesného zdraví diváka

Sledování televizního obrazu vyvolává u diváka nežádoucí neurofyziologické reakce. Mimo jiné tyto reakce vedou k přijímaní obrazů, které nám vnucuje někdo zvenčí. To podporuje růst akceptace autokratického způsobu vlády. Centralizace moci prostřednictvím televize

Televize se snaží motivovat lidi ke spotřebnímu chování, protože to akceleruje její další rozvoj.

Není náhoda, že televizi ovládá určitý typ lidí a že jejím prostřednictvím může ovlivňovat chod společnosti jen pár největších společností. Muselo k tomu dojít - působením technických a ekonomických vlivů. Volně podle knihy "Jerry Mander: Čtyři důvody pro zrušení televize, Doplněk, Brno 2000".

Marek Houša