Úspěch v dospělosti silně závisí na množství sebevědomí v dětství
Má-li dítě v dětství dostatek sebeúcty a sebedůvěry, je to daleko důležitější, než jestliže se ve škole dobře učí anebo zda dítě pochází ze sociálně deprivovaného prostředí, zjistil nový výzkum. Jeho výsledku poněkud zpochybňují to, že se školy soustřeďují zejména na akademické výsledky žáků.
"Existují nyní jasné důkazy, že děti s vysokou mírou sebedůvěry a sebeúcty ve věku 10 let jsou v pozdějším životě stejně tak úspěšní v zaměstnání jako ti, kteří mají ekvivalentní znalosti matematiky či čtení," konstatoval Leon Feinstein z vlivného Centre for Economic Performance.
Je také "velmi důležité", jestli se rodiče zajímají o vzdělání svého dítěte a jestli projevují dítěti nepřátelství.
Stejně velký vliv na úspěch dítěte má nepřátelství otce vůči dítěti jako to, jak si otec sám vedl ve škole.
Feinstein a jeho kolegové studovali případy dětí s vyžitím tzv. British Cohort Study, která provedla pohovory u rodičů všech dětí, které se narodily v Británii v prvním týdnu dubna 1970. Pak se konaly pohovory s dětmi ve věku 5, 10, 16 a 26 let a také letos, kdy jim bylo třicet.
Sebeúcta byla zkoumána ve věku 10 let otázkami jako "Myslíš si, že o tobě říkají jiné děti často něco ošklivého?" anebo "Chtěl(a) bys na sobě hodně věcí změnit?"
Zejména chlapci, kteří se chovají asociálně a mají ve věku 10 let malé sebevědomí a sebeúctu, jsou ohroženi nezaměstnaností v dospělosti.
Chlapci s vyšší mírou sebevědomí trpí v pozdějším životě méně nezaměstnaností a po kratší dobu.
Chytré děti mají často vysoké sebevědomí, stejně jako děti z bohatých rodin. Avšak studie srovnávala děti s obdobním sociálním zázemím a zjistila, že dětem, které byly na tom byly ve věku 10 let psychologicky dobře, se vedlo v dospělém věku daleko lépe než ostatním.
"Například, v případě dvou dětí z rodin s nízkým příjmem a s rodiči, kteří odešli ze školy jen s minimálním základním vzděláním," konstatoval Feinstein," dítě, které má větší sebevědomí ve věku deseti let, bude v dospělosti vydělávat víc, i když má stejné výsledky ve škole jako druhé dítě."
Výzkum také překvapivě zjistil, že není neobvyklé, že děti mají vynikající akademické výsledky, ale málo si o sobě myslí. To pak vede k tomu, že se velmi špatně uplatňují na pracovním trhu. Mluvčí pro Britskou asociaci pro poradenství konstatoval: "Děti nejsou deprimovány jen hrubým nepřátelstvím od rodičů: stejně působí i trvalá iritovanost rodičů nebo pocit od rodičů, že je děti unavují. Děti si toho dobře povšimnou."
"Nejsou to jen chudé děti, které tím trpí. Příliš často se ptáte bohatých rodičů, kdo jsou důležití lidé v životě jejich dětí - učitelé, přátelé, a tak podobně - a oni to vůbec nevědí. Nikdo není víc deprivovaný než dítě s chůvou a množstvím peněz."
V Británii žije celá řada velmi úspěšných podnikatelů a milionářů, kteří se ve škole učili špatně, ale jejichž sebedůvěra vedla k tomu, že udělali obrovskou kariéru.
" Bylo by zřejmě záhodno začít argumentovat, že efektivnost jednotlivých škol by se neměla posuzovat pouze podle akademických výsledků, ale i podle toho, do jaké míry pomáhají dětem rozvíjet se i jinými směry," konstatoval Feinstein a poukázal na to, že "Školy nejsou instituce, které by pomáhaly individuálním dětem dosahovat psychologického růstu."
