Globalizace a pražské zasedání: Najednou chtějí všichni zasahovat do ekonomiky

Skutečnou námitkou proti těm, kteří chtějí zlikvidovat dnešní mezinárodní systém, je to, že nemají vůbec představu čím ho nahradit. Mlhavá touha po předindustriální utopii se možná líbí bohatým ekologickým rozmazlencům z horních deseti tisíc, pro něž je největší tragédií, když jim nepřijde dvakrát týdně zahradník, ale to je politika základní školy a nikoliv reálný svět. Demonstranti mají nyní šanci globální instituce zreformovat, a neměli by ji promarnit.

Mnoho se událo od té doby, co byly ulice Seattle koncem minulého roku plné pořádkové policie. Tehdy rozhodovali na ulicích demonstranti, zatímco se ministři obchodu hašteřili v konferenčním středisku. V Praze se zatím protiglobalizační síly vůbec neprojevily, a tak se mohli ministři ze skupiny G7 chopit sami iniciativy.

Náhle už nejsou zásahy do ekonomiky sprostým slovem. Páteční rozhodnutí skupiny G7 podpořit hodnotu eura a akce během víkendu, jejichž cílem má být snížení cen ropy, částečně odrážejí skutečná znepokojení ohledně toho, co hrozí globálnímu hospodářskému růstu v důsledku měnové nerovnováhy a rostoucích cen ropy. Také to ale podtrhuje vítaný návrat k aktivističtějšímu přístupu.

Cynickým názorem by bylo, že Západ umí jednat, když je to v jeho zájmu. Americká podpora vůči iniciativě na snížení hodnoty dolaru byla vyvolána ostrou kritikou Clintonovy vlády od multinacionálních společností, které jsou nespokojené, že slabé euro znamená nízké příjmy z jejich vývozu do Evropy. Ale když požadoval kanadský ministr financí Paul Martin, aby věřitelské země podpořily moratorium na splácení dluhů z nejchudších zemí světa, nebyl v tom zjevný sobecký motiv.

Význam oněch akcí, k nimž došlo v pátek a v sobotu, je v tom, že legitimují zásahy i v dalších sférách, od obchodu až po životní prostředí. Jakmile bylo jednou přijato, že trh musí být spravován silnými a efektivními institucemi, otevírá se celá řada možností. Tvůrci politiky si za posledních čtrnáct dní bolestně uvědomili, jak lehké je to, aby součinnost nedostatku pohonných paliv a tzv "just-in-time production" (objednávání minimálního množství zásob až na poslední chvíli) naprosto ochromila moderní hospodářství. Nyní jsou všichni daleko více ochotni - individuálně i kolektivně - napravovat nedokonalosti trhu i tržní selhání.

Zpráva MMF o stavu světového hospodářství za poslední půl rok, která byla zveřejněna minulý týden, poskytla vynikající přehled nynější situace. Černé mraky, které se nad světovou ekonomikou shromažďovaly před dvěma lety, se rozptýlily, ale Fond varuje, že by mohly vzniknout nové, zejména v důsledku "špatné koordinace kursů čelných světových měn" a v důsledku vysoký cen ropy. Jiný šok by mohl vyvolat náhlý pád vysoce nadhodnocených cen akcií v USA.

(...)

Trh bude zkouškou nynější rozhodnosti skupiny G7. Je velmi důležité, aby světové úřady v této zkoušce obstály. Zasahování do ekonomiky není jako hra v poker, kde je možno skončit brzo: jakmile začnete hrát, musíte to vydržet až do konce. Je sice pravda, že proudy investic ukazují, že investoři mají obrovskou důvěru ve Spojené státy, ale existuje zároveň dlouhá historie investorů, kteří investovali obrovské částky do určitých zemí právě v okamžiku, kdy se tam chystala vzniknout hospodářská stagnace. Rostoucí ceny ropy jsou další komplikací, protože vyvolávají pokles reálných příjmů v době, kdy je trh práce ve Spojených státech velmi těsný. Dojde k vzrůstu inflace, pokud se pokusí zaměstnanci získat odškodné za pokles své kupní síly vyžadováním vyšších platů. To by znamenalo, že by musely dále stoupnout úrokové míry, což by ještě přiblížilo všeobecný krach. (...)

Takže jestli vidí nyní Spojené státy, že by bylo rozumné podniknout určité koordinované akce na celosvětovém jevišti, tím lépe. Nyní je právě čas na to, aby ti, kdo silně naléhají na zrušení dluhů rozvojových zemí, na zavedení spravedlivějších pravidel mezinárodního obchodu, na zavedení demokratičtějšího systému mezinárodní vlády a na reformu Světové banky i MMF, aby zdvojnásobili své úsilí.

Globalizace vytvořila vlastí opozici v celé řadě nevládních organizací, které efektivně odhalují slabosti a nedostatečnost nynějšího mezinárodního pořádku. Tyto nevládní organizace mají pravdu, že je nutno ještě podniknout mnohé, aby došlo ke zvládnutí výstřelků globálních finančních trhů, aby bylo ochráněno životní prostředí a odstraněna chudoba v rozvojovém světě. Celá řada katastrof - finančních, politických i ekologických - které začaly v Thajsku v roce 1997 a vyvrcholily v Seattle - tento argument jen podtrhly.

Některé tyto argumenty ale jaksi nedocházejí těm, kteří přijeli do Prahy v naději, že stačí Světovou banku a Mezinárodní měnový fond zrušit jako první etapu ukončení globalizace.

I jako základní koncept je tento plán nesmyslný, protože skutečnou moc ve světové ekonomice mají ministři financí a guvernéři ústředních bank skupiny G7, nikoliv byrokraté v institucích, které vznikly v Bretton Woods (Světová banka a MMF). Banka a Fond pracují pro země skupiny G 7 v podstatě stejně, jak pracuje Úřad vlády pro kabinet - tyto instituce jen realizují rozhodnutí, učiněná jinde. Vykonávají jen příkazy svých velkých akcionářů - skupiny G7. Kdyby někdo začal argumentovat, že by na tom Británie byla líp, kdyby se zrušila její byrokracie, její státní služba, by byl rychle odmítnut, a to zcela právem.

Avšak skutečnou námitkou proti těm, kteří chtějí zlikvidovat dnešní mezinárodní systém, je to, že nemají vůbec představu, čím ho nahradit. Mlhavá touha po předindustriální utopii se možná líbí bohatým ekologickým rozmazlencům z horních deseti tisíc, pro něž je největší tragédií, když jim nepřijde dvakrát týdně zahradník, ale to je politika základní školy a nikoliv reálný svět. Demonstranti mají nyní šanci globální instituce zreformovat, a neměli by ji promarnit.