Jednostrannost Britských listů snižuje jejich důvěryhodnost
Britské listy na mne už delší dobu působí nevyrovnaným dojmem. Přestože jsem čtenář poměrně pravidelný, jsem z nich stále zmatenější. Domníval jsem se, že Britským listům jde o prosazování mravné, rozvážné a věci znalé novinařiny, přestože k mé nelibosti se ne všechny redakční články a komentáře zdály potvrzením této teze. Proto jsem se zájmem očekával, jak se BL postaví k pražskému zasedání finančníků. Jsem zklamán tím, že, dle mého, značně jednostranně.
Už zařazení první fotodokumentace (ještě před násilnými střety) s odkazy na webové stránky antiglobalizátorů, dávalo tušit, na čí straně BL stojí. Inu, proč ne, jsou-li Světová banka (SB) a Mezinárodní měnový fond (MMF) takové zlo, jak se to jevilo na stránkách BL.
Vzpomněl jsem si však na diskusi o Romech, v níž BL hájily stanovisko "neházet do jednoho pytle". Přestože k činnosti SB a MFF lze mít řadu oprávněných a vážných výhrad, její paušální odsouzení zamlčuje fakt, že některé projekty jsou prospěšné (např. odsíření českých elektráren). Navíc se zhusta opomíjí podíl národních vlád na projektech škodlivých.
To všechno stálo za bližší prozkoumání a tady se pro BL otevřelo velké téma - zůstalo nevyužito, či přesněji, bylo využito demagogicky.
Korunou přístupu BL je článek o hysterické reakci Čechů na totální angažovanost (zde. Já osobně se nestydím za to, že mě násilí na ulicích šokuje, a nabízím autorovi trochu jiný pohled na věc:
V každé společnosti se najdou bojovní, agresivní jedinci bez velkých mravních zábran. Režimy s nedemokratickými rysy je využívají k formování oficiálních "úderných pěstí" nebo aspoň k provedení špinavé práce, od níž se sice vláda veřejně distancuje, ale v koutku duše je za ni vděčná. V demokratických zřízeních se takoví jedinci seberealizují s většími obtížemi.
Režimem posvěcené bojůvky neexistují, a tak přichází samoorganizace. Ovšem i tady je dobré, je-li v pozadí nějaká ideologie a v popředí nějaký cíl. Takže čest fotbalového klubu A velí rozbíjet hlavy příznivců týmu B, kvůli pořádku je třeba mlátit Romy a utiskovanému národu pomůže vyhlazení Židů i židů. Pravým požehnáním je pak pořádný konflikt, třeba takový nacionální jako na Balkáně, v němž si individua Arkanova typu přišla na své.
Židé a Romové momentálně v Evropě nejsou příliš nosný cíl, ale co takhle MMF, SB či jaderné elektrárny? Jsou to témata, v nichž vyostřeně vystupují pro a proti a o emoce není nouze. Tady lze vybouřit své násilnické sklony a ještě získat sympatie či aspoň - jako u BL -
pochopení. Protestující prý nemohou jinak, aby si jich svět všiml, a kdyby se tak nechovali, kritizované instituce by je ignorovaly, takhle však dokonce kvůli nim delegáti prchli z Prahy.
Opravdu to jinak nejde a svět nezná příklady úspěchu nenásilných postupů? A opravdu BL věří, že po bu, bu, bu, jež viděli jen zpovzdálí, vzali delegáti do zaječích, když přirozenou reakcí na tak nekulturní projevy "kritiky" je naopak zatvrzelé hájení svých pozic?
BL v metačích dlažebních kostek vidí tvrdošíjně rozhodné demonstranty nasazující život za své přesvědčení, já se je odvážím označit za teroristy. Ti ostatně také nasazují život za své přesvědčení a jsou sdostatek tvrdošíjní. A výsledek jejich řádění v Praze odpovídá několika kilogramům výbušniny. Teror, totiž násilné prosazování svých názorů a zastrašování jinak smýšlejících občanů, zůstane terorem, ať už nosí košili černou, hnědou, rudou, ekologickou nebo antiglobální a bez ohledu na to, jaký eufemismus pro něj redakce BL vymyslí.
Dokonce je sporné, zda tito tvrdí pouliční válečníci vůbec nějaké pevné přesvědčení mají kromě toho, že je třeba využít každé příležitosti k násilí a drancování. To ovládají dokonale a soudný člověk může se znepokojením přemítat nad možnými důsledky. Například nad možným obnovením dávné tradice vypalování měst. Pár set bojovníků zaměstnává policii bránící Kongresové centrum, zbývající táhnou městem a ve stejnou dobu několik hodin beztrestně ničí a zapalují. Malý stát, jako je ten náš, nemá dost sil, aby je mohl nasadit na všech potřebných místech a zabránit tomu. Buďme rádi, že se tohle u nás nestalo, že boj a "spanilá jízda městem" nebyly paralelní. Může se ale stát jindy a jinde. Nerozpoznají v tom pak i BL ohrožení demokracie?
Nejde jen o tvrdé jádro mezi demonstrujícími. Co ti ostatní? INPEG se distancoval od násilností způsobem, který zaváněl licoměrností. Kdo uvěří tomu, že pan Piorecký a slečna Dvorská netušili, koho zasedání MMF a SB do Prahy přivábí? Navíc ani jeden se nenamáhal lítost aspoň hrát, nýbrž jejich vystoupení byla útočná a kousavá. Zejména slečna Dvorská mne v úterý večer na Primě přesvědčila, že jestliže vstoupí do politiky, mohu očekávat druhé, ale nebezpečnější vydání dra Sládka. Ono totiž distancování se tím, že 30 metrů od krvavého bojiště pořádám pokojný happening, je poněkud nedůvěryhodné. Inu, Pilát si také myl ruce.
Za naprostý úlet pokládám to, jak BL interpretují českou nechuť k násilným demonstracím (viz odkaz). Právem lze poukazovat na projevy české národní nestatečnosti a nehrdinské, ba ponížené přizpůsobivosti, ale to, co činí pan Čulík, že totiž čtenářům předkládá obraz hrdinných demonstrantů schopných obětovat se za vyšší cíle v kontrastu se zbabělými, hysterickými a xenofobními Čechy, je příklad pokleslé novinařiny motivované snad snahou být originální za každou cenu nebo vedené nezkrotným nutkáním tlouci ty české burany za všech možných i nemožných okolností. Klackem antixenofobie BL mávají opravdu často a rády.
Přitom problém násilné demonstrace postojů je mnohem vážnější právě v západních zemích. Je opravdu k chlubení, že divoké demonstrace se staly běžnou součástí jejich života?
Je obrovská síla poměrně malých nátlakových skupin (státy paralyzované několika málo tisíci řidičů kamionů) projevem demokracie, nebo předzvěstí jejího soumraku?
Je jistě obtížné udržet si nadhled, objektivitu a soudnost stále a za všech situací. Právě podle těchto kritérií odpovědný a přemýšlivý čtenář hodnotí novináře a buduje svou důvěru v jejich práci. Britské listy by si měly ujasnit, kam chtějí směřovat. Jejich poslední kroky míří k panoptiku internetového folklóru a mimo jiné znevažují úsilí, jež BL věnují diskusi o poměrech v českých médiích.
Poznámka JČ: Kritiku pana Chlebouna, že jsou Britské listy "jednostranné", nebo obdobnou občasnou kritiku, že vidí na ČR jen špatné věci a na Británii jen dobré, si mohu vysvětlit jen tím, že tito lidé prostě Britské listy (pečlivěji) nečtou. Nepovšiml jste si, pane Chleboune, třeba v BL nedávného článku z Guardianu, o tom, jak je nesmyslné likvidovat MMF a Světovou banku? - Je pozoruhodné, že vám připadají Britské listy jednostranné - a mediální jednohlasá vlna, která se na vás valí z úplatných českých sdělovacích prostředků, ta pro vás představuje mnohohlasost názorů? Skutečně se vám zdá normální, když v televizních stanicích nposktnou Alici Dvorské reportéři, kteří mají těsné kontakty s ministerstvem vnitra, dali možnost větu či vysvětlit jedinou věc? Nepřipadá vám to vůbec jako ozvěna tažení proti Chartě 77? Jste už tou propagandou doopravdy natolik otupělý? - Britské listy neomlouvají násilí, pokusily se vysvělit, že ve světě v politice násilí často hraje bohužel dosti výraznou roli a že v Praze minulý týden došlo k násilí kašírovanému, velmi mírnému. To je nesporné.
