O co usilují Britské listy - klady a zápory
Reakce na článek Jana Chlebouna.
Myslim, ze vas clanek http://www.britskelisty.cz/0010/20001003o.html#14 je
prilis vyhroceny jednim smerem, poznamka pana Culika pak prilis smerem
druhym (mel by si "pecliveji" precist vas clanek jeste jednou, aby vas
nehazel do stejneho pytle s odlisnymi kritiky BL :-)
Klady Britských listů
Nosnou vlastnosti BL je protivinstvi nazorove konvenci. Poslanim BL
(mohu-li posoudit) je rozvirovani diskuse kolem ruznych zasadnich temat,
aby se v mysleni ctenaru netvorily usedliny - a pokud se myslenkove bahno
uz utvari, vcas jej rozkvedlat, nez zpetrifikuje.
Dalo by se tomu rikat
buricstvi, nebo spise oponentura ad extremis, zkouska ohnem. Srdnate
oponovani etablovanym nazorum (leckdy i opravnenym) nutne povede k dojmu,
ze BL zastavaji (z hlediska ceske spolecnosti) okrajove ci mensinove
stanovisko, cili BL jsou do jiste miry 'nepratelske'.
Tato nepratelskost
je vsak optickym klamem, nebot sam pan Culik mnohokrat uvedl explicitne,
ze si nenarokuje patent na rozum.
Jde mu, soudim, predevsim o povzbuzeni z
myslenkove letargie a pohodli, z toho ukolebani, ktere dovoluje totalitnim
rezimum snadno vladnout. Nejen "lide, ctete!", ale "lide, premyslejte!".
Stanoviska BL jsou a budou de facto stanoviska 'opozice', ale neni to
vlastne aktivismus - nebot se nezastava nejakeho propagandistickeho
nazoroveho proudu. I v pripadech kde BL, zda se, haji nejakou 'linii',
(kupr romska otazka) jde spise o nahodu, nebot si dovedu predstavit i BL
zbrojici proti bezbrehe toleranci a asimilaci narodnostnich mensin.
Je to
opozice bez vlastniho nazoroveho schematu ci programu (vyjma nazorove
plurality jako takove), nebot nazor BL byva v zasade zamernym protipolem
nazoru etablovanych.
Spravny Advocat Diaboli nema vlastni program, neni v
ortodoxnim smyslu aktivistou. Ma vsak urcitou roli, jeho prinos je, ze mate s
kym sermovat,a ze sermuje zdatne.
Oponent definuje sva stanoviska
reaktivne, at rekneme cokoli jakkoli, bude nam to zpochybnovat. Pokud nas
dany nazor teto zkousce nepodlehne, aniz by se kontaktu zrekl, vyjde
silnejsi, vyzkouseny.
BL jsou zkusebnou nazoru, a nektere zkousky jdou ad
extremis, jak uz to u zkousek byva.
BL vsak nejsou dlazebni kostkou.
Ceska
spolecnost dozraje tehdy, az dokaze nazorove 'blasfemie' brat v uvahu,
aniz by se nich bala, nebo je snazila umlcet, nebo je odstavovala a
sverepe ignorovala - zacpavala si usi.
Zápory Britských listů
Na druhe strane, zastavat takovy zasadni program oponentury neznamena, ze
oponent ma vzdy pravdu - libive argumenty typu 'kdysi se tradovalo ze je
zeme placata, a vida, kacir mel pravdu' jsou velice zradne.
Hrozi
mesiassky komplex, opojeni z vlastni vyrazenosti a okrajovosti. I outsider
musi byt schopen reflektovat zdravou miru sveho outsiderstvi a nalezt
takovou formu komunikace, ktera neodradi ctenare ci posluchace, ktera jim
nedava do rukou plane argumenty, ze co je v BL, to je tedy urcite blabol.
Pan redaktor Culik, clovek nadprumerny lec vztahovacny ;-), si musi davat
pozor, aby nepodlehl bludu podle hesla Jonathana Swifta "when a true
genius appears in the world, you may know him by this sign, that the
dunces are all in confederacy against him" - kdyz prijde na svet clovek
skutecne genialni, poznate jej podle znameni, ze hnupove jsou vsichni
proti nemu spiknuti".
Jako priklad teto tendence necht slouzi poznamka JC
v tom duchu, ze se citi byt pocten zatracenim od druhorade eticke komise
syndikatu novinaru - prece zneuznani od zneuznanihodnych neni zadny dukaz
vlastni profesionality v dane cause.
Zatim jsem nezaregistroval jediny
pripad, kde by pan Culik uznal vlastni chybu a omluvil se na strankach
BL.
Proto ma setsakra zapotrebi kritiky a oponentur zvenci. To, ze je
otevrene zverejnuje, neni vzdy jen proto, aby kritiku pod carou "setrel" -
byt k tomu inklinuje prilis casto.
Toto veskrze ceske pocinani mi
pripomina onu zakladni alegorii v bratrove animovanem filmu (Geri's game -
ukazky na http://mujweb.cz/www/Jan_Pinkava) kde sachista hraje sachy sam
ze sebou, tedy na obe strany, pricemz ale vyhraje jen ten spravny,
sympaticky, a toho dosdahne podvodem, nebot v koncovce obrati sachovnici a
de facto zmeni barvu a pozici kterou zastava (za priklad necht slouzi
uvodni a zaverecna argumentace o tom co je podstatne v cause Stetina).
Bilance
Paradoxem BL je, ze vlastne usiluje o uznani od tech samych cechacku,
ktere zatracuje. BL ma zajem byt uznanym mediem prave za svou srdnatou
protivinskou roli - uzvanavanym a respektovanym zdrojem informaci pro
ceskou spolecnost. Je to neco jako nevdecna role pravnika, ktery v zajmu
fair play srdnate obhajuje vinika, ci naopak obvinuje nevinneho - a chce
byt respektovan za svou profesionalni dovednost. Zaslouzi si to, - pokud
je vzdy skutecne spickovy, ovsem.
Preji panu Culikovi, aby se dozil takoveho veku jako Geri, aby mel alespon
nejakou sanci dozit se uznani od te pomyslne budouci nazorove pluralitni
ceske spolecnosti, kterou se snazi spoluvytvaret, spetkou soli do oci
ospalcu vhazovanou.
:-)
Poznámka JČ: Je to dobrý profil Britských listů, ale má určité nepřesnosti. Dovolte mi je vymezit:
1. Zaprvé, Britské listy neprotestují jako advocatus diaboli abosolutně vůči všemu. Berou za základ svého vidění skutečnosti redaktorovu více než dvacetiletou zkušenost z britské reality, se všemi svými klady a zápory. Oproti české skutečnosti má britská realita velkou výhodu, že je v mnoha ohledech civilizačně stabilizovaná. Celá řada věcí je prostě vyzkoušených, co funguje a co je nebezpečné, na základě praxe mnoha desetiletí. Při posuzování české reality vycházejí BL z této zkušenosti. Pan Pinkava to dobře ví, i když se možná s Janem Čulíkem zcela neshoduje v jeho interpretaci Velké Británie - vrátil se do ČR nejen z určitého nacionalismu, ale tuším také proto, že mu Angličané šli na nervy. Jan Čulík má oproti tomu vůči Václavu Pinkavovi dosti podstatnou výhodu, protože žije mezi - vůči cizincům (kromě Angličanů) nesmírně tolerantních Skotů. Tedy: nekritizujeme apriori všechno jen pro kritiku, ale věci, které považujeme za závažné. Je fakt, že není v našich silách zároveň většinou věci chválit - myslíme si, že nemusíme psát o tom, co není třeba napravovat.
2. Mylná je představa - pan Pinkava v této souvislosti podléhá mírně patologickému českému prostředí - že jsou názory Britských listů nějak okrajové. Názory Britských listů jsou v mezinárodním kontextu právě naprosto mainstreamové, názory české většinové společnosti, jsou v tomto kontextu podivné a okrajové.
3. Britské listy ani Jan Čulík neusilují v české ani v žádné společnosti o jakékoliv uznání, ceny či chvály. Jan Čulík žije na tomto světě příliš dlouho a zažil příliš mnoho na to, aby nevěděl, jak mizivou cenu má jakékoliv skupinové uznání - a jak často je ovlivňováno partikulárními zájmy a intrikami. Většinový konsensus nebývá příliš kvalitní - i když na něj v demokracii lidé musejí mít právo: jednotlivci musejí mít zároveň právo ho zpochybňovat. Určující je pro Jana Čulíka jeho vlastní zdravý rozum, podle něhož i na základě kritických či pochvalných připomínek zvnějšku posuzuje své okolí. Britské listy vydává proto, že je přesvědčen, že je to české společnosti konstruktivně nápomocné. Tyto texty jsou zde k dispozici - kvůli žádnému skupinovému ocenění to neděláme.
4. Jistěže je hloupost prohlašovat, že výrok jakéhosi druhořadého novinářského grémia (Etická komise Syndikátu novinářů) je určující v kladném či záporném smyslu - napsal jsem, že je to pro mne poctou spíše jako ironické, teatrální, nepříliš vážné gesto.
5. Není pravda, že se Jan Čulík ani Britské listy nikdy za nic neomlouvají - naopak počet chyb, které se v Britských listech vyskytují, je - zejména v důsledku jejich amatérského rázu - jistě zbytečně velký. Od jiných českých sdělovacích prostředků se BL neodlišují patentem na rozum, ale :
Otevřeností do jedné dosti zralé západní civilizace
Otevřeností vůči nejrůznějším názorům (to vytváří určité problémy editoriální politiky, protože bývá těžko určit, co je už cenzura a co právo čtenáře nebýt nuděn opakovanými banalitami z pera extrovertních, někdy nepříliš přemýšlivých výstředníků) a aproximací k pravdě, to jest systematickým opravováním veškerých chyb.
Kritičností a analytičností
6. Veškerá kritika a oponentura je samozřejmě vítána, zejména pokud je racionální a inteligentní. Ale i hloupá a emocionální kritika je užitečná - vypovídá často mnohé o tom, jak někteří lidé v ČR uvažují. Proto stojí za to ji zveřejňovat už jen jako dokumenty.
7. Poznámky pod čarou a na okraj. Nejsou míněny jako konečné editorovo autoritativní slovo (vzpomínáte, pane Pinkavo, jak je ironizuje časopis Private Eye: "That´s Enough." (Ed.) - Myslíte si, že bych někdy poté mohl ještě psát autoritativní poznámky?) - Ne, ty jsou tam skutečně proto, aby čtenáři uvažovali o dvou opačných argumentech, tak jako by se opačné argumenty vyskytly v dobrém rozhlasovém či televizním rozhovoru. Píšu je proto, že mám pozitivně zjištěno, že některé věci některé čtenáře nenapadnou, a to je škoda: je dobré je na určité skutečnosti upozornit.
