O ženách psal zajímavě už Schopenhauer
Vážený pane Čulíku,
dovoluji si Vás pozdravit a současně kratičce reagovat na shrnutí (BL, 14.9.2000) článku uveřejněného v týdeníku Observer 3.9.2000. Divím se, že na ono věčné téma - ženy - jak se zdá, doposud nikdo nereagoval. Snad se obsah článku dotkl příliš delikátní záležitosti, snad se všichni (muži i ženy) obáváme nařčení z neobjektivity a zaujatosti, snad je věc skutečně podstatně méně významná než to co právě dnes ráno pověděl či napsal o krizi empirické sociologie či olympijské myšlenky nějaký dnes žebříčkově viditelný veřejný činitel.
Nechci nikoho připravovat o drahocenný čas a nemám ani v nejmenším v úmyslu, a ani nemohu k této záležitosti něco vlastního, tím méně originálního dodávat. Zdá se mi však velmi zajímavé porovnat současné hypotézy odvozené z genetiky (publikované v Observeru) s již dávnými úvahami na dané tema. Jednou z takových úvah je pojednání A. Schopenhauera o ženách. Jeví se mi to tak, že zatím co článek v Observeru se snaží přiblížit a osvětlit věc z biologicko-fyziologického hlediska, Schopenhauer se o to snaží z hlediska mentálně-psychologického. Ať už tomu tak je nebo není, oba texty se zdají být úžasně komplementární. Ať to však každý posoudí sám.
Nemusím jistě dodávat, že s oběma uvedenými názory vůbec není třeba souhlasit či je snad považovat za zjevenou svatou pravdu. I když oba názory jsou zajímavé, zcela jistě nemusí odrážet skutečnost. Starší text byl navíc napsán zhruba před dvěma sty lety, za zcela jiných společensko-ekonomických podmínek. Pokoušejme se však dívat pokud možno nezaujatě.
Zde je doslovný překlad jedné pasáže z citovaného autora. Arthur Schopenhauer : "Essays and Aphorisms", Penguin Books Ltd, Harmondsworth, Middlesex, England, 1972, kapitola On Women, str. 84 :
"K zajištění pokračování lidského druhu (specie) příroda vybrala mladé a silné muže. Výrazem této vůle přírody je vášeň žen. Již od nepaměti stojí tento zákon svou silou nad všemi jinými zákony : proto běda tomu, kdo postaví svá práva a zájmy tomuto zákonu do cesty. Ať takový člověk řekne či udělá cokoli, budou tato jeho práva či zájmy při prvním vážném nárazu nemilosrdně rozdrceny. Neboť tajný, nevyslovený, vlastně podvědomý, nicméně vrozený etický postoj žen zní: 'Jsme oprávněny podvést ty, kteří se domnívají, že podporou, kterou nám, jednotlivým ženám poskytují, získávají právo ovládat celý druh. Charakter a následně i bezpečné postavení specie příští, z nás vzniklé generace, byly dány do našich rukou a svěřeny naší péči : jednejme v souladu s touto důvěrou přírody'. Ženy si tento nejvyšší zákon vůbec neuvědomují in abstracto, ale pouze in concreto, a nemají žádný jiný způsob vyjádřit průchod zákona jinak než svým jednáním v okamžiku příležitosti. Svědomí je posléze trápí mnohem méně než se domníváme, neboť v nejtemnějším skrytu svého srdce si jsou vědomy toho, že porušením povinnosti vůči jednotlivci tím lépe plní svou povinnost vůči druhu, jehož práva jsou nesrovnatelně důležitější.
Protože ženy žijí pro pokračování existence druhu a nalézají v tom své poslání, jsou celkově více svázany s druhem než s jednotlivci a ve svých srdcích berou záležitosti (v originále affairs) s druhem vážněji než záležitosti s jednotlivcem. To dává jejich celkové přirozenosti a veškeré jejich činnosti určitou lehkovážnost a obecně zaměření, které se fundamentálně liší od zaměření muže. To je také důvod proč neshody mezi manželi jsou tak běžným jevem a v podstatě jevem téměř normálním."
Děkuji za pozornost. Přeji hodně zdaru.
S úctou
Jiří Nezval
