Zklamání od Milana Šmída. Milan Šmíd vydal nové číslo svého občasníku Louč, které je tentokrát v mnoha ohledech slabé, dokonce v něm nalezneme i některá tristní logická non sequitur.
Hloupý PR článek Jany Ciglerové v Lidových novinách o "úspěších" Vladimíra Železného v Bulharsku nepřestane být hloupý jen proto, dovíme-li se, že Ciglerová neobržela reklamní formulace o velikosti Vladimíra Železného z jeho PR úřadu, ale nekriticky je opsala z bulharského tisku. Ciglerová se tak stala pozoruhodným jevem české novinářské obce: pěje nekritickou, nepřemýšlivou a povrchní chválu na člověka, jehož PR kancelář jí oslavné ódy na něho odmítá dodávat, takže si je musí shánět kompilacemi ze zahraničního tisku sama. Ostatně se domníváme, že Železný asi nemyslel své investice do Bulharska vážně - bylo to jen mediální gesto pro domo sua, které má české veřejnosti, která důvěřivě spolkne každou nehoráznost - ukázat před výsledkem amsterodamské arbitráže, jaký má Železný "obrovský mezinárodní vliv". Ciglerová na to nalítla.
Televize Nova neprezentuje celkově kvalitnější televizní vysílání než ČT, ale je lepší v oblasti zpravodajství, přestože je její vysílání často hrubě bulvární.
Zajímavým jevem je také systematický nedostatek soudnosti v přístupu Milana Šmída vůči trvale nízké kvalitě zpravodajství České televize. Tak Šmíd ve své Louči polemizuje s Tomášem Pecinou a argumentuje, že prý bylo zpravodajství ČT z antiglobalizačních nepokojů dobré a koneckonců se vysílalo všechno, za co Pecina ČT kritizoval, že se nevysílalo! Pozoruhodná jednostrannost zpravodajství ČT v této věci Šmídovi zjevně nevadila. Nemyslel jsem, že i Milan Šmíd je natolik susceptibilní české mediální sugesci. Odborník jeho formátu by neměl propadat představě, že to, co je náhodou v televizi, je také pravda.
Analýzy reportérů a fotografů BL i četných nezávislých svědků z antiglobalizačních demonstrací konstatují, že to, co se dělo v pražských ulicích, nebylo objektivně přenášeno na obrazovku České televize. Kromě sledování pořadů ČT by bylo také třeba vyjít trochu do ulic. Je totiž nutno si uvědomit, že to, co se odvysílá v televizi, se - navzdory tomu, že si to mohou myslet naivnější občané - nestane náhražkou reality.
Milan Šmíd hájí Českou televizi, že všechno, za co ČT její Rada kritizovala, že ve vysílání nebylo, ve vysílání skutečně bylo, ale jaksi se to vysílalo nenápadně, bylo to skryto v době, kdy se na ČT skoro nikdo nedívá. To je ovšem v podstatě, jako by se to nevysílalo. Připouští-li dále jinde Milan Šmíd, že určitá důležitá informace se objevila na obrazovce ČT až v době, kdy už si všichni v 19.30 přepnuli na Novu, tak se nechtěně dotkl jádra problému. Kdyby totiž byla Česká televize tak dobrá, jak Milan Šmíd ve své obhajobě předpokládá, lidi by si v 19.30 na Novu si hromadně nepřepínali. To není Bohem navždy daná skutečnost, s níž se nedá nic dělat, víte, pane Šmíde?
Mrzí mě také, že českým intelektuálům a mediálním odborníkům, jako je Milan Šmíd či Ivan Vágner chybí neúplatný požadavek kvality. České televize by se měly snažit vyrovnávat svým zpravodajstvím nejlepším televizním stanicím světa. Analytikové jejich vysílání by tuto kvalitu měli vyžadovat a ne jenom pořád tvrdit, že "u nás to nejde", "my musíme mít vysílání druhořadé", v žádném případě není v ČR možné, aby měl čelný politický debatní pořad tolik researcherů, jako má americký pořad Larry King Live, jak pozoruhodně napsal Ivan Vágner (PROČ PROBOHA TO NENÍ MOŽNÉ?), "žádná BBC" Česká televize není, ale vždyť my jsme také přece jen podél zdí se tiše plížící Češi, na kvalitu nemáme nárok, nemáme ji možnost ani právo vyžadovat, musíme tolerovat spiknutí druhořadých a jejich výhodné pašalíky, musíme dát ČT čas, ať se pod nekvalitním vedením rozvíjí, protože tak se to přece v Čechách dělá - a když na to někdo poukáže jsme šokováni a uraženi a křičíme, že se kritik nechová dost zdvořile, že nám netoleruje přátelská srozumění.
Milan Šmíd musí vědět, jak hrubě nekvalitní a nevzdělaní jsou mnozí zaměstnanci redakce zpravodajství ČT, včetně jejího šéfa Klepetka, musí vědět, že k žádnému zlepšení se zpravodajství ČT pod tímto vedením vypracovat nemůže, a je zradou na důvěře veřejnosti, že vážné nedostatky zpravodajství ČT svou autoritou zašťiťuje. Při své inteligenci a při svém vzdělání - Šmíd přece ví, jak vypadá třeba zpravodajství BBC, i když jeho fakulta studentům žurnalistiky sledování jejích pořadů zásadně neumožňuje (Barbora Osvaldová tam s nimi studuje styl Lidových novin a Mladé fronty Dnes!) - je tedy záhadou, proč Šmíd nepožaduje normální, tj. kvalitní standard.
Milan Šmíd také cituje ze své analýzy, napsané na obhajobu Dušana Chmelíčka, dva odstavce, které byly při editaci z konečného textu vyřazeny. Obávám se, že nebyly asi vyřazeny z důvodů potřeby stručnosti, ale snad proto, že jde s prominutím o nepříliš promyšlený text. Šmíd mj píše:
Veřejnoprávní ČT bývá často poměřována performancí svých komerčních konkurentů, přičemž se poukazuje na zpravodajskou pohotovost a diváckou přitažlivost jejich zpravodajství, což jsou vlastnosti dané již jeho zaměřením na mimořádné, dramatické a konfliktní situace. Veřejnoprávní ČT tudíž bude vždy balancovat mezi objektivní potřebou nezaostávat za zpravodajskou pohotovostí štábů komerční televize, a mezi úkolem nesklouznout do polohy bulváru, který ignoruje společensky závažná - byť ne tak čtenářsky a divácky přitažlivá - témata nebo informace, které prezentují dané téma v širších souvislostech a vztazích.
V normálním světě nemá zpravodajská pohotovost přirozeně naprosto nic společného s "polohou bulváru". A to, že jsou určitá témata společensky závažná, přece proboha neznamená, že musejí být prezentována divácky nepřitažlivě - právě proto, že jsou společensky závažná, mají potenciálně obrovskou diváckou třaskavost. Jsou-li prezentována nudně, je to vina neumětelství v redakci zpravodajství ČT. Atd.
(JČ)
Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo 
