Krajské volby: Předběžná zpráva o nemocech mocných
Historicky první volby do zastupitelstev samosprávných krajů se budou v České republice konat 12. listopadu 2000. Karty jsou rozdány, už od dob, kdy Parlament schválil volební zákon pro tyto volby. Od dob, kdy se v našich politických luzích a hájích objevil pojem a reálie tzv. "opoziční smlouvy". Karty jsou rozdány, ale hrát se s nimi bude až druhou listopadovou neděli od 8 do 22 hodin. Ještě je tedy čas na krátkou "předehru" v podobě nastínění několika na první pohled ne zcela zřejmých spojitostí.
Dvě roviny krajské samosprávy
Krajská samospráva jako forma správy věcí veřejných je projevem tzv. decentralizace: Stát se vzdává určitých rolí ve prospěch jiného subjektu, který potom tyto role plní sám, vlastním jménem a na vlastní účet, a to relativně samostatně a nezávisle na státu a moci státní. V případě krajské samosprávy je oním subjektem kraj - územní společenství občanů. Samosprávu pak můžeme chápat ve dvou rovinách. Předně ve vztahu ke státu; zde je (územní) samospráva jako princip chráněna zejména v čl. 8 Ústavy a Hlavě sedmé Ústavy. (To nás však nyní zajímat nebude - reprezentace krajů teprve vzniknou a jak se budou chovat směrem "nahoru", vůči centru, se teprve uvidí.) Druhá rovina běží od institutu krajské samosprávy směrem "dolů", k občanům. Je to rovina politické reprezentace občanů v územním celku větším než obec a menším než stát - a to je naopak téma velmi aktuální. Je to téma prvních krajských voleb a všeho, co s nimi souvisí.
Kampa? informa?ní: Ticho po pěšině?
Jestliže má ve veřejném životě státu dojít k založení nebo ustavení nějakého nového prvku, z podstaty věci plyne, že by s ním měla být veřejnost řádně a včas seznámena. V České republice je však tento logický požadavek a jeho splnění tradičně bolavým místem. V minulosti nebyli občané dostatečně obeznámeni s rolí Senátu nebo se všemi aspekty přijetí ČR do Severoatlantické aliance; v současnosti se odehrává totéž, pokud jde o vstup naší země do Evropské unie, zřízení úřadu tzv. Veřejného ochránce práv (ombudsmana) - a také pokud jde o nově vznikající samosprávné kraje. Ponechme stranou argumenty Ministerstva vnitra (gestora celé reformy veřejné správy), že na šíření myšlenky krajské samosprávy nebyly peníze ani síly, že to není mediálně přitažlivé téma anebo že na rozhodujících místech převážily síly krajům nepřející. Ponechme stranou i "podíl" medií, která ještě dnes zhusta podávají vznik krajů pouze jako něco, co rozvrátí školství, správu silnic a nemocnic, co přinese armádu zbytečných úředníků atd. atd. a podívejme se spíše na to, čemu daný stav prospívá či neprospívá. A to pod zorným úhlem předvolební kampaně parlamentních politických stran - neboť ty jsou za vznikající krajské zřízení odpovědny a právě ty z něj budou vzhledem k momentální i dlouhodobé vnitropolitické situaci prostřednictvím svých zvolených kandidátů "těžit".
Krajská samospráva: Přísně tajné?
Krajská samospráva v oné druhé rovině z úvodu tohoto článku je materií ryze ústavní, materií z oblasti základních lidských práv - konkrétně práv politických (srov. čl. 21-22 Listiny základních práv a svobod). Tento charakter krajské samosprávy jako možnosti podílu občanů na správě věcí veřejných však doposud nebyl veřejnosti náležitě objasněn a zdůrazněn. Ba, zdá se, že nebyl zdůrazňován takřka záměrně, a to od samého počátku úvah o reformě veřejné správy až do dnešních okamžiků, okamžiků vrcholící volební kampaně. Důvod? Krajská samospráva je v původním smyslu (a čisté podobě) důsledkem vertikální dělby (politické) moci. Není jen o péči úředníků o občany, o územní správě - je tam to důležité slůvko "samo". Čili krajská samospráva je (měla by být) vyjádřením nikoli starého dobrého "rozděl a panuj", ale "rozděl a nech panovat". Panovat ve smyslu spravovat své věci samostatně (samozřejmě za respektování právního řádu země). Panovat ve smyslu míti moc. Přiznejme si, že právě to je podstatou a zároveň projevem demokracie, po níž všichni voláme a jejímž cílem je přiblížit občanům ne pouhé úřední rozhodování (typicky ve správním řízení), ale přiblížit jim onu moc, onu vládu ! Toto je pravý smysl krajské samosprávy podle Ústavy a Listiny základních práv a svobod, smysl, který bude každá zavedená moc i přes demokratizační rétoriku ignorovat nebo přímo tajit.
... a kampaň dezinformační
Protože máme těsně před volbami, je možné si předcházející tvrzení snadno ověřit. Otázka tedy zní, zda volební kampaň nějak odráží rozdílnost funkce krajů a státu (rovinu první z úvodu článku) a posléze zmíněný ústavní význam krajské samosprávy, tj. tu druhou rovinu. V prvním případě zjistíme, že nikoli dokonale: Ačkoli se volební strany přirozeně musí vyjadřovat k lokálním a regionálním problémům (dopravní obslužnost; rozvoj podnikání; zaměstnanost v kraji), nevyhýbají se tématům z hlediska p?sobnosti a pravomocí krajských zastupitelstev zcestným: prohlá?ením o d?chodové ?i da?ové reform?, záchran? ekonomiky, polo?ase (rozpadu?), konci vlády jedné dvoustrany... Budiž - klamavou reklamu náš právní řád postihuje, klamavou volební kampaň nikoli.
Naproti tomu u druhého případu je situace daleko nebezpečnější. Současné parlamentní strany bez výjimky pojaly volební kampaň a tedy i volby (opět) jako jarmark anebo kšeft. Volby, institut, od něhož se v moderní době odvozuje státní moc jako taková ! Kde to jsme, když volič, tento "král na jeden den", je postaven před hotovou věc, o níž mnoho netuší, a ze všech stran se na něj ozývá a sype: VOL! VOL! VOL NÁS! Kejkle a sebechvála, kramářské dohadování a vhrdlolhaní, pomluvy a plivance, kdo víc a hlasitěji křičí, vyhraje! A kde zůstala samospráva? A politická práva občanů podle Listiny ? (Pokud se někomu zdají vznesená obvinění křivá nebo přehnaná, nechť věnuje pozornost dvěma příkladům za všechny. Jedním je "Manifest srdce a rozumu" V.Klause, stěžejní volební dokument ODS z 15.10.2000; druhým úvodní prohlášení M.Zemana na tiskové konferenci ČSSD ze dne 27.10.2000.) Nebezpečnost těchto jevů a předvolebních praktik je evidentní: Z hlediska teorie lze pochybovat o legitimitě zvolených krajských reprezentací, protože s jejich funkcí voliči nebyli seznámeni. Z hlediska praxe lze očekávat, že pokud se občané s krajským zřízením neztotožní a nevezmou je za své, zůstane "krajská politika" záležitostí centra a uzavřených, izolovaných stranických skupin v regionech. Co všechno to může znamenat pro život (nejen) krajů, netřeba rozvádět.
Několik vět závěrem
Výše uvedený rozbor byl rozborem převážně právním. Pokud jde o politickou stránku věci, je nad slunce jasné, že dne 12. listopadu se odstartuje běh, jehož (dílčí) metou budou volby do Poslanecké sněmovny za rok a půl. A lze předpokládat, že podle toho, v očekávání konečného "dne zúčtování" v r.2002, bude v mezidobí vypadat i samotné fungování krajských zastupitelstev a od nich odvozených dal?ích orgán? krajské samosprávy. Bohu?el...
Pojednání o rodící se krajské samosprávě můžeme uzavřít několika větami. Na jejím příkladu vidíme, že jestliže se před deseti lety kyvadlo dějin v naší zemi vychýlilo ve prospěch občanské a lidské svobody, pak dnes se již nachází v poloze opačné. Pod egidou úsilí o "politickou stabilitu" či "zachování základních demokratických principů" ve jménu různých dávno vyhynulých "-ismů" nejde o nic jiného než znovuupevňování státní moci, v první řadě na úkor politických alternativ jako potenciální konkurence. V centrálním Parlamentu, v teprve vznikajících krajských a nejnověji i na úrovni obecních zastupitelstev.
Zbývá doplnit, co s tím vším dělat. Pro ty, kdo pociťují nad chorobopisem moci, nad touto "zprávou o nemocech mocných" znepokojení, navrhuji dvě věci. Spojit se - a vytrvat.
V Praze dne 1.11.2000
Mgr. Libor Jehlička
(Libor.Jehlicka@seznam.cz)
Občanské sdružení REGION 2000 (www.Region2000.cz)
