Další dějství policejní frašky
Na takovéto "řádné vyšetřování jednotlivých policejních excesů"
čeká s netrpělivostí náš pan prezident?
Předpokládám, že z čtenářů Blistů není nikdo tak naivní, aby doufal, že by se byť jenom
jeden případ porušení lidských práv na policejních stanicích podařilo vyšetřit. I tak mi to nedá, abych se nesnažil popíchnout před poznáním reality utíkající čtenáře, kteří by i jen spatřením provokativního nadpisu mohli přijít o poslední zbytky svojí, je samé klamající, integrity. Je opravdu tak nepříjemné slyšet, že žijeme v potěmkinovské vesnici, jež je velmi vzdálená od tolik zprofanovaného hesla - demokratického právního státu? Nebylo by lepší se raději rovnou snažit prosadit zákon, který zakazuje prošetřování trestných činů policistů? Ušetřilo by se na daních a nehráli bychom sami před sebou divadlo. Vždyť o řádné vyšetření policejního násilí na vandalských cizácích, a na čumilech, co vycházeli ven a připletli se do cesty oprávněně naštvaným hrdinům, stejně nikdo nestojí...
V minulém týdnu Britské listy uveřejnily zprávu o zastavení vyšetřování dvou případů podezření ze spáchání policejního násilí vztahujícímu se k událostem na konci září. Inspekce ministra vnitra (dále jen Inspekce) se tímto krokem oficiálně před veřejností zbavila celé poloviny jí předstírané činnosti, k níž byla ke své velké nelibosti alespoň formálně donucena.
Na základě logicky i právně těžko vysvětlitelných kritérií se totiž rozhodla předstírat vyšetřování pouze u čtyřech případů policejního násilí.
A) jde o policejní stanici v ulici Ocelářská v Praze 9 Vysočanech, kde bylo vyšetřování zahájeno i zastaveno nejdříve. Výpovědi očitých svědků a zároveň obětí, českých občanů, kteří mj. ani nebyli demonstranty, tak, zdá se, nebyly věrohodné, neřku-li zcela vymyšlené. Nejvíce ponižovaného předvedeného, Poláka Arkadiusze Zajaczkowského, jenž byl policisty mlácen do obličeje (samozřejmě pouze "údajně") až mu byl ulomen zub a tekla mu z úst krev a potom mučen střídajícími se policisty po celou noc ve zvláštní místnosti pod úrovní policejních cely, se ani nepodařilo Inspekci sehnat, natož vyslechnout. Podle verze Inspekce, o níž také již Britské listy referovaly, jim polský Interpol sdělil, že se Zajaczkowski právě nachází v USA v Kalifornii. OPH ho ve spolupráci s novináři z deníku Gazeta Wyborcza nalezly v Polsku za jeden den. Jeho svědectví Gazeta Wyborcza otiskla 7. 11...
B) bylo zastaveno trestní stíhání policisty v civilu, který si vybíjel svou agresi přímo při demonstracích. Údajně tak činíval i v minulých letech, jen se to zatím nepodařilo zdokumentovat. V tomto případě bude možná dokonce policista za svůj trestný čin, jenž musel tedy být z nepochopitelných důvodů překvalifikován na pouhý přestupek, toliko kázeňsky potrestán svým bezprostředně nadřízeným kamarádem. Tak to totiž v rozporu se základním čl. 1 Ústavy v ČR prozatím u tzv. kázeňského přestupku policisty funguje. Na rozdíl od přestupku spáchaného obyčejným, neprivilegovaným občanem. Pro "strážce zákona" jako je tento, to může znamenat například snížení platu na tři měsíce nebo dokonce i písemnou důtku, která by ho jistě obzvláště účinně odradila od dalšího braní spravedlnosti ve službě veřejného činitele do svých rukou. Zprávu od Inspekce lze vyložit tak, že pokud Vás bude neuniformovaný (!) policista tlouci bezdůvodně (!) masivním klackem po hlavě, nepáchá trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele ani trestní čin ublížení na zdraví, ač toto jednání naplňuje více než vrchovatou měrou skutkové podstaty těchto trestních činů podle českého trestního zákona. Jedná se pouze o kázeňský přestupek...
Že ani v tomto případě se nepodařilo policistovi z Inspekce předvolat hlavního postiženého, aktivistu Tesárka k výslechu, asi nemusím dodávat. Tento člověk mj. "vyšetřuje" i případ v Arabské a svojí "řádnou vyšetřovací povinnost plnil" s tradičně nulovým výsledkem i po tradičně pozdním, o to více brutálním zásahu policie proti lidem, co se ocitli ve špatný čas na špatném místě po Global street party /viz článek Lenky Kučerové z 1. prosince a archiv Blistů květen 1998/. Je zbytečné ho jmenovat, neboť je jen součástí mašinérie ministerstva vnitra, která nikdy nevydá "svoje lidi" k trestnímu stíhání v případech, kdy porušují základní lidská práva nepolicistů.
C) s netrpělivostí očekáváme, kdy bude se stejným úspěchem - jak tradice velí - zastaveno vyšetřování případů mučení a dalších desítek nezákonných postupů na policejní statnici Lupáčova v Praze 3 na Žižkově a Arabská v Praze 6 Vokovicích. Už teď jsou v případě Lupáčovy veškerá svědectví považována policistkou z Inspekce pouze za pomocný materiál, včetně lékařského potvrzení. To je ve švédštině, což je problém. Když dobrovolníci z řad OPH dotovanému státnímu orgánu, který by měl s řádnou pečlivostí vyšetřit všechny, byť jen náznaky policejních trestných činů, výpovědi nepřeloží do češtiny, ani se jimi pravděpodobně nezabývají. Úřední překlad jinak trvá podle náměstka šéfa Inspekce pět týdnů. Navíc je předpoklad, že se úraz stal až po odchodu z policejní stanice. Případ této argumentace není řídký, stalo se to i dříve při jiné příležitosti u člověka, jenž měl lékařské potvrzení už několik hodin po propuštění, a také bylo namítáno, že se mu něco stalo na cestě mezi policejní služebnou a lékařem.
V případě Lupáčové tedy, jak Tadzio Mueller německý občan žijící ve Švédsku mj. s proraženým ušním bubínkem (byl tak drzý, že ani nepolíbil botu jednoho z profesionálů), tak izraelský zdravotník údajně "při 25 - 40 minut trvajícím mučícím obřadu na rukou spoutaný a osmi profesionály z řad policistů hýčkaný a přátelsky oslovovaný ponejvíce černá svině, příp. černá špína" Jehoshua Tzarfati (jejich výpovědi byli uveřejněny v Blistech), i další popořadě zpracovávané osoby, opět budou pravděpodobně pro veřejnost a novináře označeni za lháře, kteří chtěli poškodit pověst naší policie. Samozřejmě ve spolupráci se "zahraniční ideodiverzní centrálou" a s přispěním "hovadských argumentů" tzv. Občanských právních hlídek.
U kauzy Arabská se rovněž spíše nebude věřit jihokorejskému doktorandovi z FSV UK, který lživě zveřejnil, že ho mlátili tak dlouho, až se bolestí pomočil. V tomto případě je ovšem podána i ústavní stížnost proti jinému zásahu veřejné moci (policie) do několika Listinou zaručených základních práv pana Jeonga.
Ani v těchto kauzách nebyl učiněn pokus kontaktovat zahraniční předvedené, jak by řádné vyšetřování velelo. Podle nahlédnutí do spisu i rozhovorů s příslušnými policisty z Inspekce nedochází navíc ani ke konfrontaci výpovědí policistů a hledání rozporů v jejich výpovědích.
Policistů tedy podle jejich výpovědí většinou s aktivisty v poklidu komunikovali a prováděli řádně úkony podle policejního zákona, nikdo nestál o právní pomoc ani si zavolat blízké osobě apod., natožpak nějaké násilí, kdepak.
Myslím, že z celého je zřejmé, že na takovýto způsob vyšetřování by stačila obyčejná, rychle stejné odpovědi policistů zapisující sekretářka, a ne z kapes daňových poplatníků placený zbytečný orgán. Jisté úspěchy v hospodářské kriminalitě policistů, kterými se rád honosí šéf "nezávislé" Inspekce, podle svých slov "filosof a sociolog, tudíž nepolicajt", ovšem s policejní hodností plukovníka - Mikuláš Tomin, je určitě možné Inspekci přiznat. Nicméně právě v případech, kde nedostává policista díky korupci více než závistivý kolega, jenž ho práskne, či neokrádá stát na jeho penězích uvnitř policie, je úspěšnost a vůbec snaha po naplnění ustanovení § 158 trestního řádu - řádně a co nejryhleji vyšetřit trestnou činnost prakticky nulová.
Jedná se bohužel zejména o trestné činy páchané vůči občanům i cizím státním příslušníkům (zde to ovšem česká společnost ráda toleruje - viz i jen množství článků v archivu Blistů) zasahující do jejich základních práv chráněných ustanoveními policejního zákona eo ipso Listinou základních práv a svobod a Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách.
K tomu je třeba ještě zmínit ze začátku naznačenou, možná ještě závažnější věc, a to sice bezdůvodné předávání trestních oznámení Inspekcí na Odbor kontroly a stížností Policejního prezídia. Takto totiž naložila Inspekce z převážnou většinou OPH podaných 26 trestních oznámení. Jednalo se zejména o případ policejní stanice na Chodově, odkud jsme získali 8 svědectví i lékařské potvrzení, pojednávajících o násilných praktikách policistů. Jedním z postižených byl i Michael van Broekhoeven (výpověď uveřejněna v Blistech), jehož výpověď byla zkusmo napadána některými bulvárními novináři.
Proti jejich článkům, které se nešikovně snaží praktikami hluboce pod hranicemi základní novinářské etiky znevěrohodňovat jeho osobu, stojí svědectví ostatních osob držených na chodovské stanici. Dále jde o případ Dr. Price, Dr. Dennet-Thorpeové a pana Edwardse, kde jsme v trestních oznámeních oznamovali opět podezření z několika trestných činů. Tyto a další případy postoupila Inspekce prakticky ihned, bez jakéhokoli prošetření a odůvodnění na OKSPP, který má pravomoc prošetřovat toliko stížnosti na přestupky a ne trestní oznámení. Stejně tak to Inspekce tradičně činívala v minulých letech s trestními oznámeními právníků prezidentské kanceláře, jež se snažili poukázat na nezákonné praktiky policie při podobných příležitostech v minulých letech, takže nejde o nic výjimečného.
Výběr se jeví jako naprosto náhodný, neboť v případech, jež se Inspekce rozhodla na oko řádně vyšetřovat, nejsou podezření ani důkazy o nic víc závažnější než ve většině, kterou nezákonně ihned předala OKSPP. Žádný takový postup není v zákoně upraven. Inspekce tak s naprostým klidem postupuje v rozporu s čl. 2/3 Ústavy, který jasně hovoří o uplatňování státní moci pouze v PŘÍPADECH, MEZÍCH A ZPŮSOBY stanovenými V ZÁKONĚ, přičemž splněny musí být všechny tři podmínky kumulativně.
Nakonec to ovšem vyjde vlastně nastejno, neboť je jedno, od koho Vám přijde dopis, že se podezření ze spáchání trestného činu či přestupku nepotvrdilo...
Z celé nechutné frašky, která se ovšem očekávala, vyplývá, že Inspekce nemá pod ministrem vnitra co dělat. Stejně tak Odbor kontroly a stížností nemá co prošetřovat přestupky policistů navenek. Proti vnitřním kázeňským proviněním ať si tyto orgány postupují, jak je jim libo nejlépe sloučeně, neboť je to z jejich strany prašť jako uhoď. Nicméně, pokud se jedná o zásah proti komukoli zvenčí, kontrolní a vyšetřovací mechanismy musejí fungovat lépe.
Jeden z návrhů nového trestního řádu, který hovoří o vyšetřování trestných činů policistů vyšetřovatelem, jako u jiných občanů, také nic neřeší. Úřad vyšetřování spadá taktéž pod ministerstvo vnitra, navíc si musejí pomáhat, když vyšetřují běžnou trestnou činnost. Jít tvrdě proti trestným činům policistů by se tedy vyšetřovateli rozhodně pro budoucí spolupráci neoplatilo.
Proto by bylo na místě, aby pro trestné činy policistů, případně alespoň pro jistou skupinu trestných činů existoval orgán nepolicejní, podléhající např. ministerstvu spravedlnosti (někteří zástupci Rady pro lidská práva po tom volají již delší dobu), který by byl vyškolen pro tento druh vyšetřování. Vůbec se nemusí jednat o policisty, jak se nesmyslně tvrdí.
V horším případě by měl být vyšetřování, které objasňuje zásah do základních lidských práv, přítomen nejméně jeden nezávislý zástupce státního orgánu zabývajícího se ochranou lidských práv.
Ještě důležitější a daleko zásadnější se jeví kontrola preventivní, kterou např. OPH neúspěšně nabízely při výjimečné situaci v září, ale o té až někdy příště...
