Má se platit na vysokých školách školné?
Vážený pane šéfredaktore,
četla jsem v BL článek pana Jírovce o školném na VŠ. Musím říci, že s
ním naprosto souhlasím. Dovoluji si Vám tedy zaslat na toto téma článek.
Opět mohu jenom zopakovat, že o podobné argumenty, jaké přinášejí BL, není v
českých médiích NAPROSTO žádný zájem.
S přátelským pozdravem
Vladimíra Al Malikiová
Během volební kampaně do krajských a senátorských voleb se i z úst některých kandidátů za ČSSD ozývaly hlasy o tom, že aby bylo možné zvýšit výdaje na vzdělávání, bylo by vhodné uvažovat o zavedení školného na veřejných vysokých školách. Tyto úvahy však většinu voličů ČSSD šokovaly. Voliči totiž do té doby oprávněně předpokládali, že ČSSD školné samozřejmě odmítá.
Školné je ve své podstatě problémem zcela politickým ve smyslu pravicového či levicového náhledu na svět. Záleží na tom, jak si kdo zodpoví následující otázku: Je vysokoškolské vzdělání pouze soukromou investicí do budoucí prosperity jednotlivce nebo investicí, která přispívá k růstu životní úrovně celé společnosti? ČSSD byla vždy toho názoru, že přispívá k rozvoji celé společnosti.
Bezprostředním důvodem diskuse na téma školného byla a je opakovaná snaha pravicových poslanců prosadit v parlamentu novelu zákona o vysokých školách, která chtěla školné zavést. Hlavním - a velmi medializovaným - argumentem těchto poslanců bylo tvrzení, že současná vláda neplní sliby. Tedy, že školství není její prioritou a že vysoké školy mají stále méně a méně peněz. Opak je však pravda.
Jádro problému spočívá v tom, že finance na "vzdělávací činnost" vysokých škol se letos skutečně o něco snížily, ale "vzdělávací činnost" je pouze jedním z ukazatelů, z nichž se skládá celkový rozpočet vysokých škol. Váha všech těchto ukazatelů závisí na dohodě MŠMT s reprezentacemi vysokých škol. Přitom je zřejmé, že veškeré přidělené dotace - tedy nejen dotace na "vzdělávací činnost" - používají veřejné vysoké školy na zajištění vzdělávací činnosti a ve prospěch vzdělávací činnosti.
Posuzujeme - li výši dotací, musíme se dívat na souhrnný údaj, který zahrnuje i prostředky na výzkum a vývoj a další prostředky z kapitoly školství a jiných kapitol státního rozpočtu, které však kritici nechtějí brát v úvahu. Není totiž pravda to, co tvrdí například poslanec Unie svobody Petr Matějů, že finanční prostředky na výzkum a vývoj neovlivňují rozsah a kvalitu vzdělávací činnosti vysoké školy. Z prostředků na výzkum a vývoj se například budují laboratoře, které jsou nepochybně využívány i pro praktickou výuku. Prostředky na nespecifikovaný výzkum na vysokých školách jsou podle usnesení vlády o Národní politice výzkumu a vývoje "určeny na tu část výzkumu, která je neoddělitelně spojena se vzděláváním".
V souladu s možnostmi státního rozpočtu se mění z roku na rok výše dotace, jíž stát veřejným (tedy nestátním) vysokým školám přispívá na plnění jejich poslání. Státní dotace je sice nejvýznamnějším, ale přesto jen jedním ze zdrojů vícezdrojového financování veřejného vysokého školství. Ani snad nemá smysl v této souvislosti zmiňovat, že rozpočet schvaluje ve finále Parlament, nikoliv vláda.
Za vlády ČSSD se rozpočet resortu školství postupně zvedl z 63 miliard na více než 80 miliard a počítá se s dalším růstem, neboť vládní prohlášení deklaruje jako svůj cíl dosáhnout 6% podílu na HDP. Současný stav je 4,7% HDP.
Doposud se nikde zcela jasně neprokázalo že školné má více kladných než záporných stránek. Problém školného navíc nebyl v ČR nikdy dořešen ani z hlediska finanční podpory studentů. To znamená půjček na školné, ručení za bankovní úvěry (ručil by stát), řešení návratnosti půjček atd. Banky jsou na tom dnes velmi špatně a neměly by možnost - ani kdyby chtěly - nabízet studentům příliš výhodné půjčky. Pokud by k tomu však přece jen někdy došlo, musel by - jako v jiných zemích - převzít za nesplacené půjčky garanci stát. Takže si nepomůžeme. Navíc se školným vytvoří dvě kategorie studentů a tam, kde je dnes největší přetlak studentů, problémy ještě narostou.
Školné je zavedeno v pěti z 18 sledovaných zemí Evropské unie. Ve většině ostatních - tak jako u nás - platí studenti jiné typy poplatků. Je velmi zajímavé - a u nás se o tom vůbec nehovoří - že v zemích, kde si studenti mohou brát půjčky na studium, si je neberou. Museli by je totiž jednou splácet, ale oni nevědí, zda dostanou práci. Proto si raději na studium vydělávají.
Argumenty pravicových poslanců, že by školné umožnilo rozšířit kapacitu vysokých škol jsou také zavádějící. Za posledních deset let se počty studentů zdvojnásobily a rok od roku dále rostou. Vládní záměr dosáhnout do roku 2003 přijímání nejméně 50% z populačního ročníku do terciárního (tedy nejen vysokoškolského, ale obecně nadmaturitního vzdělávání) není nereálný. Pro srovnání: letošní ročník 19 letých činí 109 tisíc a do prvních ročníků veřejných vysokých škol (nepočítaje v to vyšší odborné školy a státní školy) bylo přijato 49 tisíc uchazečů. Situaci samozřejmě zkresluje tzv. odložená poptávka, tedy uchazeči věkově starší. Do roku 2003 navíc populační ročník 19 letých klesne 92 tisíc. Je tedy zjevné, že z porovnání čerstvých maturantů a volných míst na vysokých školách vyplyne fakt, že není v podstatě třeba dramaticky rozšiřovat kapacity vysokých škol. Co však třeba je, lze nazvat diverzifikací nabídky. Nemusíme rozšiřovat nabídku magisterského studia, ale kratších studijních bakalářských programů a dálkového a distančního studia, což lze dělat za stávající kapacity.
Demografická křivka neustále klesá a mnohé vysoké školy už prakticky nemají z čeho vybírat. V podstatě berou dnes každého, kdo se přihlásí a splní alespoň elementární požadavky přijímacího řízení. To je zvlášť patrné na vysokých školách technického typu, kde je přímo nedostatek studentů. Netýká se to ekonomických, právnických, uměleckých a vcelku humanitních oborů. V těchto oborech ale na celém světě převyšuje poptávka nabídku.
Je třeba pochopit, že ne všichni, kteří se na vysokou školu hlásí, mají také schopnost ji vystudovat. Ostatně text rezoluce Rady Evropy č. 945, přijaté Parlamentem Rady Evropy v květnu 1990 vyjadřuje v bodě 5 "znepokojení nad masovým vstupem na univerzity, protože se tím snižuje úroveň výuky i náročnost studia.
Vezmeme-li v úvahu všechny uvedené skutečnosti, měla by ČSSD znovu opakovat své zcela jasné stanovisko a školné ústy svých poslanců odmítnout.
|
Přehled skutečně přidělených prostředků veřejným
vysokým školám
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Stav k 31.12.
uvedených let
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
v
Kč
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Rozpočtový rok
|
Příspěvek/dotace*)
|
|
|
|
|
|
|
celkem
|
|
|
|
|
|
1995
|
9 431 882 000
|
|
|
|
|
|
1996
|
10 905 176 000
|
|
|
|
|
|
1997
|
11 021 469 000
|
|
|
|
|
|
1998
|
11 893 234 000
|
|
|
|
|
|
1999
|
12 750 794 000
|
|
|
|
|
|
1.-3.čtvrtl.2000
|
13 195 875 000
|
|
|
|
|
|
*) do r. 1998 vč. příspěvek, od r. 1999
dotace v souvislosti
|
|
|
|
|
s
účinností zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Z toho:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
A.
Neinvestice
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Z toho:
|
|
|
|
|
Rozpočtový rok
|
Příspěvek/dotace*) neinvestiční celkem
|
Výzkum a vývoj
|
Koleje a menzy
|
|
|
|
1995
|
8 030 224 000
|
1 044 308 000
|
756 548 000
|
|
|
|
1996
|
9 162 253 000
|
1 240 590 000
|
804 551 000
|
|
|
|
1997
|
9 686 592 000
|
1 573 879 000
|
812 219 000
|
|
|
|
1998
|
10 412 654 000
|
1 553 011 000
|
814 929 000
|
|
|
|
1999
|
11 211 753 000
|
1 726 714 000
|
782 812 000
|
|
|
|
1.-3.čtvrtl.2000
|
11 191 849 000
|
2 162 479 000
|
780 003 000
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
B.
Investice
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Rozpočtový rok
|
Příspěvek/dotace*) investiční (vč.
"restitucí", "povodní" a VaV)
|
Z toho VaV
|
|
|
|
|
1995
|
1 401 658 000
|
512 169 000
|
|
|
|
|
1996
|
1 742 923 000
|
643 171 000
|
|
|
|
|
1997
|
1 334 877 000
|
396 348 000
|
|
|
|
|
1998
|
1 480 580 000
|
226 989 000
|
|
|
|
|
1999
|
1 539 041 000
|
273 210 000
|
|
|
|
|
rozpočet k 30.9.2000
|
2 004 026 000
|
385 070 000
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zdroj: statistika MŠMT
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
