Mein Kampf
aneb je Zítko vinen nebo nevinen?
Na tři roky do vězení, s pětiletým podmíněným odkladem, a ke dvoumilionové pokutě (nebo ročnímu vězení) odsoudil Obvodní soud pro Prahu 7 vydavatele Hitlerova díla Mein Kampf Michala Zítka. Tolik stručná zpráva z pondělního odpoledne.
Znovu se zřejmě strhne mediální bitva o to, zda je Zítko vinen nebo nikoliv. Úvodní internetové přestřelky k tomu přinesla včerejší vydání deníků Neviditelný pes a Britské listy. Zatímco Jan Čulík se v Britských listech již od vydání knihy ohání ústavním právem na svobodu projevu, Ondřej Neff, jakkoli jinak tolerantní, nemá se Zítkem slitování.
Už v březnu, když se rozpoutala bouře kolem Zítkova vydání Mein Kampfu, jsem v Boskowanu napsal: "Stačí si jen představit soudní přelíčení se skiny, již jsou stíháni za nošení nášivek ztvárňujících nebo připomínajících symboly fašistické. Jejich kamarádi jistě zaplní soudní síň v bundách se symboly pečlivě odpáranými. Každý však ponese jeden legální výtisk knihy Mein Kampf, z jehož černého obalu bude na soudce posměšně hledět zlatá orlice držící ve spárech hákový kříž..." Představa zajisté absurdní.
Přesto však Tomáš Pecina, pražský dopisovatel Britských listů, neváhá hned v úvodní zprávě o odsouzení Zítka napsat, že "zdůvodnění rozsudku je velmi slabé a ignoruje argumentaci obhajoby" a že "odvolací soud rozhodnutí zruší; v opačném případě se případ zřejmě dostane do Štrasburku k Evropskému soudu pro lidská práva, protože soud obviněnému upřel ústavně zaručenou svobodu projevu". Možná má pan Pecina cesty, jak se již v den rozsudku dopátrat plného znění zdůvodnění rozsudku, vím však, že každé odůvodnění rozsudku bývá několikastránkové a pan Pecina by musel být nejspíš telepat, aby je znal dřív, než je dostane písemně kupříkladu obhájce. Jinak si totiž nelze jeho slova o slabém a argumentaci obhajoby ignorujícím zdůvodnění rozsudku vysvětlit. Předjímat navíc rozhodnutí odvolacího soudu a cestu sporu až do Štrasburku se mi pak zdá poněkud ukvapené a pochybné.
Oproti tomu Ondřej Neff se v Neviditelném psu otázkou svobody projevu vůbec nezabývá, ostatně ani Zítkovi nešlo o myšlenky či názory. Zítko šel čistě po penězích a na způsobu jejich získání mu nezáleželo. Neff tedy říká, že " Zítko dostal u soudu první instance tři roky podmíněně a pokutu dva miliony korun. Vzhledem k tomu, že na vyprodukování této knihy vydělal třikrát tolik, je to pořád ještě ´dobrej kšeft´, jak říkával pan Kohn, ten, kterého autor knihy, Adolf Hitler, nechal poslat do plynu."
Svůj postoj pak Neff zdůvodňuje slovy: "Nejde o vydání knihy, jde o vyrobení artefaktu, kultovního předmětu. Zítko nevydal žádný paperback jasně signalizující, že je to knížka, která má seznámit čtenáře s jádrem ideologie, která rozpoutala druhou světovou válku. Zítko vyrobil kultovní objekt se všemi náležitostmi. Kdyby mu to mělo projít, pak by bylo absurdní pronásledovat skinheady za hajlování a za nacistické nášivky na bundě. Proč by nesměl být hákenkrajc na bundě, když smí být - v kultovně bezchybné podobě - vyražen na desce objektu - knihy?"
V závěru tedy podstatě podobná argumentaci, již jsem vzpomenul v úvodu článku. Právě to, že kniha nebyla opatřena žádnou - byť třeba alibistickou - předmluvou, kterou Václav Pinkava ve svém článku "Schwein Kampf" v Britských listech označuje u zahraničních vydavatelů jako "lišácké a cynické ´doporučení z pohoršení´", ani nebyla doplněna o - jakkoli krátký a všeobecný - pohled historika či komentář filosofa, sociologa nebo politologa, ji staví skinheadům na piedestal. Podíváme-li se navíc na její luxusní balení, je takový exemplář přímo předurčen ke zbožštění. Odtud už není daleko k představě hospodské oslavy, kde je kniha, ležící na rudo-černo-bílé vlajce, vystavena na pódiu a okolo ní, za neustálého vyřvávání "Sieg Heil", pochodují šiky hololebců se vztyčenými pravicemi.
Jak dlouhá pak může být cesta z hospody do vlády, to nám předvedli nacisté už v roce 1933.
(Psáno pro www.boskowan.com)
Poznámka JČ: Upozorňuji v této souvislosti na důležitý článek od Víta Novotného, v Britských listech na této adrese.
Poznámka TP: Nechápu, o čem pan Wagner hovoří: odůvodnění je povinnou součástí rozsudku, která se čte přímo v soudní síni.
