Střízlivost místo vzpoury
Jsou profese a instituce, jejichž rozklad zasahuje celou společnost s mimořádnou účinností. Je proto obvyklé, že stát jako organizující činitel společnosti vnímá projevy občanské neposlušnosti v nich s velkou nelibostí. Nestává se často, že by stávkovali vojáci, policie nebo vládní úředníci a jejich případné vzpoury bývají tvrdě likvidovány. Akce občanské neposlušnosti ve veřejnoprávní televizi se silou negativního účinku na společnost od nich příliš neliší.
Stav, kdy se "povstalci" nepodřídili ani stanovisku Rady pro rozhlasové vysílání a televizi a sněmovního výboru a odmítli zprostředkovatelskou misi dvou místopředsedů vlády, je nadále neúnosný a nelze jej protahovat. "Povstalci" jsou inteligentní lidé a měli by tedy pochopit, že při střízlivém pohledu na věc jediným hmatatelným výsledkem jejich počínání je obtěžování občanů-koncesionářů, finanční ztráty ČTV a mezinárodní ostouzení České republiky. Vláda, má-li být vládou nazývána právem, nebude moci stav porušování zákona v ČTV trvale snášet a bude muset poskytnout legálnímu vedení účinnou podporu. To je ale krajní řešení a bylo by pro všechny strany dobré, kdyby se dalo jeho použití předejít.
Návrhy místopředsedů vlády byly pragmatické, slušné, nabízely korektní východisko ze situace. "Povstalci" by měli vzít rozum do hrsti a rychle na ně přistoupit. Naše země se politickými poměry přece jen zásadně liší od nacistických, fašistických a komunistických diktatur. Nelze proto řešit politické problémy porušováním zákonů, které přes všechny své vady mají svou nespornou hodnotu v tom, že byly vydány zastupitelským sborem, zvoleným ve svobodných a nezmanipulovaných volbách. Občanská neposlušnost zaměstnanců televize je za těchto okolností oním pověstným střílením z děla na komára.
"Povstalci" nemusejí být spokojeni se způsobem volby ředitele a jeho osobou. Mají však k disposici právní nástroje, kterými se mohou vzepřít. S nimi sympatizující právníci jim budou účinnou podporou. Ale do té doby, než kompetentní orgány rozhodnou o rozpuštění Rady, než Rada případně odvolá generálního ředitele ČTV, by se měli podřídit. "Povstalci" mají možnost napadnout rozhodnutí Rady soudně, mohou se obrátit na ombudsmana, mohou se obrátit se stížností k poslanecké sněmovně. Použijí-li zákonné prostředky, čeká je dlouhá cesta, která možná nakonec ani nepovede k žádoucímu výsledku. Je to ale cesta, po které se většinou s malým efektem ubírají běžní stěžovatelé, často individuelně postižení více než kdokoli z "povstalců". Zdlouhavost nebo i případný neúspěch by mohly "povstalce" přivést k poznání, že izolované řešení jejich sporu společnosti nic nepřinese a orientovat je na zásadní, nezkratkovité řešení problémů. Musíme se domoci systémového zdokonalení pravidel fungování demokracie v této zemi a pomoci tak všem nespokojeným, nejen několika stovkám příslušníků domnělé elity. Zkratové řešení náhodných rozporů ve společnosti akcemi občanské neposlušnosti, vynucování si výjimek z obecných pravidel, je cesta k anarchii nebo diktatuře. Ani jedno není žádoucí.
Východisko, požadované "povstalci", t.j. odvolání generálního ředitele, rozpuštění Rady, přijetí nového televizního zákona a provizorní řízení ČTV kolektivním orgánem, by státní orgány neměly přijmout. Zrychlené projednávání nového televizního zákona pod tlakem by mohlo zplodit další zmetek. Ostatně parlament by neměl jednat o žádném zákoně pod tlakem vydírání a "televizní vzpoura" je vyděračským jednáním mimo vší pochybnost. Za normálních okolností přijetí nového zákona, volba nové rady a opakování výběru a volby generálního ředitele by
mohly trvat řadu měsíců. Během té doby by podle představy "povstalců" měl nad ČTV vládnout orgán, jehož pravomoci a odpovědnost nejsou vymezeny zákonem. Prozatímní orgán by převzal řízení v situaci, kdy bylo v ČTV zjištěno výrazné předkročení čerpání rozpočtu a nebyl vyřešen rozpor mezi bývalým generálním ředitelem a Radou o způsobu vyřešení tohoto negativního jevu. Je otázka, jak by hospodaření ČTV prospěl provizorní orgán s nevymezenou pravomocí a odpovědností a jistotou, že má mimořádné postavení a za krátkou dobu své působení stejně ukončí a případné další prohospodařené stovky milionů z kapes svých členů hradit nebude. Není ostatně zřejmé, kdo by takový orgán měl ustavit, když jeho existence není upravena zákonem. Není jasné, jak by byla zaručena jeho nezávislost a neutralita, když "povstalci" dávají mezi řádky najevo, že by měli co mluvit do jeho složení. Nejspíš by byl závislý a zaujatý pro změnu na jinou stranu.
Odstoupí-li generální ředitel, v této chvíli by nového mohla jmenovat pouze ta samá Rada, která zvolila Jiřího Hodače, popřípadě Rada, ustavená sněmovnou podle starého zákona. Je-li Jiří Hodač statečný a čestný muž,odstoupit nemůže, protože by vyvolal chaos. Kapitán nepouští kormidlo v bouři a potápí se s lodí. Neznám generálního ředitele a nevidím do jeho duše. Tuším však, že netušil, na jaký iracionální odpor může narazit a jistě mu je v této chvíli těžko. Věřím, že kdyby se k otázce svého dalšího působení postavil jen z hlediska svých osobních pocitů a zájmů a nemyslel na neřešitelný chaos, který by jeho demise vyvolala, dávno by již svou funkci složil. Líbí se mi jeho klidná neústupnost a zdrženlivost, která mu nedovolila vyřešit situaci hrubou silou. Jmenování Jany Bobošíkové ředitelkou zpravodajství právě v této těžké chvíli byl vynikající tah. Ta dáma je ostrá jako břitva, pružná jako ocelové pero, obratná v jednání jako Taleyrand a navíc jí to myslí.Je to správné děvče do velké pranice. A dobrý manažer se pozná mimo jiné podle toho, že si dokáže najít správné lidi do konkrétní situace. Je-li výběr ředitelky zpravodajství reprezentativní ukázkou Hodačovy manažerské způsobilosti, je to člověk na svém místě. A jistě nebude vzdálen názoru, že je občas zdravé nevracet se k překonaným rozporům a pracovat pro budoucnost bez ohledu na osobní hořkosti.
