Zpravodajství ČT je pořád horší než zprávy rakouské televize ORF
Jako divák z Moravy mohu srovnávat zpravodajství ČT a rakouské veřejnoprávní ORF.
Můj názor je ten, že i po společenské změně u nás je zpravodajství ČT stále pokulhávající za ORF. Redaktoři ORF totiž informace pro diváky nevytvářejí, ale pouze je pro ně přinášejí.
To že každý den přináší informace aktuální pro ten den skutečně nejdůležitější je známkou jejich profesionality, známkou, že umí vybírat podstatné. To, že jsou to informace převážně
ze světa, je snad pochopitelné. Rakousko je totiž malý stát s cca 10 mil. občany. Moderní občané totiž ví, že pro jejich život je nejdůležitější informace podstatná, byť z druhého konce světa. Světa „globalizovaného“ již více než století alespoň od vynálezu telegrafu, resp. využití radiových vln.
V naší republice je to však jiné. Asi jsme největší, nejlidnatější, nejdůležitější. Nebo je to projev naší malosti, že nejdůležitější je to, co se děje v našem rybníce. Ale o tom už psal
Karel Čapek ve svých hovorech s T.G.M.
Po „sametové revoluci“ v roce 1989 jsem měl možnost navštívit budovu ORF ve Vídni.
Ukázali nám vše možné. Bylo to romantické vidět místa, která jsem vídával přes železnou oponu díky elektromagnetickým vlnám pouze ve „své“ televizi. Jen jedno nám tehdy neukázali, ba dokonce nám řekli, že ani nesmíme vědět kde se to neznámé nalézá. Co to tehdy bylo?
Bylo to místo odkud se vysílají zprávy, tzv. newsroom. V ČT je to asi ten zmiňovaný velín.
Proč jsme to nemohli vidět? Odpověď si pamatuji dosud. Je to nejstřeženější místo v ORF, možná v celém Rakousku. Platí zde přísná pravidla, vstup mají pouze povolaní a to ještě za splnění speciálních bezpečnostních opatření. V konečném důsledku je totiž nutné vyloučit průnik nežádoucích osob, teroristů, psychopatů a jiných, kteří by mohli odvysílat nežádoucí destabilizující informace (např. vyvolání bankovní či jiné paniky).
U nás je to jiné. Anarchie je vydávána za boj o svobodu, dodržování pravidel za pokus o cenzuru. Naším štěstím je to, že nás kromě nás samých momentálně nikdo neohrožuje.
Ubohost jednání vzbouřených redaktorů, ale i ubohost nic neřešící státní moci vytváří pouze divadélko pro okolí. Každé představení však jednou skončí.
