Britské listy

V úvahách, které byly zveřejněny v Britských listech (zde> a zde, jsem se opakovaně zabýval otázkou legality zveřejnění záznamů o telefonních hovorech několika bývalých členů Rady pro českou televizi a zneužitím těchto údajů ve vysílání publicistického pořadu „FAKTA“. Vyjádřil jsem přesvědčení, že tím byly překročeny nejen veškeré hranice slušnosti a novinářské etiky, ale i vážně porušena práva, chráněná Ústavou a zákony ČR.

Někteří čtenáři Britských listů se mnou polemizovali a na zveřejňování záznamů o hovorech z mobilních telefonů, které byly uživatelům propůjčeny českou televizí, nic protizákonného nenalézali. Svědčí to mimo jiné o pokleslosti právního vědomí, kterou události posledního měsíce ošklivě obnažily.

Všechny čtenáře Britských listů, kteří s mými názory nesouhlasili (někteří dali své mínění najevo tím, že mi jako dárek zaslali v příbalu e-mailu viry - patrně šlo o zvlášť vášnivé zastánce svobody slova a demokracie) odkazuji na pondělní nález senátu Ústavního soudu, který v jiné záležitosti (stížnost odsouzeného) konstatoval, že i pouhý přehled telefonních hovorů, tedy údaje kdo, komu, kdy a jak dlouho volal, je ústavně chráněným právem. Výpis uskutečněných hovorů je chráněn stejně, jako obsah telefonních zpráv…

Z tohoto nálezu senátu ÚS vyplývá, že na zveřejnění přehledu telefonních hovorů se pohlíží stejně, jako na nezákonný odposlech telefonu, či nezákonné otevírání, čtení a zveřejňování obsahu poštovních zásilek. Publikováním uvedených dat byla u všech, jejichž telefonní kontakty byly v pořadu ČT „FAKTA“ zveřejněny (uživatelů mobilních telefonů v majetku ČT i těch, kterým bylo voláno), dotčena jejich práva zaručená čl. 13 Listiny základních práv a svobod:

„Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.“

Jejich základní práva byla však patrně dotčena i ve znění, zakotveném v čl. 10, odst.2: „Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.“

Obdobně jsem v jiné úvaze, zveřejněné v Britských listech upozornil na to, že se redaktor ČT (nebo redaktoři) dopustili trestného činu pomluvy, když prostřednictvím české televize odvysílali sdělení, zpochybňující duševní zdraví exředitele J.Hodače a jeho způsobilost k právním úkonům. Trestní zákon v §206 stanoví:

„(1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem.“

I když chápu, že se to některým podjatým čtenářům Britských listů, kteří vyznávají sympatie s tzv. „revolučním právem“ („naházíme je všechny do Vltavy“ - říkával pan předseda Dr.Sládek), nelíbí, zcela jistě by se sami na sobě nechtěli dočkat uplatňování obdobných praktik. Cesta do pekel je vždycky dlážděna přesvědčením, že pro dobrou věc je možné mávnout rukou nad čímkoli. Zákonnost a principy právního státu nevyjímaje.