Šílenství bez konce
Současný stav projednávání nového televizního zákona a situace v řízení České televize dokazují to, co již od začátku věděli všichni odpůrci anarchovizních "revolucionářů" ze Supích hor, totiž že je nesmysl projednávat tak důležitou právní normu v ovzduší hysterie, uměle vyvolaných pouličních scén a navíc překotnou rychlostí. Výsledek může potěšit pouze duše pseudorevolučních chaotů. Máme zákon, který zřejmě nesplňuje očekávání žádné ze stran sporu, jehož momentální osud je díky neodpovědnosti čtyřkoaličních senátorů nyní nejistý, ale výhledově bude muset být stejně nahrazen jiným. Televize nemá ředitele, ač ho nutně potřebuje. Vedení, jmenovanému odstoupivším legálně jmenovaným generálním ředitelem, kladou "povstalci" nesmyslné překážky. A zejména v této chvíli vzniklo právní vakuum, během kterého je jmenování prozatímního generálního ředitele neproveditelné.
Zdravý selský rozum žádá, aby období chaosu, panujícího na Supích horách, bylo co nejrychleji vystřídáno rekonstrukcí vedení České televize. Není dobře, že poslanecké sněmovna bude o jmenování prozatímního generálního ředitele opět muset jednat pod tlakem a rychle. Přesto co nejrychlejší splnění tohoto jejího úkolu a ukončení samovlády anarchovizních kryptobolševiků přinese celé společnosti úlevu. Do jmenování dočasného generálního ředitele by torzu legálního vedení měla být dána možnost nerušeně vykonávat aspoň nezbytně nutné minimum řídících úkonů, chránících Českou televizi před chaosem a hospodářskými škodami. Jiné vedení totiž neexistuje a ani je nelze legální cestou zřídit.
Zdravý selský rozum však neříká nic dvaceti sedmi osobnostem kulturního života, které se dožadují okamžitého odstoupení lidí, dosazených generálním ředitelem Hodačem. Taktéž osvědčení odborářští populisté se snaží tlačit Věru Valterovou do kouta a snaží se ji donutit,aby legalizovala vedoucí role představitelů"povstalců" , drze se vysmívajících zákonům této země.
Je známo, že v současné době v České televizi neexistuje nikdo jiný, kdo by měl legální mandát ji řídit, a nad to v tuto chvíli a v této zemi neexistuje nikdo, kdo by měl zákonnou pravomoc případně odstoupivší funkcionáře nahradit jinými.
Pokud by Věra Valterová vyhověla těmto nezodpovědným výzvám a odstoupila, neměla by komu předat svou funkci a nikdo by za ni nejmenoval náhradu.
Pokud by vyhověla "měkčímu", ale stejně vyděračskému požadavku odborů, zůstala by sice zatím ve funkci, ale stala by se rukojmím v rukou "povstalců".
Navíc by byla přinucena odvolat výpovědi a trestní oznámení proti povstalcům a znemožnit tak objektivní posouzení charakteru anarchovizního řádění nezávislým soudem. Ani tento požadavek se neřídí zdravým selským rozumem.
Anarchovizní rozvrat zasáhl naši společnost tak hluboko, že občanskoprávní i trestněprávní posouzení všech okolností událostí je nutné pro obnovení důvěry občanů ve funkčnost našeho právního řádu.
Jednání dvaceti sedmi představitelů kultury a vedení odborů vzbuzuje podezření, že bezvládí na Supích horách, protahování neobjektivního zpolitizovaného vysílání anarchovize na co nejdelší dobu a zaručení beztrestnosti anarchovizních teroristů je to, o co jde ochráncům "povstalců". Nikoli klidná práce a řád, ale dlouhodobý zmatek jsou pro všechny ty, kteří se takto spojili za účelem odporu proti platnému právnímu řádu tou správně kalnou vodou, v které lze ulovit ať již politický nebo hmotný prospěch.
Zklidnění situace by ale skutečně prospělo zmizení některých herců této trapné frašky. Jsou to především lídři anarchovize. Kdyby to byli čestní lidé,schopní nést za své postoje kůži na trh, vyvážili by Hodačovu resignaci, odvolání Rady ČT a změnu televizního zákona odchodem do ústraní až do posouzení jejich úlohy nezávislým soudem.
Nechali by zatím vládnout tým Věry Valterové, který by byl brzy v klidu nahrazen prozatímním vedením, dosazeným parlamentem. Určitě by v krátkém vymezeném čase v nejhorším případě nestačil nadělat mnoho škod.
"Povstalci" by tak také zbavili ústavní orgány vyděračského tlaku, pod kterým jsou zatím nuceny problémy České televize řešit.
Demokratické rozhodování a vydírání jsou pojmy, které se vzájemně vylučují. Ze scény by měly zmizet odbory, a to vzhledem k tomu, že zatím hrají pokryteckou úlohu dárce trojského koně. Pokud by jim záleželo na pověsti hodnověrného zprostředkovatele pracovněprávních sporů, zanechaly by nemorálních pokusů o odvrácení pracovněprávních a trestněprávních důsledků jednání "povstalců" jinou než soudní cestou.
V této zemi přece razíme zásadu, že právo platí pro všechny, padni komu padni a nad kejklením politiků, v případech, jako je tento, stojí nezávislé soudy. A konečně, pokud jsou čestní ústavní činitelé, kteří svou přímou účastí na televizním puči případ zpolitizovali a mimo to bránili průchodu práva, měli by se vzdát mandátů. Voliči je totiž nevolili proto, aby zneužívali svých mandátů k narušování právní stability země.
Anarchovize by v této situaci měla plnit funkci veřejnoprávního média, kterou neprávem zlikvidovala. Když už obtěžuje občany rozsáhlým zpravodajstvím o výzvě dvaceti sedmi osobností české kultury, měla by věnovat nejméně stejný prostor zveřejnění stanoviska Věry Valterové a jejího týmu.
