Britské listy

Jaroslav Plesl napsal ve 4. čísle Eura komentář Zpackaná vzpoura, v němž tvrdí, že novela zákona o ČT dala politikům nad Českou televizí ještě větší vliv než kdykoli předtím. To je poněkud zjednodušující pohled, už proto, že novela není tak zcela fast law (podle vzoru fast food), ale dlouho chystaný předpis, jenž byl "urychlen" až v poslední fázi své přípravy. Některé části byly odbyty, ale celkový dojem z novely není, myslím, tak devastující, jak připadá redaktorovi Eura.

Podívejme se na jednotlivé změny podrobněji:

V § 2 je rekodifikován pojem veřejné služby. Jako poplatné době vzniku zmizely "ekologické informace", ale ty pohotově nahradilo neméně volatilní "přispívání k právnímu vědomí". Jazykovou perlu nebývalé krásy pak představuje úkol "vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti" - vhodným trestem by bylo přinutit pachatele, aby se věcně správnou, leč vrcholně nekultivovanou formulaci naučil nazpamět.
Paragraf 3 obsahuje kromě balastu typu "[Česká televize] vyvíjí činnost v oblastech nových vysílacích technologií a služeb" kontroverzní ustanovení o vysílání skrytých nebo otevřených titulků nebo simultánního tlumočení do znakové řeči u 70 % pořadů.
Rada ČT bude mít patnáct členů. To je nepochybně krok k nezávislosti, protože čím víc radních (do určité meze), tím obtížnější je takovou radu individuálně mocensky ovlivnit ("zlobbovat") , a také bude Parlament do Rady moci okopírovat své stranické složení přesněji, než tomu bylo u Rady devítičlenné (kdo věří tomu, že nová Rada bude snad nestranická, je nepoučitelný naivka). Volba kandidátů navržených instituty občanské společnosti je pochopitelně jen zástěrkou a lze ji pominout. Třetinový rotační princip je z praktického hlediska rozumný, i když by zřejmě zasluhoval preciznější procedurální úpravu.
Radním se nyní zakazuje daleko víc, než tomu bylo doposud; s idiocií hraničí požadavek, že radní se musejí vzdát i funkcí v občanských sdruženích a organizacích - funkcí pokladníka v družstvu majitelů domu počínaje a emeritním místopředsedou venkovského hasičského spolku nebo Učené společnosti pěstitelů rododendronů konče! Sankcí je v těchto případech odvolání radního.
Jakákoli sankce naopak schází u zákazu pracovat pro Českou televizi ještě dva roky po skončení mandátu (jenž je vztažen i na osoby blízké, aniž by bylo vysvětleno, má-li zákon na mysli osoby blízké v době mandátu nebo v době zákazu - prostě klasická poslanecká šolíchavá logika typu "Ústavní soude, poraď si"...)
Asi vůbec nejsilnější instrument politického nátlaku je ukryt v § 6: Poslanecká sněmovna smí odvolávat nejen celou Radu (což, mimochodem, udělala za poslední rok dvakrát), ale i jednotlivé radní, a to fakticky bez udání důvodu. Nezávislí radní musejí být neodvolatelní, aby se nemuseli telelit strachem o svou funkci, jenže velkorysost není vlastností, která by byla v místní politice domovem. Formálně může být důvodem k odvolání, že se radní dopustil jednání, které "zpochybňuje jeho nezávislost nebo nestrannost" - a to je mimořádně pružná formulace. Uvidíme, kolikrát v následujícím roce bude proti vzpurným nebo příliš nezávislým radním použita.
Paragraf 7, odst. 2, stanoví pevné kvórum 10 hlasů, potřebných pro odvolání generálního ředitele ČT, takže pomíjí nejasnost, na niž jsme upozorňovali v souvislosti s resignacemi členů předchozí Rady.
Přibylo rovněž ustanovení o veřejných zasedání Rady. I když chybí povinnost zveřejňovat předem místo, čas a agendu jednání, jak Britské listy ve svém dopise Radě vloni v květnu navrhovaly, je to proti stávající úpravě jasný posun směrem k otevřenosti práce Rady ČT.
Sněmovna má mít nyní právo schvalovat Kodex České televize, a tento dokument se stane pro pracovníky televize závazným. Tato změna byla kritizována jako bizarní a v Evropě bezprecedentní, ale prakticky by nemusela přinést žádné komplikace.
Radě bude nyní přímo v zákoně zakotveno právo vydávat stanoviska a doporučení týkající se programové nabídky, schvalovat strategické plány a určovat plat generálního ředitele. Rozumné...
Zákon ustavuje rovněž pomocný orgán Rady, dozorčí komisi (v zájmu úplnosti je však třeba dodat, že Rada si podobné orgány mohla a může ustavovat sama i bez explicitního podkladu v zákoně, jen odměňovat by jejich členy musela jinak než stálým platem).
Sněmovnou bohužel prošla vůbec největší hrozba vládní předlohy, povinnost generálního ředitele konzultovat s Radou výběr svých podřízených (bude se tak dít v případech stanovených Statutem ČT, ale ten rovněž podléhá schválení Radou). Jak jsme napsali před časem, programový ředitel za ČSSD bude muset být vyvážen ředitelem výroby a techniky za ODS.
Široké uplatnění dostává v novele lustrační zákon. Lustrační osvědčení budou překládat radní, ředitel i Statutem vyjmenovaní vedoucí pracovníci televize.
Praktická a rozumná je možnost ustanovit po přechodnou dobu prozatímního ředitele.
V § 12, odst. 2, zůstala nesrovnalost, na kterou se odvolává ředitel TS Brno Drahoš ve druhém stanovisku ke kontrolní zprávě: ředitel studia smí to, co nesmí ani generální ředitel, totiž pronajímat nemovitosti na dobu přesahující 3 měsíce.
Legislativním zmetkem non plus ultra a daní za rychlost je však odst. 3 tohoto paragrafu: televizní studia podle něj např. sice nesmějí samostatně vysílat, ale mohou mít vlastní teletext! Matně si vzpomínám, že na to upozorňoval v rozpravě jeden z poslanců: ale to byl, myslím, komunista, a tak jeho návrh nemohl projít...
Zařazení České televize pod zákon o svobodném přístupu k informacím a zákon o zadávání veřejných zakázek je sice chvályhodné, ale způsob provedení byl tak voluntaristický, že způsobí lavinu nejasností, dohadů a sporů. O tom však až jindy.

Hodnocení novely tedy není tak jednoznačné, jak se zdá na první pohled. Největším problémem nebyla rychlost, ale substandardní (pro ministra Dostála: mizerná) kvalita a propracovanost vládního návrhu, což se, bohužel, u legislativního týmu ministerstva kultury stalo spíš pravidlem než výjimkou. Zkrátka, nejvyšší čas připravovat novelu!