(Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792 Britské listy talks to
decision makers in the Czech Republic.Zde je adresa
Britských listů.
Tady je minulé
vydání Britských listů.
Co je nového v České republice
Aktualizace, pondělí 22.30:
O sčítání i v Lidovém domě. Dnes večer jednalo předsednictvo odborné komise pro informatiku a telekomunikace ČSSD o problematice sčítání lidu. Výstupem z tohoto jednání bylo odmítnutí stávajících procedur, požadavek informatiků na odložení data sčítání a přepracování prováděcí vyhlášky. Britským listům to řekl po jednání předseda komise dr. Kofránek. "Celou problematiku sčítání lidu považujeme za nesmírně závažný problém, dotýkající se soukromí každého občana a jeho důvěry ve státní správu. Vyžádali jsme si další odborná, zejména ústavně-právní stanoviska, ale již nyní se nám jeví aplikace zákona - provedení sčítání - jako nedostatečné z hlediska ochrany soukromí občanů. Nyní prověřujeme informaci o zpracování vyplněných formulářů s daty všech občanů soukromou firmou, což považujeme za skandální a absolutně nepřijatelné. Zítra dáme k dispozici definitivní stanovisko, již dnes ale mohu říci, že kladné nebude", řekl předseda komise odborníků na informatiku a telekomunikace Kofránek po skončení jednání. Odborné komise jsou poradním orgánem předsednictva ČSSD. Závěry komisí jsou primárně určeny jako podklad pro stanoviska vedení strany k odborným otázkám, jsou ale dávána na vědomí i příslušným ministrům. Definitivní stanovisko expertní komise ČSSD přinesou Britské listy zítra. (šok)
Poznámka TP: Průběh hlasování o kontroverzním zákonu ale nesvědčí o tom, že by si právě sociální demokraté dělali o ochranu osobních dat největší starost...
Aktualizace, pondělí 18.30:
Vaše data jsou zcela v bezpečí, říká ČSÚ. Zjistili jsme, že skutečnost je poněkud jiná. Věci neslýchané odhalil telefonický rozhovor s mluvčí Českého statistického úřadu pro sčítání lidu Vladimírou Pavlíčkovou. Radio Jerevan (tj. oficiální verze ČSÚ): všechny primární podklady - sčítací listy - budou skartovány. Skutečnost: ano, ale ještě předtím budou kompletně oskenovány. Jméno sčítané osoby prý se ale skenovat nebude, protože leží mimo naváděcí značky (svatá ty prostoto netechnická!). Zjištění druhé: ČSÚ nebude archy zpracovávat sám, ale celou zakázku optického snímání zadal ("outsourcoval") soukromé firmě Deltax Systems, a. s. O bezpečnost dat prý ale bude postaráno, neboť Deltax se zaručil, že získaná data nebudou zneužita.
Mírně zděšeni jsme se snažili vypátrat, jaké záruky Deltax poskytl a jak chce skenování provést. Muž, na něhož jsme přepojeni jako na tiskového mluvčího firmy, je ale jiného názoru. Kolik činí základní jmění společnosti? "To nevím," řekl (podle obchodního rejstříku je to 1,11 mil. Kč). Je k dispozici seznam akcionářů? "To nemohu vyloučit, ale já ho nemám." O nic lépe jsme nepochodili ani při pokusu zjistit, jak má probíhat skenování: "K tomu nejsem oprávněn poskytovat jakékoli informace," vysvětlil nám zdvořile tiskový mluvčí. (TP)
V neděli pozdě večer vybrala Čtyřkoalice za svého volebního leadra místopředsedu KDU-ČSL Cyrila Svobodu. Rozhodnutí zřejmě vyvolá vlnu zdvořilého zájmu ze strany médií, avšak na skutečnosti, že Čtyřkoalice představuje poněkud bizarní předvolební uskupení s nevypočitatelnými vnitřními mechanismy fungování, bez postižitelné programatiky a s akutním nedostatkem přirozených vůdčích osobností, se tím nemění nic. (TP)
Páteční činnost zákonodárců přinesla plody ve formě "protisprejerské" novely trestního zákona, kterou předsedající Petra Buzková (ČSSD) neváhala přímo do mikrofonu označit za "paskvil" (a my s ní naprosto souhlasíme). Hlasování bylo ve všech klubech nejednotné a lze podle něj velmi dobře posoudit stupeň právního vědomí jednotlivých poslanců. (TP)
Soutěž o titul Mr. Nesympatie připomínala nedělní Partie na Primě, věnovaná opět dění v České televizi. Host byl jediný, Martin Schmarcz, a výsledek těsný. Zatímco pro vítězství Schmarcze hovořilo planoucí srdce pravicového komsomolce ve stavu akutního pocitového znejistění (vzpoura je přece levicový koncept, nebo ne?), jeho protivník Antonín Zelenka přiváděl diváka k úžasu nelomeným přesvědčením o správnosti koncepce bobovizního zpravodajství. Legitimovalo se opět - z obou stran - intenzivně, a to zpětně a dokonce ex post. Myšlenka se nedostavila, nevolnost ano. Jediný přínos pořadu spatřuji v oblasti sebevzdělávání televizních novinářů: Martin Schmarcz si kvůli natáčení přečetl Listinu základních práv a svobod. (TP)
Jen si tak trochu zalobbovat... Z četných přešlapů a faulů v Partii stojí za zmínku zejména tvrzení M. Schmarcze, že Václav Klaus vzbouřence - jako jediný z politiků - přijal a byl ochoten s nimi hovořit; na rozdíl od Karla Kühnla, který se se nimi odmítl bavit a jejich akci označil za nezákonnou. (TP)
Pracovník ČSÚ, jehož příspěvek jsme v pátek publikovali anonymně, se svým nadřízeným omluvil "za nezamýšlený zásah do mediální kampaně" (!) a vyjádřil přání vystoupit z anonymity: je jím PhDr. Milan Aleš. Tento otevřený přístup ke komunikaci s veřejností je, myslím, třeba ocenit. (TP)
Občanům, kteří odmítnou převzít dotazníky pro sčítání lidu, bytů a domů, nehrozí žádný postih. Vyplývá to z oficiálních instrukcí pro sčítací komisaře a revizory. Ti mají sice za úkol pouštět na nepoddajné občany hrůzu, ale osoby, které se odmítnou sčítání podrobit, nikomu nehlásí (pouze tím mají pohrozit). Ta formulace je kouzelná a charakteristicky česká:
"V případě, že sčítaná osoba odmítne převzít sčítací tiskopisy s tím, že se sčítat nechce, musí ji komisař přesvědčit, aby tiskopis vyplnila. Pokud se však přesvědčování míjí účinkem, upozorní sčítací komisař sčítanou osobu, že takového jednání představuje porušení zákona o sčítání, které je sčítací komisař povinen hlásit příslušnému obecnímu a okresnímu úřadu, který může uložit pokutu."
Žádný soupis nebo databáze neposlušných sčítanců, které by byly postoupeny úřadu, se však podle metodických pokynů nevytvářejí. Pro případ, že by ke sčítání přece jen došlo (v tuto chvíli už to vzhledem k řadě souběžných iniciativ nepředpokládáme), doporučujeme všem čtenářům, kteří se stejně jako my "sčítat nechtějí", ať si od komisaře opíší údaje z občanského průkazu (ten je povinen předložit spolu s průkazem od ČSÚ) a poté mu oznámí, že tiskopisy nepřevezmou. Pokud jim skutečně přijde pokuta, mohou pak na adresu příslušného nadměrně horlivého sčítacího komisaře poslat... třeba děkovný dopis. (TP)
Napsal Štěpán Kotrba: (ve zkrácené podobě je tento text k dispozici jako odpověď senátoru
Edvardu Outratovi)
Téměř nic ze seznamu otázek není sociologickými či statistickými daty, zato
většina ústavně sporných údajů je verifikací databází, které by stát měl již
mít a jejichž chybovost je díky šlompáctví úředníků i informatiků zřejmě
obrovská.
Datum narození je duplicitou, neboť v RČ je obsažen a dá se jednoduchým
výpočtem odvodit.
Datum mého sňatku si musí umět stát zjistit, protože mne oddával, pořadí
sňatku též. Pokud ne, nemá právo na mé daně, neb nevykonává mandatorní
činnosti kvalitně.
Místo trvalého bydliště jeden rok před narozením má stát též. Pokud ne, je
to jeho bordel. Mě do něj nic není, nepamatuji se, byl jsem malý...
Pokud stát neví, zda jsem plátce jiné daně, než ze závislé činnosti (počet
obyvatel minus plátci daní z jiné než závislé činnosti) je to varující.
Zvláště pro ministra financí.
Odvětví své ekonomické činnosti neznám a znát nemusím. Nejsem statistický
úřad.
Po postavení v zaměstnání nikomu nic není. Pro všechny ostatní jsem ředitel
zeměkoule a nadřízený ministra vnitra.
Pokud do školy nechodí má dcera denně, je záškolačka a dostane na zadek.
Do práce se dopravuji zásadně svým letadlem, pokud nesněží... Pak jdu
pěšky.
Počet mých zaměstnání převyšuje počet prstů na obou rukou a neumím počítat
víc než do deseti. Odpověď zní - moc...
Pokud je spojen dotaz na můj rekreační objekt s uvedením mého rodného čísla,
uvádím, že se rekreuji zásadně na Pražském hradě. Havla už vykradli.
Obydlenost svého domu nemohu specifikovat, neboť když přijede kamarádka, tak
je nás v domě o jednoho víc, a když zase odjede, tak nás může být o dva
méně...
Kolik mám osobních počítačů, nehodlám vyprávět kdejakému hejhulovi, který mi
zazvoní u dveří. Nemám totiž 24 hodinovou ostrahu...
Poloha mého bytu je vodorovná.
Vytápím svůj byt několika energiemi, včetně zlosti nad drzostí úředníků
statistického úřadu. (Jaderný reaktor přesto z bezpečnostních důvodů
nevlastním)
Co jiného říci? Šlendrián státu se nedá nahradit nadirigovanou povinností
jeho občanů a pokud stát nezná data, která mu nebudu chtít poskytnout,
nedostane je ze mě, ani heverem. Ani pod hrozbou pokuty či vězení. A
pokud si myslí sčítací komisař, že překročí branku u mého plotu, potká se s
mým vlčákem a já s ústavním soudcem. Jinak mu poděkuji za jeho námahu a na
tiskopisu vyplním jen ty údaje, které uznám za vhodné.
Na rozdíl od předkladatelů zákona 158/1999 Sb. jsem střízlivý a svéprávný,
levicového smýšlení (nejsem tedy ani náhodou volič ODS), nicméně znalý
paralelního účelu sčítání lidu - verifikace dat několika databází, jejichž
součet chyb je skoro stejně velký, jako je počet obyvatel. Pokud by se
systém zneužil (a já se domnívám, že přijetím prováděcí vyhlášky k zákonu o
telekomunikacích, umožňující současný utajený datový či hlasový odposlech
cca. 1000 subjektů u každého providera - ISP - bez vědomí soudce či vstup do
informačních zdrojů státu pro speciální útvary MV, je to možné) vznikne
základ k systému, před kterým jsme varovali při tvorbě koncepce Státní
informační politiky - Velký Bratr. Proto přemýšlím o ústavní stížnosti,
která by podobné zneužití navždy vyloučila. Důvěru v poctivost úřadníků ČSÚ,
neúplatnost a bezpečnostní standardy v jejich úřadě prostě nemám. Důvěru v
poctivost některých specialistů MV už vůbec ne. Orwella jsem četl již před
patnácti lety.
Zvlášť orwellovsky působí § 6, odst. 1, zákona o sčítání lidu, bytu a domů. Stojí v něm: "...Za osobu, která má ve sčítacím obvodu trvalý pobyt, ale je dočasně
nepřítomná, poskytne údaje jiná osoba z její bytové domácnosti.
Pokud taková osoba není, zjistí podle možností potřebné údaje
sčítací komisař (například z evidence obce nebo Policie České
republiky)." To v praxi znamená, že přes 40 tisíc laiků s průkazem sčítacího komisaře dostalo zákonem přístup do policejních a obecních databází obyvatelstva, kde smí zjišťovat nejen, kdo všechno je v určité lokalitě přihlášen k trvalému pobytu, ale všechny další údaje, na které se ptají dotazníky. Brrr! (TP)
Pluralitní myšlení po úřednicku. Česky statistický úřad má na svých stránkách rubriku Napsali a řekli o sčítání, kde zveřejňuje pečlivě vybrané kladné tiskové ohlasy na připravovanou akci. Nejnověji tam byl zařazen i článek Edvarda Outraty z Neviditelného psa. Chybí však jak internetový link, tak upozornění, že text vyvolal odezvu v podobě (zatím) 109 vesměs ostře nesouhlasných čtenářských reakcí (právě k těm by získal čtenář pomocí linku přístup). Zkrátka, důvěryhodní lidé z důvěryhodného úřadu o sobě vydali důvěryhodnou zprávu. (TP)
Pro všechny zájemce zveřejňujeme novou podobu zákona o České televizi. Text byl převzat ze systému právních informací ASPI. (TP)
Ještě ke "kontroverzi" ohledně Václava Pinkavy. Tomáš Pecina napsal ohledně kontroverze kolem Václava Pinkavy:
S Central Europe Review jsem autorsky spolupracoval ve stejné době jako V. Pinkava a narazil jsem bohužel na podobné problémy. Redakce příspěvky cenzurovala a bez konzultace s autorem dodatečně upravovala tak, aby vyhovovaly jejím představám.
Např. v článku zabývajícím se sochou Václava na převráceném koni použil Pinkava obratu "slit-eyed" (s úzkýma očima), čímž chtěl - bez jakýchkoli rasových konotací - naznačit, že socha jezdce se nápadně podobá jistému bývalému premiérovi České republiky. To ale A. Stroehlein označil za politicky nekorektní a formulaci z článku vyřadil. Jiné Pinkavovy texty, např. úvaha o přeškrtaných billboardech na ruzyňském letišti, nevyšly vůbec. Kritizoval jsem cenzurní praxi CER v komentáři, ale pan Stroehlein rozhodl, že takový text není na výši jeho periodika a nesmí tam vyjít. Poté jsem s CER i s panem Stroehleinem, stejně jako V. Pinkava, definitivně ukončil spolupráci.
S A. Stroehleinem měl později problémy i Jan Čulík, který se nesměl - a dodnes nesmí - v CER zmínit o kontroverzi s Jaromírem Štětinou a s organizací Člověk v tísni.
V této souvislosti považuji za poněkud nešťastné, jestliže Britské listy vycházejí z premisy o mimořádných kvalitách A. Stroehleina v době jeho práce v České televizi. Obávám se, že pravda v onom sporu byla tehdy zcela nebo z velké části na straně šéfredaktora zpravodajství Zdeňka Šámala.
Poznámka JČ: Nesouhlasím s tímto odsudkem Tomáše Peciny, který myslím, je založen na nedorozumění. Všechny anglosaské západní časopisy používají systém editorů a subeditorů, kteří jazykově redigují a často velmi drasticky stylisticky pozměňují k publikaci dodané texty. Central Europe Review nepublikuje všechny články, které jí přispěvatelé pošlou, a redakční rozhodnutí je týmové. Andrew Stroehlein naopak Janu Čulíkovi nabízel, aby celou historii s Jaromírem Štětinou a "odsudkem" prostřednictvím tzv. "kangaroo court" (tj. zaujatého soudu, Stroehleinova slova) pražského Syndikátu novinářů sepsal pro CER - tento mezinárodní cenou oceněný týdeník by se podle Stroehleina hrdě honosil tím, že jeden z jeho autorů byl v Praze Syndikátem novinářů odsouzen. Jsem přesvědčen, že post factum srovnávat novinářské schopnosti, rozhled, míru otevřenosti a všeobecné kulturní zázemí Andrewa Stroehleina a Zdeňka Šámala a vysuzovat snad na základě subeditorské redakční praxe v CER, že Šámal byl v České televizi lepší než Stroehlein (?) je dost podstatnou chybou. Nezapomínejme, že za předvolební Jednadvacítky na jaře 1998, které byly téměř úplně dílem Stroehleinovým, dostala České televize pochvalu od Rady ČT. Zdeněk Šámal na to reagoval tím, že amerického politologa zařadil mezi studenty do směny - odstranil ho z funkce koeditora Jednadvacítky s vysvětlením, že "není Čech" a že redigovat Jednadvacítku mohou jedině rodilí Češi.
Andrew Stroehlein k celé záležitosti poznamenává:
Someday, I really hope Tomas and Vaclav get to work in a more normal
media environment as I believe the warped Czech one has made them confuse
regular editing with censorship. I think that anyone who has been published
in the English-speaking world on some sort of regular basis will understand
that editors make decisions with texts, and it is always assumed by the
readers that this is so. Authors write texts, editors edit them, the world
goes round. Small edits are never cleared individually with the authors. My
articles (in CER and elsewhere) get changed all the time; sometimes I agree
with the changes, sometimes I don't (authors make mistakes and editors make
mistakes), but unless they are huge, earth-shattering, meaning-changing
edits, I leave it alone. Of course, you don't have to believe me: ask around
at other English-language publications, and see how they do it. And if,
after more than a year, you still can't get over the fact that several
editors and outside advisors felt that "slit-eyed" would be offensive to
most of our readers, then I really feel for you. Look, it's not that
important. Seek counselling if you must, but do try your best to get over
it.
Doufám, že jednoho dne budou Tomáš a Václav moci pracovat v normálnějším mediálním prostředí, protože jsem přesvědčen, že v pokřiveném českém prostředí si pletou regulérní editorskou práci s cenzurou. Myslím, že každý, jehož články pravidelněji vycházejí v anglosaském světě, chápe, že editoři činí nad texty rozhodnutí a čtenáři vždycky předpokládají, že tomu tak je. Autoři píší texty, editoři je redigují, svět se točí. Malé změny v textu se s autory individuálně nekonzultují. Mé vlastní články, které publikuji v CER (i jinde) jsou neustále pozměňovány. Někdy se změnami souhlasím, jindy nikoliv. Autoři dělají chyby a editoři dělají chyby ale pokud to nejsou rozsáhlé, dramatické změny, které pozměňují smysl, nechávám to být. Samozřejmě, nemusíte mi věřit: zeptejte se v jakémkoliv jiném anglosaském periodiku, jak to dělají oni. A pokud se nedokážete ještě po roce vyrovnat s tím, že několik redaktorů a vnějších poradců dospělo k názoru, že výraz "šikmooký" bude většina našich čtenářů považovat za urážlivý (pozn. JČ: mnozí čtenáři CER jsou z Dálného Východu), tak je mi vás trochu líto. Podívejte se, zas tak důležité to není. Obraťte se na psychologa, je-li to nutné, ale nejlépe by bylo se pokusit to překonat.
Právě jsme dokončili redakci přibližně 350 stránkové knihy o kořenech krize v České televizi i jejím tragickém vyvrcholení v prosinci 2000 - lednu 2001. Je to výbor z textů publikovaných v Britských listech. Kniha by měla v ČR vyjít v nejbližší době. (JČ, TP)
Žádáme podle zákona přesné, podrobné a otevřené informace o financování jednotlivých pořadů (včetně např. i odměn pro jejich moderátory) a informace o platové škále v České televizi. 25. ledna 2001 vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž „veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky“. Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize. Žádáme proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o údaje týkající se hospodaření České televize, viz tento text.
Štěpán Kotrba podal trestní oznámení na neznámého pachatele, který zveřejnil ve vysílání pořadu Fakta České televize dne 15.1. výpisy z účtů mobilních telefonů členů Rady ČT: "Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním."
Viz o tom v BL zde. (JČ)
Známý pražský advokát Tomáš Sokol vyslovil v Právu opačný názor. Jeho argumentace je však tak děravá, že nestojí za komentář - zdá se, že Sokol věc pojal spíš jako příležitost k vlastní medializaci než jako fundovanou obhajobu neetického postupu redaktorů. (TP)
"V České republice je nebezpečno". Jan Čulík je šokován tím, co televizní vzbouřenci provedli za poslední měsíc, selháním českých "elit" i indolentní reakcí většinové české společnosti. Píše o tom zde.
Mé zoufalství: Jak jsem přivedl do ulic 100 000 lidí. Upozorňujeme také na tuto souhrnnou analýzu televizní rebelie od Jana Čulíka, která původně vyšla anglicky v časopise Central Europe Review. (Nejnovější tragický vývoj v české společnosti shrnuje JČ anglicky v dnešním vydání časopisu Central Europe Review na tomto místě.)
Nynější hlubokou krizi v České televizi sledujeme od jejího počátku před Vánoci; všechny dosud zveřejněné články k této problematice najdete v v chronologickém archivu Britských listů.
Kořeny konfliktu v České televizi. Vzhledem k tomu, že v české společnosti vládne obrovská neznalost o tom, co je podstatou nynějšího konfliktu o Českou televizi, upozorňujeme na tuto analýzu Jana Čulíka, která podrobněji osvětluje, jak a proč krize vznikla, jak byla politicky zneužita a jak jí byla zmanipulována nemyslící a neinformovaná veřejnost.
Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.
Podle slibu zveřejňujeme plný text zprávy kontrolní skupiny o situaci v TS Brno, zaznamenávající korupční praxi, za niž je odpovědný jeho šéf Zdeněk Drahoš. Zpráva je zde (soubor RTF, 284 KB), zde je digitální podpis ve formátu PGP. Sponzorování Britských listů. Ozvala se zatím řada čtenářů s různými nápady, o jejichž realizaci budeme uvažovat. Někteří čtenáři OPAKOVANĚ navrhují, že by byli za Britské listy ochotni rozumnou, nepříliš vysokou částku platit. Snad realizovatelnou částkou by bylo cca 1000 - 1500 Kč ročně. To je zajímavá myšlenka, ale na to, abychom získali k dispozici dostatečné prostředky k řádnému financování profesionální investigativní práce, by muselo pravidelných dárců být větší množství. Proto by nás zajímalo, kolik z několika tisíc pravidelných čtenářů Britských listů by bylo ku prospěchu české společnosti ochotno přibližně takovouto částkou na provoz Britských listů pravidelně přispívat a způsobit tak jejich profesionalizaci a posílení jejich nezávislosti. Své názory prosím pište do redakce tohoto listu. (JČ)
Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?
Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.
Znovu aktuální kniha. Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo na této
adrese.
V žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo. Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé.
Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se
zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství
v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích
českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí
Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a
českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku -
stručně vysvětlující, co v knize je - je zde,
podrobný obsah knihy je zde,
obálka je tady.
(První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium
Publishing, 1999, je rozebraný.)
