pondělí 29. ledna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize: K dopisu Mary Rainové: Kdy kdo mluví pravdu? (Jiří Hodač) Velká Británie: Neodpovědná moc médií? Peter Mandelson: "Nelhal jsem." Udělali britští novináři ministru Mandelsonovi obdobnou sprostotu, jakou udělali vzbouřenci z ČT Jiřímu Hodačovi? Televize Nova: Lauder se bude v Londýně soudit v blízké budoucnosti s Českou republikou (Independent) Sčítání lidu: Statistická data mohou zabíjet: Jak to bylo v Holandsku během okupace německými nacisty Právní názor: Je sčítání lidu povinné? (Jaroslav Štemberk, Tomáš Pecina) Zástupný problém? Proč to Český statistický úřad ("ČSÚ") tak hrozně schytal za sčítání lidu? (Daniel Tomek) Česká televize a česká politika: Stále pořad "Fakta" a telefony - pozoruhodně uzavřené myšlení, masírované mediální propagandou (Jiří Svoboda) Zemanovo alibi (Pavel Jonák) Rozesmátá reportáž ze Supích hor (Martin Stín) Kuba, Pilip a Bubeník: Silná slova, dunící prázdnotou (Pavel Jonák) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jaroslav Štemberk

Nedomnívám se, že by některé z ustanovení zákona samo o sobě bylo v rozporu s ústavním pořádkem.

Sčítání lidu není podle mého názoru ani tak problém právní, jako spíše ekonomický.

Vysvětlil někdo, zda náklady na tuto akci, které budou vydávány ze státního rozpočtu, se nějakým způsobem státu, resp. občanům, vrátí?

Připadá mi, že při dnešním stavu techniky by bylo možné vytvořit takový státní informační systém, kde by skutečně potřebné statistické údaje byly dostupné v každém okamžiku. Údaje, které mají podstatný význam pro rozhodování státních orgánů by bylo možno získat digitalizací a propojením databází orgánů veřejné správy (evidence obyvatel, matrik, finančních úřadů, stavebních úřadů ...). Význam údajů, které nelze získat jiným způsobem, je značně pofiderní.

Získané údaje stejně ztěží budou dostatečné přesné, protože občan si vpodstatě může do sčítacího archu vyplnit co chce a nikdo ho stejně nebude kontrolovat, zda vyplněné údaje jsou pravdivé. U mnohých údajů by asi plně postačily kvalifikované odhady provedené na základě průzkumů u  reprezentativního vzorku populace, jejichž přesnost by stejně nebyla významně nižší.

Nebylo by lepší věnovat finanční prostředky ze státního rozpočtu, které si sčítání vyžádá, raději na budování kvalitního státního informačního systému a čas úředníků potřebnější práci pro občany?

Stav techniky by také umožňoval, pokud by software používaný pro sčítání, nebyl dostatečně ošetřen, vytvářet jako vedlejší produkt různé databáze pro soukromé využití, které by pak třeba někdo mohl výhodně prodávat a na jejich základě by byli občané v lepším případě obtěžováni cílenými reklamními kampaněmi a v horším případě někteří vydíráni nebo dokonce vražděni. Je opravdu systém dostatečně zabezpečen proti takovémuto zneužití?

Pokud by k takovému zneužití opravdu došlo a občané se pak na státu domáhali náhrady škody, sčítání by se dále podstatně prodražilo.

Dvojí ústavně zaručená práva stojí proti sobě

Jaroslav Štemberk, Tomáš Pecina

Vážený pane Štemberku,

kolega Kotrba přišel s myšlenkou (přeformulovávám), že existence zákona o sčítání lidu, který mi sub poena ukládá povinnost, jíž bude způsobena újma mému ústavně zaručenému lidskému právu, je důvodem k podání ústavní stížnosti už předtím, než tato povinnost nastane (a ze zákona vyplývá, že nastat musí, ledaže bych odcestoval do ciziny). Jsem k jeho výkladu poněkud skeptický, ale pokud by se dal prosadit, ubyla by nutnost shánět 41 poslanců nebo 17 senátorů.

Jaký je Váš názor?

Odpověď Jaroslava Štemberka:

V daném případě stojí ústavně zaručená práva proti sobě. Na jedné straně právo občana na ochranu soukromí a právo na to, aby mu nebyly ukládány povinnosti, které nejsou nutné, na druhé straně právo občanů na informace a  právo na to, aby státní správa náležitě chránila práva a oprávněné zájmy občanů, k čemuž musí disponovat potřebnými informacemi.

Z toho lze podle mého názoru odvodit zásadu, že stát může požadovat od občana poskytnutí informací v tom případě, že tyto informace jsou nezbytné pro řádný výkon státní správy nebo přiměřenou veřejnou informovanost a tyto informace nelze bez nepřiměřených nákladů získat jinak (v opačném případě jde o nepřípustný zásah do práva občana na soukromí a práva na to, aby mu nebyly ukládány povinnosti, které nejsou nezbytné.)

Jak vyplývá z postoje pracovníků ČSÚ, oni se snaží přesvědčovat o tom, že tyto podmínky jsou splněny, protože vyžadují pouze údaje nezbytné, které nelze s potřebnou přesností získat jinak (s tímto jsem v předchozím dopise p. Čulíkovi polemizoval).

Názor jednotlivých občanů může být různý, pro jednoho může být důležitější, aby nebyl obtěžován dotazováním, čím ohřívá vodu, pro druhého může být naopak důležitější, aby věděl, v kolika domácnostech v ČR je elektrický boiler a v kolika plynová karma. První tvrdí, že ho stát nesmí takovými dotazy obtěžovat, druhý tvrdí, že je mu stát povinen poskytnout takovou informaci. Oba dva se při tom domáhají svých ústavně zaručených práv avšak jejich zájmy jsou protichůdné.

V tom je právě podstata a současně hlavní problém práva, že je stejným měřítkem na nestejné lidi. Je úkolem zákonodárců, aby mezi různými zájmy rozhodovali v obecné rovině a úkolem soudů a orgánů státní správy, aby tato rozhodnutí přijatá formou zákona aplikovaly na konkrétní případy.

Ve výše uvedeném případě dal zákonodárce přednost druhému občanovi, byť my dva máme za to, že nesprávně. Ale prostě v demokracii je to tak, že koho si občané zvolili, ten za ně v parlamentu hlasuje.

Mám za to, že se sčítáním lidu je to jako s JETE - jde o projekt, jehož účelnost je od počátku pochybná, když už se ale dostal do stadia, ve kterém je nyní, je prospěšnější, aby byl realizován při zajištění maximálních požadavků na bezpečnost občanů. Mělo se důrazně protestovat před dvěma léty, ne dnes.

Reakce Tomáš Peciny:

není asi šťastné exemplifikovat zásah do soukromí na příkladu způsobu ohřevu vody, to je relativně nejméně vážný zásah (nehovořím-li o vskutku eschatologické otázce, ve kterém patře je umístěn můj byt).

Nevím, jestli budu podávat ústavní stížnost (ne, pokud to udělají poslanci, jak oznámila TV Nova), ale pokud ano, napadnu jí tři zásahy veřejné moci a nesrovnalosti v zákonech:

1. ČSÚ neprovedla taková opatření, aby byla zajištěna ochrana dat před prozrazením ani na místní úrovni, ani centrálně např. v případě války - a to je velmi důležité. Určitě budu uvádět ten holandský příklad (viz výše v tomto vydání BL).

2. Zákon mi ukládá uvést na jedné sadě formulářů údaje, které v souhrnu představují ohrožení mého soukromí. Kolik osobních automobilů vlastní a čím telefonuje osoba s mým rodným číslem, není informace potřebná pro statistické účely, a mám za to, že by nebylo nemožné ani příliš nákladné implementovat census takovým způsobem, který by takovou agregaci dat vyloučil.

3. Zákon je v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů a protože ten přímo hájí ústavou zaručené právo, musí se v daném kontextu posuzovat jako prioritní (na to v pátek poukázal už ÚOOU).

Odpověď Jaroslava Štemberka:

Z toho vyplývá například to, že rodná čísla a další údaje, které by případně mohly vést ke zpětné rekonstrukci sčítacích archů identifikovaných podle jednotlivých osob či domácností, musí být z datových souborů odstraněny neprodleně poté, co je vyloučena duplicita údajů.

Jak je ale zajištěno, aby toto bylo skutečně splněno a aby nebylo před tím možno získat kopie datových souborů, případně vytvořit nelegální databáze pro jiné účely?

Na toto by především měli pracovníci ČSÚ a ÚOOÚ odpovědět.