Show šesti sebevrahů
Znaje současné politické zvyklosti, předpokládám, že se včerejší veřejné slyšení kandidátů na funkci prozatímního generálního ředitele vůbec nemuselo uskutečnit. Rozhodující slovo beztak padne při zákulisních jednáních, nekontrolovaných veřejností. Při nich se bude hledat hlavně takový kompromis, který umožní poslanecké sněmovně vyjít ze situace tak, aby si zachovala zdání autority, ale nepohoršila příliš "povstalce". Ti totiž ovládají obrazovku a v případě "nesprávného" výběru ředitele by byli ochotni za peníze koncesionářů přivést opět lidi do ulic a tím možná vyvolat odliv voličských hlasů od strany či stran, které by nepodpořily "jejich" kandidáta.
Slyšení je ostatně jen dílčím zdrojem informací o kandidátech, takže by ani nebylo správné rozhodovat pouze na jeho základě. Kdyby se však náhodou poslanci chtěli řídit dojmy ze slyšení, zapomněli při tom na partajní hlediska a dbali jen zdravým rozumem a smyslem pro spravedlnost, museli by vybrat jednu ze dvou představených dam. Obě byly skvělé a svými vystoupeními zastínily své mužské soupeře. Převyšovaly je jak promyšleností svých úvodních vystoupení, tak i pohotovostí při odpovědích na dotazy. Na rozdíl od pánů se ani jednou neuchýlily k desinformacím či jiné nekorektní manipulaci s fakty, nevytáčely se při nepříjemných otázkách,ani trapně neblekotaly. Zejména však předložily podstatně přesnější, věcnější, propracovanější představy o tom, jak by si ve funkci vedly. Výběr mezi nimi by byl těžký. Úvodní vystoupení Jany Bobošíkové bylo s velkým náskokem nejlepším řečnickým projevem odpoledne a proti jejím představám o řízení televize nelze namítnout nic než to, že jsou nepřijatelné pro ty, kteří se bojí následků stávkového dobrodružství. Před Věrou Valterovou smekám pro obrovskou výdrž. Při více než hodinovém výslechu, vystavena některým velmi nevlídným útokům, nevypadla ani jednou z formy. Její představa nebyla o nic méně přesná a určitá než program Jany Bobošíkové, bylo v ní však více vstřícnosti k "povstalcům" a vůle ke kompromisu.
Ze všech představených uchazečů by obě dámy byly zcela jistě nejtvrdšími šéfy. Přežil jsem mnoho šéfů a vím zcela určitě, že po počátečních obavách a nechuti se nakonec nejlépe slouží pod ředitelem, který je sice pes, ale ví přesně, co a jakým způsobem chce dosáhnout. Žádný z mužských konkurentů nepředložil tak jasnou a přesnou představu, co chce. Dokonce se obávám, že nejméně dva z nich se projevili jako lidé, kteří sedíce na ředitelském křesle by před každým rozhodnutím poslouchali na všechny strany, odkud vítr vane a přijímali pak polovičatá řešení, jimiž by si sice neudělali zlou krev, která by však nikam nevedla.
Úvahy o kvalitách představených dam jsou zcela zbytečné. Ani jedna z nich se netěší podpoře poslaneckých klubů a obě vadí "povstalcům". Mimo to, vzhledem k blížícím se volbám poslanci určitě nebudou mít chuť přít se s "povstalci" o to, kdo je v zemi pánem, kdyby si opět zamanuli nepřijmout pro ně nepřijatelného ředitele. Bohužel to dokazuje pravdivost mé úvodní téze o zbytečnosti dnešního slyšení a navíc odhaluje celou ubohost našich vnitropolitických poměrů.
Pátečním výběrem sněmovny se necháme překvapit. Stojí za zmínku, že jen pánové Balvín a Kochler se v úplnosti a zcela nezakrytě postavili na stranu "povstalců". Uvidíme, jak vysoko ocení sněmovna tuto stránku jejich nabídky.
Poznámka JČ: Tipuji, že bude vybrán pan Kochman. Je totiž zcela nerozhodný a konzervativní a je mužem Ivo Mathého, takže by se do zakonzervované České televize natrvalo vrátily tytéž praktiky neformálního neprůhledného řízení interními mafiánskými skupinami, jaké tam vládly do konce března 1998 - a to si nejvlivnější osazenstvo ČT také přeje.
