Šovinismus českých mužů
Jako obvykle vyvolalo společenské téma (ženy/muži/matematika) větší zájem, nežli témata politická. Myslím si, že je to dobře, protože s politiky toho člověk moc nezmůže, kdežto sociální chování sebe a svého okolí přece jenom ovlivnit lze.
Když odhlédnu od některých dogmat, prezentovaných oběma stranami (tedy čeští přispěvatelé/Mr. Čulík) a podivných argumentů typu „znám jednu, ta má talent na čísla“ a „znám jinou, ta neumí do pěti napočítat“, zastavím se až u závěrečné věty. „Česká děvčata raději utíkají od českých kluků do zahraničí.“
Tato věta byla dáno do souvislosti s mužským šovinismem českých sexistů, ale dle vyjádření několika (málo, připouštím) žen zde u nás v ČR je pravda trochu jinde.
Čeští kluci, tvrdily mi tyto dámy, jsou líní. Čekají, až o ně projeví zájem holka, sami se o nic nepokoušejí. Možná je to tím, že se bojí odmítnutí a byla by tím raněna jejich pýcha, nevím. Navíc na sebe nedbají. Když se podíváte, v čem jsou ochotni vyjít na ulici, ošoupané boty, špinavé kalhoty, vytahaná bunda, neoholení-musíte si připustit, že v tom je kus pravdy.
Jako kdyby to nestačilo, kolikrát se málo myjí-každodenní sprchování snad neznají ani z literatury.
No a jako perlička na závěr nastupuje onen mužský šovinismus, přesvědčení, že existují ženské práce (tj. domácnost) a mužské práce (tj. nic z domácích prací). Ale tento jev prý (říkají ony) už mizí, alespoň u středo a vysokoškoláků určitě.
Když k tomu přidáme ještě exotický původ a lepší ekonomickou situaci, není divu, že česká děvčata šilhají po cizincích. Konec konců, o přitažlivosti českých a polských pilotů v Británii za druhé sv. války se vyprávějí legendy.
Ale s matematikou to fakt nemá nic společného. Vážně. A nehrajme si na psychology a dětské psychology-ti totiž jednohlasně tvrdí, že matka je matka a mateřskou trpělivost muž nenatrénuje, ani kdyby se nechal vykastrovat. Sám na svých dětech pozoruji zajímavý jev-když jsme v cizím prostředí, chtějí k mamince. Ale když se něčeho opravdu bojí, chtějí k tatínkovi. Tím, že roli matky a otce smažeme a vytvoříme bezpohlavního rodiče, jim laskavou maminku a silného tatínka vezmeme. Myslíte, že je to dobrý nápad?
Poznámka JČ: Včera jsem v Glasgowě mluvil s jednou studentkou z České republiky, která mi vyprávěla o diskusi se svými vrstevníky v Brně na toto téma a s pobavením se mi zmiňovala o českých chlapcích svého věku, kteří jí a kolegyním zcela vážně trvrdili, že oni jako muži nemaj buňky na žehlení, že je to nebaví a nezajímá, že je to ženská práce. Dívky chlapce nepřesvědčily, že ani je žehlení nebaví a nezajímá. - Obě své děti jsem ve věku 1 - 4 let vychoval spíše já sám než moje manželka - v cizím prostředí chtěly k otci, nebo k oběma rodičům. Závisí to na tom, kdo z rodičů se o děti víc stará, nikoliv na nějaké mýtické vazbě dítě - matka.
