Václavu Žákovi: Prosím, ignorujme osobní aspekty

Jan Čulík

Fakta jsou takováto: Jan Čulík hodnotil zpravodajství České televize dávno před tím, než se podle mezinárodních profesionálních principů pokusil na jaře 1998 zpravodajství ČT Kytka zreformovat: je rysem dosti výrazné provinčnosti redukovat normální, profesionální zásady novinářské práce na "cosi podivného, co České televizi vnucoval Kytka". Lidí, kteří pracují profesionálním novinářským způsobem je po světě mnoho, a redukovat to celé na jakousi údajnou "kampaň" Ivana Kytky, to je pošetilé. Britské listy se snaží po celou dobu své existence prosazovat tyto profesionální principy - že se je na jaře roku 1998 krátce a možná nepříliš důrazně ani efektivně pokusil do vysílání České televize prosadit zrovna Ivan Kytka, který brzo na tento pokus a vlastně i na celý vývoj v české novinářské obci rezignoval (celá ČT je už dávno mimo objekt jeho zájmu, právem vidí IK na světě důležitější věci než osobní spory Šámal - Klepetko) - je úplně vedlejší. Kytkův pokus o reformu byl jen náhodným setkáním mezinárodní novinářské profesionality se zakonzervovanou redakcí zpravodajství ČT a od té doby je dávno pasé. (Je paradoxní, že i jeho úsilí něco se zpravodajstvím ČT udělat bylo interpretováno na úrovní osobních vztahů - jako v prosinci 2000 svědčil ve Světě namodro bývalý pokytkovský šéf zpravodajství Zdeněk Šámal, nelíbilo se mu, že si Kytka zvolil do vedení redakce Bobošíkovou a ne jeho - tak dal Puchalskému ultimátum: Buď odejde Šámal, nebo Kytka. Nezkušený Puchalský odmítl novináře s šestiletou praxí z Londýna a vybral si Šámala, novináře s praxí z Moskvy.)

Principy, které Kytka ve své práci praktikuje, jsou však normální, všeobecně užívané - není na nich nic kytkovského ani světaborně odlišného, jsou prostě běžné. Britské listy se zasazují o  prosazování takovýchto principů bez ohledu na osobní sympatie či antipatie.

Václav Žák si možná nevšiml, že systematicky v Britských listech hodnotíme na základě mezinárodních profesionálních měřítek jednotlivé zpravodajské pořady České televize, někdy je i srovnáváme se zahraničními pořady či reportážemi na totéž téma, a shromáždili jsme rozsáhlý katalog základních chyb. Viz například dnes vycházející kniha V hlavních zprávách: Televize, jejíž jeden oddíl obsahuje výběr z těchto analýz. S údajnými sympatiemi pro Ivana Kytku to nemá příliš mnoho společného. Myslím, že jsme nashromáždili velké množství důkazů, z nichž vyplývá, že zpravodajství ČT není kvalitní.

Obávám se, že Václav Žák situaci zpravodajství České televize dobře nerozumí: je pravda, že pánové jako např. Libor Dvořák či Martin Dorazín patří k lepším novinářům v redakci (Dorazína jsme chválili v BL i my jako jednoho z mála reportérů, který umí napsat, natočit i sestříhat reportáž) - jenže na celkovém étosu toho, co redakce zpravodajství produkuje, to příliš mnoho nezmění: problém je vedení a většina osazenstva redakce.

Text Nikolaje Savického je to inteligentní obrana strategického pracovníka velké instituce, který si předsevzal pokusit se zachránit z dosavadního statu quo ČT pokud možno co nejvíce. (Tak toto jsem napsal, než jsem četl třetí část jeho článku, kterou publikujeme dnes: po jejím přečtení beru tento výrok zpět: mysl Nikolaje Savického je zatemněna černým hněvem.)

Savický má samozřejmě na svůj názor i na svou strategii právo: osobně se domnívám, že dosavadní stav České televize, který tolik Savický chválí, je výrazně postkomunistický a nenosný a že se v něm skrývají zárodky záhuby ČT. Myslím, že by si Nikolaj Savický měl uvědomit, že právě jedině reforma České televize směrem, který - možná poněkud neobratně a amatérsky - naznačovala Rada České televize, by mohla tuto instituci zachránit. Návrat do Mathého éry není možný, ať si to vnitřní struktury v ČT přejí jakkoliv.