Ztráta paměti u Nikolaje Savického
Působil na ÚV SSM stejně jako Bobošíková, kterou za to kritizuje
"... O Janě Bobošíkové však nelze tvrdit, že by jednala z přesvědčení a byla vedena dobrými úmysly. Nelze jí mít za zlé, že byla členkou SSM, to musel být téměř každý, kdo chtěl v 80. letech v Československu vystudovat vysokou školu. Ovšem, být podle vlastního svědectví “po celou dobu studia volenou členkou MV a ÚV SSM, členkou ČÚV SSM a členkou volební komise MV NF”, to už nebyla nezbytnost. Nejde o ideologii; je to mimoděk načrtnutý psychologický profil osobnosti. Jde o výmluvné svědectví o bezbřehé touze po kariéře a po moci za všech okolností a v kterémkoli režimu. " Tuto nehoráznost tvrdí Nikolaj Savický v rozsáhlé analýze o chronologii dění v ČT. http://blisty.internet.cz/0102/20010207e.html#04
Nedivím se Nikolaji Savickému, že tak přesně zná minulost Jany Bobošíkové. Musí ji znát. On sám totiž působil ve stejné době jako aktivista (rozuměj - na rozdíl od ZVOLENÉ Bobošíkové - nevolený spolupracovník, který se dobrovolně a sám přihlásil a s chutí zpracovával nějaký úkol) odd. kultury ÚV SSM a vysokoškolského oddělení ČÚV SSM. Odtud jej znám i já. Vedoucím oddělení kultury byl tehdy dr. Ivan Chocholouš, porevoluční vydavatel Playboye... Pořádaly se výstavy mladých výtvarníků, dělaly se společné projekty s mladými filmaři i kunsthistoriky, svazáci spolupracovali s vedením Národní i Městské galerie na cyklech přednášek o umění starém i novém. Oddělení kultury spolupořádalo přednášky o kinematografii spojené s prohlídkou filmů (a to i těch "trezorových") - přednášel zde mj. i pozdější děkan FAMU Jan Bernard, tlumočil i jeden významný rocker, pro nějž to byl nezanedbatelný zdroj příjmů... Díky aktivitám Ivana Chocholouše a party lidí kolem něj mnoho mladých lidí tehdejší doby vidět díla do té doby skrývaná. Ta doba byla už poznamenána erozí ideologií Bilaků a Müllerů, poznamenaná Gorbačovem a perestrojkou, poznamenaná tušenou změnou. Ve stejnou dobu působila v SSM i současná místopředsedkyně Parlamentu Petra Buzková.
Není divu, že řada mladých vysokoškoláků té doby (včetně mne či Nikolaje Savického) viděli příležitost v "politickém oteplení" a byli stále odvážnější. SSM podporoval finančně mnoho projektů - studentské časopisy a kulturní akce - a to i pořádané těmi lidmi, kteří režimu příliš nakloněni nebyli a mnohdy odpor proti strnulým pořádkům minulosti dávali nepokrytě najevo. Díky SSM žila Porta, díky SSM žily rockové festivaly mladých kapel a kluby mládeže, díky SSM žilo Hnutí Brontosaurus, díky SSM žily rozsáhlé výstavy, mapující umění mladých té doby. SSM podporoval a financoval mimo jiné i časopis Kavárna AFFA, který vydával budoucí "studentský vůdce" Martin Mejstřík, podporoval a kryl před zlou vůlí pedagogů-skalních komunistů i časopis, který vytvářeli studenti VŠUP - mj. i Michal Cihlář, bratři Cabanové, přispíval tam i Jaroslav Róna a další z mých spolužáků... Díky SSM jsem mohl já v klubu 007 na Strahově uvést soubor recitálů o literatuře beat generation, se čtením z Ferlinghetiho, Corsy, Kerouaca. Díky klubům pod záštitou radnice a SSM fungovala i Jana Koubková a řada jazzmanů, Vladimír Kovářík a jeho Zelené peří s recitály mladých básníků. Díky financím a aktivitě pionýrské organizace SSM, Domu dětí a mládeže Julia Fučíka, ÚKDŽ a nakladatelství Albatros vyrůstala i studentka s literárním talentem Alena Müllerová v kolektivu Klubu mladých autorů.
Někteří z tehdy mladých zůstali mladí dodnes, někteří se stali "profesionálními" revolucionáři, jiní zmoudřeli a začali se živit svou odborností, někteří se za sebe styděli a "zapomněli". Znám i takové...
Nechci se Nikolaje Savického dotknout, protože jeho činnost sponzorovanou SSM považuji dodnes za záslužnou, a přál bych mu, kdyby tak smysluplnou byla i jeho současná práce v ČT. Díky němu a jeho přátelům se mnoho mladých lidí seznámilo v Městské knihovně s dějinami umění od gotiky po současnost. Neseděli bezcílně na nároží či v hospodě, nepíchali si tehdy módní pervitin, seděli a poslouchali zajímavé přednášky mladých historiků o dobách dávno minulých. Některé ze Savického přednášek, které pak SSM vydával i jako brožované knížky, mám ještě někde doma v knihovně... Chci jej jen upozornit, že jeho "obrácení Ferdyše Pištory" na primitivní antikomunismus nevěřím, a to ani tehdy, pokud by dotyčný měl své svědomí čisté. A Nikolaj Savický svědomí čisté mít může. Snad. Domnívám se, že Jana Bobošíková v tomto ohledu mít může též svědomí čisté a co skrývat nemá. Touha po kariéře u mladého kunsthistorika byla také daleko silnější jeho opatrnosti "neušpinit se kolaborací" se svazáky a komunisty... Touha vyniknout a něco dokázat byla vlastní mnoha lidem...
Mladý kunsthistorik Savický se též ušpinil (viděno optikou dnešních militantních cibulkovských epigonů) dostatečně, aby neměl jakékoliv právo vyjadřovat se k osudu a motivům kohokoliv druhého. Ani nenáviděné a všemi poplivávané ředitelky zpravodajství Bobošíkové. Žádný "étos České televize" nemůže ospravedlnit flagrantní ztrátu paměti, soudnosti a vlastní minulosti.