Probíhá sčítání lidu také na objednávku obchodních řetězců?
V květnu 1995 podepsal tehdejší předseda Českého statistického úřadu
(a nynější čtyřkoaliční senátor) Edvard Outrata a viceprezident Svazu
obchodu ČR profesor Jiří Jindra "velmi zvláštní" dohodu o spolupráci mezi
ČSÚ a Svazem obchodu. Praví se v ní, že na přípravě obsahu a forem
statistických zjišťování prováděných Českým statistickým úřadem (ČSÚ) ve
sféře vnitřního obchodu a služeb se budou napříště podílet odborníci ze
Svazu obchodu ČR.
Podle slov tehdejší tiskové mluvčí ČSÚ Jarmily Lehnerové "by se tak
statistická zjišťování měla stát přijatelnější pro respondenty, což
je jednou ze základních podmínek získávání kvalitních primárních dat pro
statistické informace." Vyjádření tiskové mluvčí z května 1995 je až nápadně
podobné vyjádření její nástupkyně v únoru 2001. Že by se od té doby
nevymysly ještě gumovější věty, oslazující občanům jejich hořká procitnutí z
nevědomosti?
Svaz
obchodu České republiky je "nezávislé, dobrovolné a otevřené zájmové
sdružení právnických a fyzických osob podnikajících v odvětví obchodu"
které v době podpisu této smlouvy sdružovalo 52 obchodně-podnikatelských
subjektů. V roce 1995 byly mezi nimi mj. společnosti K-mart,
Delvita,
Rephana, Euronova, Magnet, Strojexport,
Kovo a Koospol. Současný
seznam členských firem je ještě pestřejší. Podle vlastního vyjádření
"deset let působení Svazu obchodu ČR je jednoznačně spojeno s dynamickou
transformací a restrukturalizací obchodu v České republice." Svaz vznikl
již na přelomu let 1989 a 1990 z podnětu tehdejších obchodních
podnikatelských subjektů, které s nastupující liberalizací a privatizací
podnikání pocítily potřebu se sdružovat k aktivitám, které překračovaly
možnosti každého z nich. Hlavním smyslem existence svazu je podle informací
z téže doby "prosazování zájmů členů při vytváření rovných podmínek
obchodního podnikání". Dnes tvrdí SO ČR naprosto nepokrytě, že "obhajuje
společné zájmy členských subjektů, především obchodních firem a jejich
prosazování vůči orgánům státní správy, územním a jiným orgánům a
organizacím"... Uvedené věty nepotřebují komentáře.
Jednoho v té souvislosti napadne, jak lze "vhodným způsobem" zapojit
reklamní a mediální rozpočty členských (a většinou dnes už nadnárodních)
firem (ve výši desítek až stovek miliónů korun ročně) do "komerčně výhodné"
podpory činnosti jednoho státního úřadu, který jejich zájmy bude prosazovat
za ně - s plamennými řečmi i horoucím srdcem. Vždyť přeci z takovéto
spolupráce musí těžit obě strany - a nebo ve statistice neplatí zákony
kapitalismu, týkající se zisku? A tak zatímco "zlý" ministr zdravotnictví
David (kterému se povedlo snížit náklady na léky o 4 %, než ho premiér
odvolal), netrpěl vůbec žádnými sympatiemi českých mainstreamových médií,
předsedkyně ČSÚ Bohatá se pomalu ale jistě stává ve svém modrém šatě
pozitivní mediální hvězdou...
Jeden z posledních údajů uváděl, že celkový objem reklamy, který protekl
českými médii, byl za rok 2000 12 miliard korun. Logické vyústění
této poznámky si z uvedených údajů dovodí ctihodný čtenář Britských lstů
určitě sám.
