BL hrozí rozbít nynější mediální elitu v ČR

Důsledně pátrejme po tom, kdo dává našemu hlídacímu psu demokracie žrát

Ad Jiří Svoboda: "Kolik čtenářů Britské listy mají je asi těžké odhadnout, každopádně mám za prokázané, že lidé z intelektuálních vrstev (ať jsou jakkoli naladěni) BL čtou. A pozorně je čtou i redaktoři vlivných médií. I když to tak nevypadá, protože se jen málokdy objeví otevřená zmínka."

Důsledně pátrejme po tom, kdo dává našemu hlídacímu psu demokracie žrát Britské listy sleduji jako začínající novinář stále intenzivněji. BL vyvolávají ostré polemiky. Souhlasím zcela s J. Svobodou, že je to jen dobře, pro BL, jejich čtenáře, pro novináře, kteří jimi chtějí v dlouhodobém horizontu být a v naší nezralé demokracii především pro ni samotnou. Je však otázkou, zda se do polemik plně zapojují kritizovaní. Například nikdo z ČT nereagoval na vážné upozornění J. Plesla, že ČT lže, posledním referováním o kauze TV Nova. Naopak ČT chybu opakovala. Takových příkladů je víc.

Nejen ČT, ale i ostatní média, budou jen velmi pozvolna (zda vůbec, což záleží na tom, zda se BL podaří dát dohromady finanční zajištění) reagovat na ukázky svého neprofesionálního až manipulativního chování.

Budou totiž jednoduše hrát kartu, že BL jsou zcela okrajovým plátkem, navíc na internetu, který vlastní minimum českých domácností.

Nejde zde ale jen o to, že se hlavní český mediální proud bojí konkurence. Nejen to. Jde o to, komu v ČR jedenáct let po změně režimu vadí, aby mladí novináři bez delší praxe, jichž jsou redakce hlavních celostátních deníků (a také redakce zpravodajství ČT) plné, pracovali samostatně a učili se profesionalitě.

Profesionál je osobnost a osobnost je těžko manipulovatelná. A výsledek?

Kdo trochu čte noviny a zároveň zná každodenní realitu života deseti milionů Čechů, vidí propastný rozdíl mezi tím, co a jak se na prvních stranách halasně propaguje a tím, co skutečně trápí každého spotřebitele, daňového poplatníka, pacienta, posluchače, pasažéra, podnikatele, zaměstnance, prostě všechny, kteří se v těchto a dalších rolích denně ocitáme. Některá média nerozumí sama sobě.

Například kampaň Lidových novin za likvidaci V. Klause, nastartovaná v plné nahotě v roce 1997, provázely v témž deníku dvě osobnostní ankety, z nichž v obou čtenáři tohoto deníku s předstihem před ostatními upřednostnili právě šéfa ODS.

Naopak, ze svých vlastních zkušeností (je mi 26 let, v médiích pracuji pátým rokem) tvrdím, že začínající novináři jsou v našich denících záměrně udržováni v iluzi profesionálního prostředí a učeni nesamostatnosti.

Omílají dokola některá nedůležitá témata, opentlují je palcovými titulky a v hospodě se všichni dohromady konkurence nekonkurence plácají po zádech.

Pikantní je, že ani tato témata nejsou často zpracována důsledně a hlavně, což je rys snad nejobecnější, své slavné téma brzy odhazují do koše a vrhají se na další, která si zhusta ani sami nevyhledali. Takzvané mediální kauzy pocházejí velmi často vně redakcí.

Snad je zřejmé, kam mířím. Zejména, že konec poslední dekády minulého století charakterizuje podle mého názoru snad nejvíce až příliš úspěšně realizované snahy někdejších komunistických elit, doplněných o nové či staronové tváře, o návrat ke svým dřívějším prebendám.

Do značné míry to právě umožňuje nedostatečně pevné postavení médií, především mizivá míra nezávislosti.

Ti, kteří nereagují na správné výtky BL, jsou málo nezávislí, pokud vůbec. Prvotní konkurenci BL vůči našim médiím nevidím v tom, že by jim přetáhli čtenáře (to až v druhém sledu), ale v tom, že hrozí mediální elitu rozbít.p> Svobodu slova si naše mediální elita vysvětluje tak, že si může psát, co chce, což je v pořádku, ale bohužel také tak, že jde o svobodu od neříkání všeho, co by měli lidé vědět.

Toto není reklama na BL. Jen spontánní reakce. Ovšem pokud se mj. BL podaří udržet nad vodou, nehrozí hlídacímu psu demokracie, aby nakonec úplně zapomněl na to, že je především přítelem člověka.