Co se zcela pomíjí: Rozpustné sloučeniny uranu jsou prudce jedovaté
Uran je kov o vysoké hustotě, má téměř dvakrát vyšší hustotu než olovo používané běžně ve střelivu, a to jej předurčilo díky vyšší průbojnosti střeliva také k tomuto neblahému použití. Kromě toho má kovový uran některé další vlastnosti. Pominu zde jeho radioaktivitu, která je přetřásána dnes a denně. Na vzduchu, v atmosféře kyslíku nebo ve vodě může dojít k jeho samovznícení - rozuměj k reakci při které vznikají oxidy uranu. Při 200-400°C dochází k jeho samovznícení a velmi ochotně reaguje i v atmosféře oxidu uhličitého a dokonce i dusíku. Tato pyrogenita se vysvětluje přehřátím v mikropórech kovu a oxidační reakce s ní spojená může skončit i explozí. Spodní mez výbušnosti uranového prachu je 55 mg/l. Uran ve směsi s hliníkem a zirkoniem je také pyrogenický. Vzniklé oxidy uranu (je jich několik) reagují s kyselými plyny, jako na příklad s oxidy dusíku, síry nebo s chlorovodíkem za vzniku rozpustných sloučenin.
A teď zásadní zjištění: Rozpustné sloučeniny uranu jsou prudce jedovaté. To zjistil professor Gmelin z University v Tübingen již v roce 1824. Současné učebnice se však zabývají pouze jeho radiačními účinky, ale biochemické účinky ponechávají stranou.
Výše uvedené reakce se vší pravděpodobností probíhají po zásahu střelou s ochuzeným uranem. Navíc nárazem se teplota zvýší určitě nad 1000°C a vznikne značné množství prachových částic, které reagují za vzniku jedovatých rozpustných sloučenin uranu mnohem ochotněji.
Jaké jsou fyziologické účinky uranu z hlediska jeho jedovatosti (toxicity)?
Komplexotvorné schopnosti uranu ve vodném prostředí jsou všeobecně známé. Důležitá je reakce uranu s bikarbonáty (zažívací soda), kdy vznikají ve vodě nerozpustné sloučeniny, ale jsou velmi dobře rozpustné v tělních tekutinách. Tento mechanismus umožňuje transport ultramikročásteček z místa kontaminace do lidských orgánů. Bikarbonátové komplexy uranu v tělních tekutinách tvoří s proteiny nerozpustné slučeniny uranu - uran se usazuje v orgánech. Dochází také k oxidaci čtyřmocného uranylového iontu na šestimocný, který je ještě jedovatější a usazuje se v játrech. Zbývající uranylový kationt se usazuje v ledvinách a v kostech. Šedesát procent intravenózně podaného uranu je vyloučeno ledvinami a zbývajících čtyřicet procent se usazuje v kostech, kde se hromadí a působí pak svými radiačními účinky.
Uranylový kationt tvoří také komplexy s fosfáty a narušuje tak metabolizmus živých buněk v těle. Je blokován enzymatický systém, který nemůže zpracovávat cukry a buňka není vyživována.
Tyto výzkumy také odhalily možnost snížení účinků otravy podáváním bikarbonátu, což je účinnější než podávání fosfátů a polyfosfátů.
Dle mého názoru je jedovatost sloučenin uranu úmyslně opomíjena, protože je patrně podstatnějším vysvětlením potíží lidí, ať již vojáků, kteří se mohou bránit nebo civilistů, kteří se bránit nemohou. Je patrně úmyslně zastírána skutečnost, jak plyne ze zahraničního tisku, i když vědecké týmy i v armádě mají jasno.
Řím padl prý proto, že si její nobilita vařila víno v olověných nádobách (kyseliny ve víně rozpouštějí olovo na jedovaté soli) a tak se postupně otravovala tímto těžkým kovem. Chce snad lidstvo následovat stejný osud? Římané to však dělali nevědomky, chceme snad ukončit naši civilizaci vědomě?
Praha 23.února 2001
Ing. Jiří Hradil, CSc.
Literatura:
1) USA normy pro uran
(4) Pentagon Poison: The Great Radioactive Ammo Cover-Up
Rounds made of depleted uranium have exposed hundreds, perhaps thousands, of G.I.s to radiation without warning -- here's evidence the army knew the danger. By Bill Mesler
