Soud Evropské unie postavil kritiku EU mimo zákon
Evropský soudní dvůr včera rozhodl, že má Evropská unie zákonné právo potlačovat politickou kritiku svých institucí a vedoucích představitelů. Tím bylo zrušeno dosavadní anglické zvykové právo a padesát let evropských právních precedentů, týkajících se občanských svobod, napsal ve středu 7. března britský deník Daily Telegraph.
Nejvyšší soud Evropské unie rozhodl, že měla Evropská komise plné právo propustit Bernarda Connollyho, britského ekonoma, který přišel v roce 1995 o místo, protože napsal a publikoval knihu, kritickou vůči evropské měnové integraci. Jmenovala se The Rotten Heart of Europe, Prohnilé srdce Evropy.
V soudním rozhodnutí se praví, že má Evropská komise právo omezovat disidentské názory za účelem "ochrany práv jiných osob" a potrestat jednotlivce, kteří "poškozují image a reputaci Evropské komise". Případ má širší dopad pro otázky svobody projevu a mohl by omezit práva občanů Evropské unie, kteří nepracují pro bruselskou byrokracii.
Soud charakterizoval Connollyho knihu jako "agresivní, nactiutrhačnou a urážlivou". Zvlášť se mu nelíbilo, že autor argumentoval, že hospodářská a měnová unie je hrozbou demokracii, svobodě a "v konečném důsledku i míru".
Avšak odmítl argument, který před třemi měsíci předložil generální advokát Damaso Ruiz-Jarabo Colomer, podle něhož prý je Connollyho kritika Evropské unie podobná extrémnímu rouhání, a proto nemá právo zaštiťovat se svobodou projevu.
Connollymu bylo nařízeno, aby zaplatil náklady Evropské komise na proces. Konstatoval, že proces nebyl spravedlivý. Uvedl: "Vrátili jsme se zpět do doby inkvizice. Práva obžalovaných nejsou žádným způsobem respektována ani zaručena. Byl vzkříšen trestný čin podvratné pomluvy."
Colomer argumentoval ve svém soudním podání v listopadu 2000 v této věci, že významný precedenční britský případ týkající se svobody projevu v této věci není pro evropské právo relevantní. Z jeho postoje vyplývalo, že Evropský soud není ochoten brát britskou právní tradici příliš vážně.
Connolly nyní hodlá předložit svůj případ jinému evropskému soudnímu dvoru, Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který nemá nic společného s Evropskou unií.