Článek, který MFD odmítla zveřejnit:
Krize ČT je teprve v poločase
Pořad Fakta si jistě může točit reportáže, jaké chce, třeba i o Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. A jestli Marek Vítek žije v představě, že soudný divák může brát vážně reportáže, které o radě točí redakce, která je v tom samém čase sama předmětem šetření právě tohoto orgánu, je to jeho věc. V celém civilizovaném světě by se mu však vysmáli a prozradili mu, že si poněkud plete role. Rada je tu od toho, aby dohlížela na televize. Nikoli naopak. I Železný to (po správním řízení o odnětí licence) pochopil. Veřejnou kontrolu nad radou jistě zastanou píšící novináři a poslanci.
Podstatnější však je, že Vítek i mnozí další televizní vzbouřenci zřejmě žijí v představě, že celý spor o Českou televizi je u konce a oni že vyhráli. Nic není vzdálenějšího pravdě. Asi pana Vítka nepotěším, ale jsme teprve v poločase. A jestliže první polovina tohoto představení měla podobu lidové frašky, kde se vzbouřenci a s nimi sympatizující umělci a politici zaklínali duchy zákonů, potom druhá polovina bude mít podobu spíše komorní a bude patřit Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, právníkům a soudům. A ty se nemohou ani nebudou řídit legislativním spiritualismem, nýbrž fakty a literou zákona. Již teď radě leží na stole analýza usvědčující Českou televizi z několika set porušení zákona. Nikdo jistě nebude vzbouřence vyhazovat za to, že „vzdorovali mocným“, za porušování zákonů - doufám - ano.
Vítek podivným způsobem žongluje také s reportáží Fakt ze senátní kampaně. Proboha, za co bych se měl ČT mstít! Ta reportáž nepoškodila ani mne ani kteréhokoli z mých senátních protikandidátů. Jestli někomu ublížila, pak snad jedině České televizi. Proč? Protože byla neuvěřitelně slaboduchá. A jako člověk z branže navíc nemohu přehlédnout, že se na jejím natáčení podílelo asi tak dvakrát tolik osob, než je zvykem v jiných - efektivněji pracujících - televizích. Jenže Vítek se dopouští manipulace i zde. Šloufa a mne hází do jedné ohrádky mstivých nepřátel, zatímco Pitharta pasuje do role spravedlivého zastánce vzbouřenců. Jenže ani to není pravda. Byl to totiž právě Petr Pithart, kdo navzdory své mírné sympatii vzbouřence hned zkraje upozornil, že každý, kdo bere zákony do svých rukou, musí počítat s tím, že za to později obdrží patřičný účet.
A s tím souvisí i poslední věc, jež na Vítka prozrazuje jeho sníženou schopnost vnímat realitu v celé její pestrosti. Langer, Dostálová nebo já bychom jen stěží mohli napsat podobný článek jako Jiří Kobělka. Vítek jaksi nepostřehl, že pan Kobělka má narozdíl od jmenovaných pro televizní rebelii v zásadě pochopení. O to více by měl vnímat, že i on chová pochybnosti, zda novináři - vzbouřenci (a já dodávám: při jejichž zjevení na obrazovce podstatné části diváků nebezpečně stoupá adrenalin) mohou nadále působit na veřejnoprávní obrazovce.
(Psáno pro Mladou frontu Dnes jako reakce na článek Marka Vítka. MFD tento text nezveřejnila.)
