O manipulaci, o reklamě a o propagandě
Milý Jane Paule,
též děkuji za výborný článek v Britských listech.
Milá Evo Duspivová,
otázkami kolem marketingu a propagandy nakousáváte
jedno z největších témat současnosti. Propaganda
je možná stará jako lidstvo samo, i řečtí demagogové
jiz zručně manipulovali s občany městských států,
(i se Sókratem a s Aristotelem). Az ve dvacátém
století se však propaganda stala profesí (publicity,
public relations). Útvar P.R. má dnes každá větší
firma a každá politická strana.
Dobrý propagandista ví, že je snazší a levnější
měnit myšlení lidí o realitě než samu realitu.
Ron Arnold, zakladatel Wise Use Movement, to řekl natvrdo:
"Facts don't matter. In politics, perception is reality." (Na faktech nezáleží. V politice je realitou to, jak se skutečnost vnímá.)
K tomu pomáhají press releases, reklamy,ikony a slogany,
objednané nebo dezinterpretované výzkumy veřejného mínění
ci výroky expertů, vhodné cíle sponzoringu a charity...
Není třeba se děsit a šílet, je třeba znát,
pojmenovávat,vítězit silou argumentů, vtipem
i důvtipem, a to vytrvale a soustavně.
Na každou propagandu existuje dvojí zbraň:
1. kontrapropaganda
2. výchova a vzdělání
Plnou hloubku problému však pochopíme až tehdy, když
zjistíme a připustíme, že jsme často propagandisty
tak trochu všichni. Vy jste se, paní Evo, nikdy
nepokusila někoho přesvedčit o své pravdě, aniž byste
vědomě nezměnila či maličko "upravila" vše, co
jste o věci věděla? Propagandistou může být
i kluk, co se snaží "sbalit" holku.
Při této myšlence se odvolávám na slovníkové heslo
propagandy v Encyklopedii Britannica, které přikládám.
Za nejpodstatnější považuji rozdíl mezi propagandou
(systematická snaha manipulovat přesvědčení, postoje
či chování jiných lidí) a education, vzdělávání (prezentování
různých stran problému a výhod i nevýhod možných
rešení).
Zde leží i jedna z mých hlavních tezí o
televizním zpravodajství v připravovaném projektu
pro Českou televizi. Zpravodajství se musí poctivě
snažit být nikoli propagandou, ale "education".
Řekne-li zpravodajský novinář, že nějaká věc je A,
je asi propagandista (je jím určitě, pokud vědomě
zamlčuje, že na věc existuje i názor B a C, popř. nedá
prostor jejich nositelům).
S tím, že věci jsou A, neboli s tzv. událostmi a fakty,
to totiž vůbec není tak jednoduché.
Řekne-li však, že něco je A podle poznatku takových
a onakých, že na A jsou i názory B a C, a v
komentáři že v kontextu Čech, Evropy, nebo historie
lidstva, biosféry planety atd. pak A pro náš
zivot na Zemi neco znamená, jsme na správné cestě
k "education".
Ocitáme se pak na strašně obtížné, ale možné pozici
televize veřejné služby, která se, tak jako BBC,
snaží svět nestranně vykládat.
(Pro filosofy - že věc A vůbec existuje, musím
prostě předpokládat, podřizujíce se raději
zdravému rozumu a zkušenosti než metafyzice,
agnosticismu ci Zenónovým aporiím.)
Pokud se o poctivý výklad světa nepokouším,
volím snazší cestu poskládanou ze stále
kratších fragmentů a střípků reality, zaměřených
ve finále uz jen na emoce a pudy diváka. Kam snazší
cesty často v životě vedou, nemusím říkat...
Něco z doporučené četby o propagandě:
1. Francouz Gustave Le Bon napsal v roce 1895 knihu
The Crowd: A Study of the Popular Mind o sociální
psychologii davu. Rok po vydání byla kniha k dispozici
v 19 jazycích, dodnes P.R. klasika
2. Cokoli od zakladatele moderního P.R.
Edwarda Bernayse, synovce Sigmunda Freuda.
Četl ho i Joseph Goebbels...
3. Ze soudobé četby, z toho co znám, asi nejlépe
Stuart Ewan: PR: A Social History of Spin, Basic Books,
New York 1996
a Sharon Beder: Global Spin, Chelsea Green, 1997
Přikládám Britannicu.
Propaganda
rozšiřování informací - faktů, argumentů, pověstí, polopravd nebo lží - s cílem ovlivnit veřejné mínění.
Propaganda je více méně systematické úsilí manipulovat přesvědčení, postoje a činy jiných lidí prostřednictvím symbolů (slov, gest, transparentů, památníků, hudby, oblečení, výložek, stylů účesym návrhu mincí, poštovních známek, atd.). Úmyslnost a silný důraz na manipulaci odlišují propagandu od volné, neformálné konverzace nebo od svobodné výměny názorů.
Propagandista má určitý cíl nebo řadu cílů. K dosažení těchto cílů úmyslně vybírá fakta, argumenty a symboly a prezentuje je způsobem, o němž si myslí, že budou mít co největší dopad. Ve snaze maximalizovat efekt někdy vynechává důležitá fakta, anebo je zkreslí a může se pokusit odklonit pozornost lidí, které se snaží ovlivnit od všeho ostatního kromě jeho propagandy.
Úmyslná komparativní selektivita a manipulace také odlišují propagandu od vzdělávání. Vzdělávatel se snaží prezentovat různé pohledy na dané téma - důvody, proč je třeba o věci pochybovat, stejně jako důvody, proč věřit jeho tvrzením, výhody i nevýhody všech možných způsobů řešení. Cílem vzdělávání je přimět recipienta informací, aby si sám nasbíral a zhodnotil důkazy. Vzdělávání mu pomáhá, aby si osvojil techniky, jak to činit.
Je však nutno zdůraznit, že se někdy propagandista může sám považovat za vzdělávatele, může být sám osobě přesvědčen, že šíří jen naprostou pravdu a že zdůrazňuje nebo zkresluje určité aspekty pravdy jen proto, aby učinil autentické informace více přesvědčivými a že doporučované jednání je nejlepší možné jednání, které by recipient informace měl zvolit. Obdobně může recipient informace, který považuje propagandistovu informaci za zjevně správnou, s ní zacházet, jako by byla "vzdělávací". To se často stává u "pravověrných" osob - dogmatických recipientů dogmatické náboženské nebo společenské propagandy. To, co někdo může považovat za "vzdělávání", bude jiný považovat za "propagandu".
Propaganda
dissemination of information--facts, arguments, rumours, half-truths, or
lies--to influence public opinion.
Propaganda is the more or less systematic effort to manipulate other
people's beliefs, attitudes, or actions by means of symbols (words,
gestures, banners, monuments, music, clothing, insignia, hairstyles, designs
on coins and postage stamps, and so forth). Deliberateness and a relatively
heavy emphasis on manipulation distinguish propaganda from casual
conversation or the free and easy exchange of ideas. The propagandist has a
specified goal or set of goals. To achieve these he deliberately selects
facts, arguments, and displays of symbols and presents them in ways he
thinks will have the most effect. To maximize effect, he may omit pertinent
facts or distort them, and he may try to divert the attention of the
reactors (the people whom he is trying to sway) from everything but his own
propaganda.
Comparatively deliberate selectivity and manipulation also distinguish
propaganda from education. The educator tries to present various sides of an
issue--the grounds for doubting as well as the grounds for believing the
statements he makes, and the disadvantages as well as the advantages of
every conceivable course of action. Education aims to induce the reactor to
collect and evaluate evidence for himself and assists him in learning the
techniques for doing so.
It must be noted, however, that a given
propagandist may look upon himself as an educator, may believe that he is
uttering the purest truth, that he is emphasizing or distorting certain
aspects of the truth only to make a valid message more persuasive, and that
the courses of action that he recommends are in fact the best actions that
the reactor could take. By the same token, the reactor who regards the
propagandist's message as self-evident truth may think of it as educational;
this often seems to be the case with "true believers"--dogmatic reactors to
dogmatic religious or social propaganda. "Education" for one person may be
"propaganda" for another.