Britské listy

Za formulaci „úplné vymýšlení otázek a jmen diváků z vlastní zkušenosti potvrdit nemohu, ale existence tohoto aktu byla vždy v Nově vždy veřejným tajemstvím a zdrojem nejrůznějších legrácek a vtipů mezi zaměstnanci“ už mi těžce vyčinila i manželka. „Veřejné tajemství“ je určitě manipulativní, nebo alespoň nepřesná, zavádějící formulace. Omlouvám se Vám i ostatním čtenářům Britských listů.

Co jsem vlastně chtěl vyjádřit: Přímé důkazy nemám, na vlastní oči jsem nic neviděl,ale někteří konkrétní zaměstnanci zainteresovaní na přípravě pořadu mi o tom řekli. Také znám řadu jiných zaměstnanců, kteří o tom vtipkovali. Já o tom vtipkoval s nimi.

Kteří konkrétní lidé mi o tom řekli? Kteří vtipkovali? Neprozradím. Proč?

Chráním anonymitu zdroje. Ha, ha, můžete si říct, média jsou dnes plná nejrůznějších tajemných anonymních a dobře informovaných zdrojů…

Ochrana zdroje je jedním ze základních pravidel žurnalistiky. Problém je, že novinářům tzv.ochrana zdroje umožňuje si ty zdroje třeba i úplně vymýšlet.

Proč vlastně chráním anonymitu zdroje?

Protože nechci nikomu škodit. A protože lidé,když mi to říkali, si rozhodně nemysleli,že bych o tom měl někdy psát do Britských listů.

Mám s odhalováním zdrojů svou velmi nejednoznačnou zkušenost jako svědek u arbitráže v Amsterdamu, kde jsem řekl vše, co jsem od koho slyšel,včetně svých dobrých známých. Těm známým jsem před líčením telefonoval a řekl, že pokud mi tribunál položí přímou otázku, budu chtít odpovědět úplnou pravdu.Také jsem řekl, že budu rozumět tomu, když oni to třeba pak i popřou. Myslím si,že nikdo nemá nikdy po nikom právo chtít, aby byl hrdinou.

Výsledek? Já se sice mohu cítit jako člověk, který nezaváhal u soudu platónskou Pravdu vyjevit, na druhé straně jsem přišel o některé přátele, kteří mi řekli, že jsem je vlastně strašně zklamal.Myslím si,že jim rozumím. A možná jsem jim i uškodil tím,že jsem je vystavil možnosti pomsty ze strany nadřízeného. Jak je to pak s tou naší Pravdou?

Těžko dnes někdo vymýšlení otázek ve Volejte řediteli potvrdí. Myslím si,že i ti zainteresovaní lidé z Novy, kteří by možná mohli podat přímé svědectví, mají prostě z Vladimíra Železného STRACH. Nejsou v Čechách zdaleka jediní.

A pak, kdyby něco řekli, sami by se tím přece jako „spoluviníci“ poškodili. Nebo by riskovali, že je Vladimír Železný přímo ve Volejte řediteli před celým národem označí za lháře a jejich případné důkazy za podvrhy. A třeba by i na ně podal mediálně tolik vděčné trestní oznámení.

Já jsem „přispěchal“ se svým svědectvím proto,že jsem se s redaktory Lidových novin prostě domluvil, že jim o tom sám napíšu. Mimochodem,o telefonistkách „jako“ nosících papírky s dotazy na stůl už mluvím před novináři asi rok, ale nikomu to nikdy asi nepřišlo dost zajímavé a důležité. Různé věci se vždy různým lidem zdají různě důležité.

Že si Vladimír Železný dá takovou práci, aby ve svém pořadu aranžoval herecký výstup s telefonováním a nošením papírků, přičemž si myslím, že telefonistky vlastně ani o tom,že něco hrají, samy nepřemýšlejí, a tedy ani nevědí, mně osobně připadá pro pochopení mediální manipulace důležité nesmírně. Ne nadarmo se totiž říká, že ďábel je vždycky v maličkostech.

Ještě něco k vlastní motivaci.

Do Britských listů jsem začal psát o médiích proto, aby bylo více světla tam, kde mnozí mocní světa chtějí, aby byla navěky tma.

Že mé psaní nevrhne vždy skvělé či jednoznačné světlo na mou vlastní minulost je cena, kterou musím být a jsem připraven zaplatit.

S přátelským pozdravem,

Petr Sládeček