Co chtějí britské ženy od mužů? Zdá se, že nic moc víc než sex bez závazků

Co chtějí (britské) ženy od mužů? Moc ne, jak se zdá - sex, drobné práce v domácnosti. Většinou už ale s nimi nechtějí nutně žít v jednom bytě. Tolik článek Fiony Gibsonové, který vyšel 18. března v týdeníku Observer. Shrnujeme.

Přítelkyně, které je něco pod čtyřicet, se svěřila, že se plánuje rozejít s mužem, se kterým chodí čtyři měsíce. Původně jí přišel udělat novou omítku v obýváku. "Nemáme si o čem povídat," oznamuje. "Nemáme nic společného. Máme spolu velmi dobrý sex a po tom se mi bude stýskat, ale ráda bych chtěla chodit s někým, s kým si po dobrém sexu můžu taky povídat."

Přítelkyně oznamuje, že se s ním rozejde za tři nebo čtyři týdny. Vysvětluje: "On mi v bytě staví police. Počkám, až dodělá ložnici, protože mně opravdu štve, že nemám kam si dávat časopisy." Reportérka i přítelkyně se tomu strašně smály. Reportérka pokračuje:

Připomnělo mi to dobu, kdy jsem v polovině devadesátých let tři roky pracovala jako editorka časopisu more! a většinou při tom jen vymýšlela články jako "Co by pro vás mohl váš boyfriend doma udělat". Cílem bylo také prodávat knihy s tituly jako "Muži: návod pro uživatele". Základní premisou bylo, že muži jsou tady od toho, aby se s nimi ženy mohly nezávazně pobavit, a nikoliv od toho, abychom je dohnaly do manželství, jak nás instruovala laskavě předchozí generace magazínů pro ženy.

Celý redakční tým časopisu more! - byly jsme to tehdy holky pod pětadvacet, stejně jako naše čtenářky - si vymýšlel "speciální články" o hrách, kdy zaměstnankyně firmy zkonzumovaly obrovské množství alkoholu a pak se vetřely do společnosti mužů v hospodě po práci u piva. Jednou jsme udělali dražbu jediného mužského zaměstnance a poslali jsme ho na výlet do Spojených států s jednou mladou čtenářku, která byla naprosto nadšena, že ho "vyhrála". A přesně tak by se mladé ženy měly chovat.

V baru Corinthian, což je obrovská, historickými dlaždicemi vyzdobená restaurace nedaleko hlavního náměstí, George Square v Glasgow se silně flirtuje, pokračuje reportérka ve svém článku. "Čím jsem starší, tím si víc vybírám," konstatuje Jill Riddifordová, šestatřicetiletá herečka. "Tuhle jsme s homosexuálním kamarádem hovořili o tom, jak jsme netolerantní: jak zásadně si nic nezačínáme s muži, kteří se utrhují na číšnice nebo na bankovní úředníky, s muži, kteří jsou špatně oblečeni, anebo zase oblečeni příliš dobře."

Jill žije sama tři roky a konstatuje: "Jestliže se nezajímáte o to vdát se a mít děti - a já se o to nezajímám - pak nejste pod tlakem učinit to, co se od vás očekává. Začátky každého vztahu jsou senzační: zamilovanost, adrenalin a to všechno, jenže ono to dlouho netrvá. To vzrušení je možno vyvolat i jinak, například tím, že se vám podaří získat senzační práci."

Její přítelkyně Adele, 39, která pracuje v marketingovém výzkumu, se právě chystá nastěhovat se k partnerovi, s nímž chodí osm měsíců. Hovoří o tom pragmaticky: "Seznámili jsme se a já jsem hledala byt - takže mi to nevadí. Ale byla jsem už vdaná a jsem teď cyničtější a míň naivní." Když srovnává svůj nynější postoj s tím, jaký postoj zastávala, když byla mladší, argumentuje: "Teď hledám určité vlastnosti - inteligenci, humor - a nepřijímám prostě všechno. Prostě si říkám: dokáže mě rozesmát, anebo mě nudí k smrti?" Adele přiznává, že jestliže jí to s někým nefunguje, je "naprosto upřímná" a jeden svůj poměr ukončila rychlým telefonátem na jeho mobil. Říká: "Jestliže nemám děti, není to konec světa. A nevylučuju, že budu mít dítě sama, jestli to tak dopadne - dítěti by se u mne vedlo dobře."

Využívají ženy mužů? Samozřejmě. Potvrzuje to devětadvacetiletá Mags, která je nyní na plný úvazek matkou. "Ženské zneužívají chlapy úplně stejně, jako to dělají chlapi s nimi," vysvětluje. Přiznává, že možná "se s někým dá do řeči a jestliže k tomu dojde, tak k tomu dojde". Nechce se znovu vdávat: "Mám dvě děti a tak by se mi hodilo, upřímně řečeno, moci se trochu zasmát."

Joan Smithová, autorka knihy "Moralities, Sex, Money and Power in the 21st Century" (Morálka, sex, peníze a moc v jednadvacátém století), je přesvědčena, že ženy nutně "nezneužívají" muže, ale mají v současnosti celou řadu nejrůznějších vztahů s muži.

"Když jsem byla mladá, existoval jasný vzor: začni chodit s klukama, pak se zasnoubíš, vdáš, budeš mít děti a bude to vztah na celý život. Tak to fungovalo. Už to tak nefunguje. Ženy teď nutně už nechtějí muže jako partnery pro vychovávání dětí. Některé ženy mají poměr se spoustou mužů - jiné chtějí vášnivou lásku s jedním mužem. Neexistuje už jediná možnost. Je to fantasticky proměnlivá situace.

Při přípravě své knihy Single and Loving it (Jsem svobodná a moc se mi to líbí) se setkala autorka Wendy Bristowová s dvěma rozdílnými přístupy: "Jednak typ ženy, posledlé jedním mužem ("on mi nezavolal") a pak typ oné ženy, co se chce s mužem vyspat hned během první schůzky, protože pokud není ten chlap v posteli k ničemu, ona ho nechce znát."

Jedna žena kolem třiceti řekla Bristowové: "Upřímně řečeno, chci zjistit hned na začátku, jaké to je, než abych váhala a nakonec byla zklamána. Spala jsem s deseti muži a polovina z nich nebyla v posteli k ničemu. To je padesát procent chlapů. Byli to všechno sympatičtí chlapci, ale v posteli na nic." Bristowová je přesvědčena, že tato skupina žen není posedlá sexem - jen je prakticky založená: "Vidíme to ve všech věkových kategoriích. Ženy, kterým je kolem čtyřiceti, už vystřízlivěly ze své velké lásky. Líbí se jim sex a  chybí jim, když k němu nemají přístup, ale nutně nechtějí bydlet s partnerem."

Podle Bristowové jsou ženy kolem třiceti v té nejzranitelnější skupině - ty právě se snaží najít "pravého manžela". Vzrůstající rozvodovost ovlivňuje očekávání mladých žen. "Pokud máte rozvedené rodiče, neočekáváte od manželství příliš mnoho," konstatuje Bristowová. Méně se vyskytuje touha získat nějakého chlapa za každou cenu. Většina žen mezi dvaceti a třiceti lety mají fantastickou sebedůvěru a mnoho z nich nemá zájem o to namluvit si nějakého muže pro trvalejší vztah. Chtějí jen hodně příjemného sexu. Sex bez dalších podmínek je reální alternativa. V letech 1986 - 1998 přišlo na britský trh pracovních sil dalších patnáct procent žen. Rozhodují se mít děti později, pokud vůbec. Analýza, kterou vypracovalo Henley Centre pro Armádu spásy, předpovídá, že ze všech žen narozených v roce 1972 zůstane v roce 2017 ve věku 45 let přibližně 25 procent bezdětných (v roce 1997 to bylo 16 procent). David Weeks, neuropsycholog v nemocnici Royal Edinburgh Hospital a autor knihy Superyoung, poukazuje na to, že obě pohlaví stárnou pomaleji. "Jsme svědky prodlužování puberty - fyzicky i citově - a odkladu citového zrání." Podle Weekse dochází v prvních deseti letech po pubertě k výraznému vzrůstu v počtu sexuálních partnerů a sexuálního experimentování. Zpráva výrobce prezervativů Durex z roku 2001 uvádí, že šestnácti až dvacetiletí mladí lidé ztratili své panenství a panictví v průměru ve věku 15 let, u lidí, jimž je dnes nad 45, to bylo ve věku 18 let.

"Morálka se už nevnímá stejným způsobem jako v předchozích generacích," konstatuje Week. "Přesunuli jsme se do permisivnější společnosti." Weeks je přesvědčen, že ženy pořád chtějí emocionální bezpečí, ale už tolik nepotřebují ho formalizovat. Jsou také schopny definovat vlastní představy o tom, komu důvěřovat a jakou mít odpovědnost. Ženy využívají svobody, které dosud nikdy v tak velké míře neměly.

V glasgowské restauraci Corinthian svědčí 25letá studentka práv, Julie, že "vážným způsobem" chodí s kluky od patnácti let. Nedávno se rozešla s chlapcem, s nímž chodila tři roky a teď přesvědčuje kamarádku Elise aby šly tancovat. "Nesnáším být doma sama. Chodím pořád na tancovačky a do hospod, flirtuju s miliony chlapů, dělám si z nich legraci a jsem opravdu hnusná." - "Proč, pro své sebevědomí?" - "Ne." - "Kvůli sexu?" - Je šokována. "To nedělám. Některé ženské ano. Já jen chlapy provokuju. To přece musejí zvládnout."

Ben Renshaw, autor knihy Success but Something Missing (Úspěch, ale něco chybí) je přesvědčen, že ženy teď chtějí to, co v minulosti viděly, že měli chlapi. "Vzhledem k tomu, že jsou ženy emocionálně zralejší než muži stejného věku, jsou pravděpodobněji lépe vybaveny pro vytváření nových kontaktů s opačným pohlavím a dělají to dobře." Renshaw dodává, že ženy dnes vydělávají podstatně více než dříve a taky chodí víc do práce, takže nemají moc času. "Ženy jsou méně ochotné tolerovat vztah, který nefunguje - a svoboda je pro ně velmi cenné zboží.

Reportérka se ptá Karen McKeeové, svobodné reklamní pracovnici v rozhlasové stanici Radio Clyde, jak by reagovala, kdyby se zdálo, že si ji její partner chce vzít a chce s ní mít děti. "Zpanikařila bych. Kamarádi mi říkávali: ´Počkej do třiceti a pak na to budeš mít jiný názor´- no, je mi třicet a názor jsem nezměnila." Právě ona vždycky vztah ukončuje: "Jaksi to dělám vždycky já. Dělám to otevřeně, nechci předstírat. Nejsem ochotna tolerovat hlouposti." Karen přiznává, že lidé jejího věku mají jinou agendu - ne nutně jednodušší - než byla agenda jejich rodičů: "Moje matka se vdávala v jednadvaceti a já jsem se jí narodila ve 24. Tak se to dělalo tehdy." Rozvod už s sebou nenese stigma. Kamarádi velmi pravděpodobně řeknou: "Udělalas to dobře." Je sama tři roky a konstatuje: "Seznámit se s nějakým chlapem pro mě není teď zrovna prioritou. Studuju po práci na univerzitě, chodím na hodiny tance a učím se hrát na klavír. V žádném případě nepotřebuju chlapa, aby mi dodal sebedůvěry. Na to mi stačí moje rodina, moje sestra a dva nebo tři blízcí přátelé." Časopisy jako Cosmopolitan sice tisknou články o efektivním flirtování, ale také články o tom, jak najít dobré zaměstnání.

Durex Report 2000 konstatuje, že 40 procent žen, které používají prezervativy, si je kupují samy. Reportérka pokračuje: Byla jsem nedávno svědkem fantastického sbalení. Jeden můj svobodný kamarád byl se mnou na pivu, když se k němu přiblížila atraktivní žena kolem čtyřiceti. "Je to váš boyfriend?" zeptala se zdvořile, než ho rychle a šarmantně odvezla taxíkem pryč. Následujícího rána jsem mu zavolala. "Mám pocit, že jsem byl zneužit," stěžoval si. "Ani mě nepožádala o telefonní číslo. Je to hezké, seznámit se s někým, kdo to tak dobře umí, ale když ona byla tak energická," řekl chabě.

Čelný sexuolog Martin Cole potvrzuje, že ženský zájem o sex je stejně silný jako u mužů a v pozdějších letech je silnější. "Jak žena stárne, zjišťuje, že lehčeji dosahuje orgasmu, takže ji sex víc uspokojuje." Jenže podle Joan Smithové je stále pro ženy relativně nepřijatelné, aby vyhledávaly náhodný sex. "Naše kultura ženy podceňuje. Na muže pohlíží s laskavostí - pokud je muž ještě po padesátce sexuálně atraktivní, ale žena, která je svobodná a užívá si po čtyřicítce, by to prý dělat neměla." Celá řada reportérčiných přítelkyň přiznává, že je náhodný sex příjemný, povzbuzuje to sebevědomí. "Je to dobrá příležitost se ukázat," vysvětluje jiná.

Roste počet žen, které hledají partnery na internetu. Mary Balfourová, pracovnice seznamovací agentury Drawing Down the Moon, zahájila novou službu s názvem Only Lunch - jen pro ty lidi, kteří se chtějí setkat náhodně, třeba jen na hodinu. Nemusíte si ani zadávat večer.

Podle Balfourové jsou ženy při výběru mužů stále náročnější: "Ženy chtějí muže, kteří jsou emocionálně zralí a trochu na sobě pracovali. Obě pohlaví hledají partnera, který má vysokou míru atraktivnosti. Říkáme tomu FSI - faulty self image - být přesvědčen, že jste atraktivnější, než je tomu ve skutečnosti."