Postmodernismus a tolerance lží
Juliana
Vážený pane Čulíku,
napsal jste, že vás otázka, zda Železný lže nebo nelže nezajímá, protože je
už dávno vyřešená - lže. Co zajímá na této diskusi mě, je postoj ke lži
(neboť bychom měli nazývat věci pravými jmény) a to, jakým podílem přispívá
k rozostřenému pohledu na svět postmodernismus.
Začalo to tím, že P. Sládeček napsal že:
a) přímé odpovědi na otázky diváků se v pořadu "Volejte řediteli" nekonaly -
telefonistky pouze "jako" nosily papírky na stůl
b) některé otázky si pravděpodobně vymyslil sám V. Železný.
L. Staňkovi ani J. Severovi by nevadilo, kdyby si V. Železný nějakou tu
otázku vymyslel, hlavně, že je pořad profesionálně připravený. Nikomu z
diskutujících (L. Staněk, J. Sever, V. Leporská) nevadí, že jsou
telefonistky pouhá stafáž.
Upřímně řečeno je divné, že si někdo vymyslí nějakou hru, a pak její
pravidla ani sám nedodržuje. To nemůže divákům rovnou říct: volejte a
mailujte na tuto adresu a my vám pak zavoláme zpátky, pokud pro nás bude
váš dotaz zajímavý? Ale proč by to dělal, když lidem lež nevadí.
Pamatuji si, jak jsem při příjezdu do Ameriky vyplňovala papírek, kde se
ptali, jestli hodlám pašovat drogy a dělat spoustu dalších zakázaných věcí.
Říkala jsem si: ti Američani jsou snad úplně blbí, to si opravdu myslí, že
bych jim pravdivě napsala, že hodlám porušovat zákon? Bylo by vysvětleno, že
lež je k případnému přestupku mimořádně přitěžující okolnost. Někdy horší
než sám přestupek.
Je to asi jiná kultura, protože tady je sice např. trestné odmítnutí
sčítacích dotazníků, ale vyplnění nesprávných údajů státním úředníkům
nevadí, jak sami uvádějí.
(Všechno je "jako": Železný "jako" přímo odpovídá
na dotazy; úřad "jako" ochrání naše údaje, ale my je pro jistotu vyplníme
pravdivě pouze "jako".)
J. Sever končí svůj článek úvahou (pro P. Sládečka) "Pasáž o Vašem vnímání
Pravdy je velmi inspirativní a jako ctitel (Fukuyama, tuším) názoru, že
totiž proti Pravdě dnes nestojí Lež, ale zpravidla jiná Pravda, mám k Vašemu
pohledu řadu výhrad."
Toto vnímání mi nepřipadá inspirativní vůbec. Různé pojetí pravdy existuje v
názorech na to, co je dobro a zlo, krása, štěstí apod., ale řešit
filosoficky otázku, zda telefonistka nosí dotazy "jako", nebo ne, či zda si
V. Železný vymýšlí dotazy diváků či ne, mi mírně řečeno připadá nevhodné.
Myslím, že pseudofilosofické postmoderní meditování vede k tomu, že lidé
přestávají rozlišovat mezi skutečností a virtuálními světy a stanou se pak
snadno ovladatelnými.
Posílám pro inspiraci úryvek z četby:
"Opravdová diktatura spočívá v tom, že činí skutečnost neviditelnou, aby se
stala nerozluštitelnou. Proto jsou diktatury vždy idealismem, pane
profesore. Co je neviditelné, je nečitelné. A co je nečitelné, je
nezákonné."
Alain Gerber, Ďáblův sad (Aurora, Praha 2000)
Kniha je to hezká; zabývá se osudem člověka, který není schopen vymanit se z
únikových světů a převzít zodpovědnost za svůj život.
|
