Z ostudy kabát
Je to móda poměrně nová. Ostuda je materiál hrající všemi barvami, dobře proniká do tisku i televize, provokuje a dráždí. Jak se lépe zviditelnit, nežli nádherným kabátem z ostudy? Pár bláhových lidí, kteří nejdou s dobou, se tuto avantgardní módu pokusilo Sarajevským atentátem odmítnout. Ale ouha, lidu se móda ostudných kabátů zalíbila. Vznikl nový pohled na svět, nová přímá úměra: čím větší průšvih, tím větší ostuda, tím krásnější kabát, tím větší volební preference. Politické strany se předhánějí v aférách, aby každý měsíc měly nový kabát. Některé z kabátů již vstoupili do dějin. Strana pana Klause obohatila muzeum kabátů o mrtvé dárce, strana pana Zemana zase kufříkem z Bamberka.
Ani jedinci nezůstávají pozadu. Ve slušivém kabátu nastoupil do funkce pan Kavan. Již ho několikrát převlékl a v poslední době má nejraději kabát z Českého domu (a v tom se panu premiérovi opravdu líbí). S rudým cenzorským kabátkem se nechává vidět poslanec M. Kučera st. Nejpestřejšími barvami hraje kabát pana Knížáka - ministr Dostál jen závistivě pokukuje, jak každý plivanec se na něm rázem promění v perlu. Čtyři skvostné kabáty z jedné dílny a nápisem na zádech “Čí je ČT? Naše!” nosí Langer, Dostálová, Štěpánek a Dědečková. Vůbec nejhezčí dvojkabát mají na procházky pánové Klaus a Zeman.
Slušivé kabáty vzoru Kožený oblékají pánové Železný, Chvalkovský, Macek atd. Vedle těchto celostátních manekýnů pak máme různé fešáky na krajské, okresní i místní úrovni. Známe je všichni. Kabát z ostudy je totiž nutnou podmínkou ke vstupu do společnosti. Do vyšší, lepší společnosti.
