pátek 30. března O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Rozhovor: Rozhovor s Janem Čulíkem pro Moravskoslezský den a Zlínské listy (Daniela Pilařová) Sčítání lidu: ÚOOÚ: Bezpečnostní opatření pro zpracování dat ze sčítání jsou nedostatečná Televizní vzbouřenci a pražští intelektuálové: Rozrušování virtuální reality, aneb Jiřina Šiklová: "Držte hubu, Čulíku!" (Jan Čulík) Česká společnost: Vymknuta z kloubů doba šílí (Miloš Valenta) Recenze: Jan Lukeš: Z knižnice iškovské kultůry (Michaela Černá) Reakce: Ke globálnímu oteplování (Ladislav Nedbal) ČT: Čí chleba jíš, toho píseň zpívej (Jindřich Dvořák) Práva zvířat: Zvíře nebo člověk aneb O konci logiky (Dominik Lukeš) Ze zahraničního tisku: Dvě zprávy o Temelínu Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Dominik Lukeš

Jeho článek je problematický tím, že si klade otázky jen na povrchu. Ve skutečnosti jsou to jen otázky řečnické, které jsou vlastně odpověďmi na otázky jiné, které si autor v duchu zodpověděl a nepovažuje za nutné je zveřejnit. Přestože se podle vlastních slov snaží vyhnout 'odsouzení aktivistů', dopouští se něčeho mnohem machiavelštějšího a to jejich zesměšňování a tudíž automatické trivializaci jejich postojů a činů. Některé názory ochránců zvířat se opravdu mohou zdát směšné, ale zrovna tak se před lety zdály směšné mnohé jiné názory (mimo jiné i rovnoprávnost žen i ras), které dnes považujeme za samozřejmé. Tím, že není ochoten se pozastavit nad vlastními předpoklady ve srovnání s radikály, odpírá si vynikající příležitost k zamyšlení se nad lidskou identitou a postoji k prostředí, jež lidé obývají.

Myslím také, že jeho postoj vědce, je pro tuto úvahu nevhodný. Autor považuje přisuzování 'lidských práv zvířatům' za 'logický nonsens' a zde se dopouští největší chyby. (Ponechme stranou fakt, že se hovoří o 'zvířecích' nikoli lidských právech.) Logika ale nemá s tímto problémem nic společného. Logika je manipulace abstraktních symbolů a použít ji v tomto kontextu není o nic exaktnější než například říci 'zdravý rozum'. Logika mimo jiné požaduje jasně definované kategorie a pravidla na manipulaci s nimi, což nám nemohou nabídnout ani ochranářští radikálové ani biologičtí klasifikátoři.

RNDr. Murín se navíc snahou po jednoznačnosti vyzbrojil jen zčásti. Jeho postoj k 'právu' je pozitivní, pokud podporuje jeho argument v případě francouzského soudce, který poslal aktivisty podmíněně do vězení, označuje jej ale za 'orgie absurdnosti', postaví-li se na stranu radikálů, jako v případě amerických bojovníků proti želvímu utrpení. O tom tvrdí, že "Je to falešná, umělá a účelově vytvořená personifikace němých tvorů." Personifikace to rozhodně je, ale na tom není nic špatného. Rozhodně není falešná, personifikace je samozřejmě projevem neskutečnosti ex definitio a není proto nutné ji dále urážet a o její 'účelové vytvořenosti' by musel předložit autor alespoň jeden důkaz. Účelovost argumentů vědců a vlastníků farmaceutických společností lze však vyčíslit na stovky miliard dolarů. (Proto se taky mnozí radikálové soustředí na banky financující výzkum.) Nepochybuji, že je mnoho neupřímných aktivistů, kteří jen ventilují své frustrace, a většina vědců opravdu chce pomoci lidstvu. Ani jedna strana však nemá od problému dostatečný odstup, aby se mohla ohánět objektivitou.

Co do jména?

Postoj většiny vědců je ryze biblický. V touze po pojmenovávání, vyplňují 'božské' poslání a jdou za ním se zanícením vysloveně náboženským. Schopnost pojmenovávat jim také dává moc ovládat to, co pojmenovali. Po tisíciletí se člověk rve s přírodou a snaží si v ní najít bezpečné místo a přizpůsobit si ji svým potřebám. Tento boj v něm ale také mnohdy vypěstoval ke svému okolí respekt, strach z něj nebo až posvátnou úctu k němu. Teprve postup civilizace mu umožnil dostatečný odstup a vytvořil z okolí objekt, který je člověku k dispozici. Tento pohled na svět kolem nás přinesl nezměrný technologický pokrok, ale zároveň také vyhubení nejen mnoha druhů zvířat a rostlin, ale i mnoha národů. A je to právě reakce na toto 'posvěcené' neustále se stupňující bezmezné využívání přírody, která motivuje mnohé aktivisty za práva zvířat.

Člověk ve světě a člověk mimo svět

Snad vůbec nejhlubší propast se před námi předestírá, podíváme-li se na rozpolcenost lidského postoje ke světu. Na jednu stranu jsme v něm a na druhou stranu mimo něj. Pokud v nás převáží postoj druhý, který nás dovedl až do průmyslové revoluce, může to vést při současné úrovni technologické moci až k nepříjemnosti, která zanechá na světě onu těžko rozpoznatelnou jizvičku, jíž bude absence lidstva. Bible nám bohužel již na první pohled nabízí model, kdy svět byl stvořen mimo člověka a člověk byl do něj dosazen, aby ho jako jednu ze svých povinností obhospodařoval. Země nemůže podle tohoto modelu bez člověka existovat a je mu zcela k dispozici. Toto nám dává právo používat zvířata podle svého uvážení, protože jsou naším vlastnictvím, a usmyslím-li si rozebrat svoje auto, nikdo mi v tom nemůže bránit, zrovna tak, rozřežu-li na kousky svého psa, nebo šimpanze, je to moje věc.

Takto jednoduše už ale tento problém dávno postulovat nelze. Pokusy na zvířatech pro výrobu kosmetiky, ještě před málo lety normální jsou postaveny ve většině vyspělých zemí mimo zákon a za týrání zvířat (nevím jak je tomu se želvami) nám hrozí vězení. Jsou to součásti právního řádu, které považujeme za přirozené, zrovna tak jako většinu zákonů o ochraně životního prostředí. Naše (prý snad vrozená) sobeckost, ale převáží, mluví-li se o používání zvířat pro testování léků. Ochránci zvířat tedy nevytvářejí nové pojmy a zákony, ale snaží se pouze důsledně aplikovat ty už existující. Předkládají i mnohé zcela racionální argumenty, které je nutné vzít v potaz. Zcela pravdivě například upozorňují, že mnoho (a to více než padesát procent) léků je v podstatě kosmetických, a fungují pouze v mysli lidí, a pokusy na zvířatech pro jejich testování jsou rozhodně zbytečné. Ochránci také argumentují, že k pokusům na lidech stejně nakonec dojde, protože zvířata často nemohou poskytnout dostatečné informace.

Žena nebo člověk

Jestliže máme problémy při definici místa člověka ve světě, definice člověka jako takového také není bez otázek. Přestože většinou všichni víme, co se myslí, když se řekne 'člověk', měnilo se toto pojetí během století a tento historický vývoj způsobuje mnoho problému dostaneme-li se na periférii významu tohoto slova, jako když srovnáme práva člověka s právem zvířete. Tento citát z Bible opět výborně ilustruje jak se definice lidství změnila. Člověk a žena jsou v těchto větách postaveni proti sobě. Žena je víc než zvíře, ale méně než člověk. Byla stvořena do světa již pojmenovaného, a to nikoli jako jeho správce, ale jako správcův pomocník. To, že byla vytvořena z jeho žebra ji staví nad zbytek světa, ale na zcela na roveň muži. Zajímavá je tendenčnost ekumenického překladu. Kralická Bible se o rovnosti nezmiňuje a hovoří o pomoci, "kteráž by při něm byla". Správný překlad originálu by pak měl snad znít 'jemu odpovídající', nebo 'pro něj vhodnou'. Ke stejnému závěru o úloze žen dospěla většina světových kultur. Teprve v posledních asi sto letech se do všeobecného povědomí dostává pojem rovnosti i rovnoprávnosti mezi muži a ženami, a přestože tento proces není zdaleka u konce, platí snad už dnes, že řekne-li se 'člověk' míní se tím bez výhrad muž i žena.

Černoch, indián nebo zvíře

Problémy s rasou a lidskostí jsou neméně citlivé než otázka rovnoprávnosti žen. Dnes není o lidskosti rasy negroidní a mongoloidní většinou pochyb, ale nebylo tomu tak vždy. Stephen Jay Gould se zmiňuje o tom, jak Španělé vysílaly do nově objevené Ameriky 'odborné' komise, které měly za úkol zjistit, jestli místní obyvatelé byli lidé nebo ne, zatímco o zvířecí povaze černých obyvatel Afriky si již byli dávno jisti. Ještě například velikáni lidských práv jako Darwin nebo Lincoln nijak neváhali označit černochy za nižší vývojové formy lidstva a nepochybovali o jejich nízkých intelektuálních schopnostech. Z pohledu svých jižanských oponentů nebyl Lincoln nic jiného než obránce práv zvířat a používali proti seveřanům podobnou rétoriku, s jakou dnes většina 'objektivních' pozorovatelů bez váhání vytasí proti ochranářům. Nelze přece srovnávat zvířata a lidi, vytknete mi, a možná to není možné. Ale to samé vyčítali otrokáři těm, kteří se snažili apelovat na jejich humanitu. Není proto od věci ptát se dnes, proč, když se můžeme chovat k lidem jako ke zvířatům, nemohli bychom se chovat ke zvířatům jako k lidem?

Tak to zamýšlela příroda

Celá evoluce není ničím jiným než snahou o přežití a její nedílnou součástí je snaha získat konkurenční výhodu nad jiným druhem. To zahrnuje velké zuby ale i různé mimikry. V lidském prostředí to je často i morální tlak. Zvířata si tak jistou nepřímou evolucí vyvíjejí ochranu před lidmi tím, že se je lidé stydí zabíjet. (Zdá se to poněkud za vlasy přitažené, a taky to je, ale podobné argumenty byly předloženy i vážnými evolucionisty.)

Je naprostá pravda, že život zvířat v přírodě není procházka růžovým sadem. Smrt hlady je stejně normální jako neschopnost rozmnožování kvůli stresu způsobenému dravci. Znamená to ale, že je v pořádku nakazit šimpanze smrtelným virem, aby se na něm mohl vyzkoušet nový lék?

"Environmentální hnutí jako korektor průmyslové a konzumní expanze musí samo projít korekcemi právě pod tlakem takovýchto zřejmých důkazů." říká Gustáv Murín. Má naprostou pravdu. Žádné důkazy ale ani on, ani jiní zastánci využívání zvířat nepředložili. Pouze jeden z možných pohledů na věc. Práva zvířat jsou otázkou 'srdce' a ne logiky. V kontextu práv zvířat je zcela logické tvrdit, že když mají lidé problém se zdravím, mají si to vyřešit sami a ne kvůli tomu zabíjet zvířata. Fyzické útoky na vědce jsou rozhodně odsouzeníhodné, v myslích útočníků to jsou ale útoky na trýznitele nevinných tvorů.

Zrovna tak tvrdit, že býčí zápasy nebo koňské dostihy zaručují nejlepší životní podmínky pro jejich zvířecí účastníky, vůbec neznamená, že je to správné. Je to stejné, jako lidské oběti některých kultur, které jsou den považovány za boha a potom zabity. Stejně jako kůň, který si zlomí nohu je zastřelen, protože by jinak k ničemu nebyl. To že se mu závodit ve Velké pardubické líbí nic nemění na tom, že žokeje, který si to užil stejně, při zvrtnutém kotníku kulka do hlavy nečeká.

Jak tuto úvahu uzavřít? Rozhlédnete-li se po příští demonstraci za práva zvířat, nenaleznete mě ani v první ani v druhé řadě. Budu zrovna sedět ve své věži ze slonoviny. Problémy s využíváním zvířat jsou nekonečné a musíme si je vyřešit sami. Může to být směšné i tragické, ale je to součástí našeho života. Napsat by toho bylo možné tuny, vůbec jsme se nedostali k problému s chováním zvířat pro kůži, maso nebo něco jiného. Nelze tedy než se podívat na obě strany mince. Ať je náš názor na věc jakýkoli zamyšlení nám neuškodí. Snad se z toho staneme 'lepšími' lidmi.

(Autor je vegetarián a morální relativista)