Britské listy

Ctění čtenáři Britských listů dozajista oceňují, jak dvojice Tomáš Pecina a Štěpán Kotrba přivádějí na světlo podivné děje kolem pražské vily a parku Gröbovka a dává tím na triko oficiálním českým investigativním žurnalistům. Fakty uváděnými v článku "Grebovka-klidné místo s pohnutým osudem" znovu dokladují šokující stav veřejných věcí v české kotlině. A to nejméně v těchto třech směrech:

Americká soukromá společnost CEELI–byť podle názvu obecně prospěšná – má dostat do pronájmu celý park Gröbovka s historicky cennou vilou za směšný peníz – sto tisíc korun ročně. Co by za to dali mnozí investoři, kdyby jim spadl do klína takový skvostný dar. Nájem za takovou lokalitu a objekt by přece musel činit nejméně desetinásobek. Mnoho centrálních úřadů, ale i humanitárních organizací dlouhé měsíce marně hledá takový objekt, jaký si hodlají pronajmout soukromníci shluklí pod hlavičkou CEELI. A státu by za něj nabídli mnohem slušnější peníz. Jak je možné a kteří lidé za to konkrétně odpovídají, že radnice Prahy 2, potažmo pražský Magistrát, jako dvě státní instituce, kde sedí lidé, kteří dobře vědí o nedostatku vhodných objektů pro potřeby státu, nabídli tento objekt soukromé společnosti a ne veřejné správě? Orgány státu si pak budou muset naopak draze pronajímat objekty od soukromníků? Podivuhodný Kocourkov! Každému by se však tah stylu Gröbovka nepodařil. To chce silné figury.

Takovými bezesporu jsou prezident republiky a předseda senátu, kteří se údajně za za vstřícnost k CEELI přimlouvali. Že by si představovali, že budou v Gröbovce přednášet, až za pár let.odejdou do politického ústraní? A takovými silnými figurami jsou i dva z lidí ve správní radě CEELI - co jméno to právní veličina – předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Eliška Wagnerová a ústavní soudce JUDr. Vojtěch Cepl. (Dozírat na ně má v dozorčí radě politolog Pehe, pupeční šňůrou spjatý s Hradem.)

Jak je možné, že v čele soukromé společnosti s americkým kapitálem stanou dva vysocí soudní funkcionáři? Neměli by být na hony vzdáleni jakémukoli nebezpečí, že budou podezříváni z nekalých praktik? Oba tím dali ojedinělý signál soudcovské obci a nejen jí. Soudci se nyní nemusí rozpakovat a mohou se stát členy všelijakých správních rad. Kdo přezkoumá, do jakých vazeb se dostanou a zda zůstanou nezávislí. Že nejsou přehlednými a průzračně čistými sféry podnikatelů a politiků, na to jsme si zvykli. Ale že se nyní budou válet mlhy i v justičních luzích a hájích, to je novum.

Soukromníci s právnickými tituly nahrazují činnost státního orgánu, který jedině může být příslušný k tomu, aby kvalifikovaně, odpovědně a kontrolovatelně školil soudce – totiž ministerstva spravedlnosti. Vytvořili si vlastní maličké soukromé ministerstvíčko na části pole toho velkého. Kdo přezkoumá, co vlastně soukromá americko česká společnost naše soudce učí? S jakými cíli (krátkodobými, dlouhodobými, vyslovenými či nevyslovenými) vniká do sféry suverenity státu? Parta soukromníků z nejvyšších míst navíc dala příklad i ostatním vysokým činitelům státu, jak si zasoukromničit na poli eráru. Třeba náměstek ministra obrany si podle jejich vzoru může založit společně s iránskými podnikateli zbrojařskou firmu, která by vyvíjela nový raketový systém. Anebo ministr Dostál, hlava naší kultury, proč nevede soukromou DAMU? Ministr školství by zase mohl sedět ve správní radě soukromé veřejně prospěšné společnosti, která vydává učebnice, nebo alespoň školí školní inspektory.

Možná že vítr fouká hodně shora. Jakoby rozezníval do jiných tónin starou píseň o nové roli občanské společnosti, v níž se taví funkce státu. Když se tak zamýšlím nad jmény soukromníků z nejvyšších míst možná ani netouží po penězích. Spíše se bojí o ztrátu vlivu. A moci.