Zuřící filozofové:
Jak hrozil Ludwig Wittgenstein Karlu Popperovi rozžhaveným pohrabáčem
Celá řada západních periodik už pár týdnů recenzuje knihu Wittgenstein´s poker: The Story of a 10-minute Argument between Two Great Philosophers (Wittgensteinův pohrabáč: příběh desetiminutové hádky dvou velkých filozofů) od Davida Edmondse a Johna Eidinowa, nakladatelství Faber 9.99 liber. Shrnujeme recenzi profesora filozofie Simona Blackburna z Cambridge University, otištěnou 15. dubna v týdeníku Sunday Times.
Klub pro morální vědu (Moral Sciences Club) v Cambridgi je nejslavnější filozofické fórum na světě, ale může to být skličující místo. Asi před třiceti lety tam byl pozván přednášet jeden známý filozof X. Když dopřednášel, rozhostilo se jako obvykle nic dobrého nevěstící ticho. Pak se přihlásil filozof John Wisdom a zeptal se pohřebním, zlomeným hlasem: "Mohl by nám X říci, o čem tady vlastně celou tu dobu mluvil?"
Nezdvořilost přinesl na toto filozofické fórum Ludwig Wittgenstein. Naučil celou generaci studentů, že nesnášenlivost, hrubost a hněv jsou povinnostmi génia. Ukazují, že vaše vlastní hledání pravdy je tak namáhavé, tak přesně vyvážené a tak neobyčejně jemné, že jakákoliv odchylka od úrovně, kterou máte jen vy sám, ve vás vyvolává pocity agonie. Vy sami máte dokonalý sluch a zjišťujete, že zvuky, které vyluzují jiní lidé, jsou nesnesitelné.
Avšak Wittgenstein nebyl jediný filozof, který si pletl čistotu s arogancí. Jiným takovým filozofem byl druhý Vídeňan, Karl Popper, jehož ostrá nesnášenlivost vůči jakékoliv kritice byla obzvlášť ironická, vzhledem k tomu, že hlásal liberalismus a otevřenost. Někteří lidé se vyjádřili, že jeho slavná kniha The Open Society and Its Enemies (Otevřená společnost a její nepřátelé) by se měla správně jmenovat The Open Society by One of Its Enemies (Otevřená společnost od jednoho z jejích nepřátel) - ale Popperovi to do obličeje neřekli. Popper se téměř vyrovnal Wittgensteinovi v aroganci vůči druhým v debatě.Avšak Popperovou tragédií bylo, že si o něm málokterý filozof myslel, že má dokonalý sluch, kdežto mnoho filozofů si to myslelo o Wittgensteinovi.
Takže k čemu došlo když se tito dva titáni sešli? Kniha Wittgensteinův pohrabáč to vysvětluje. 25. října 1946 se vydal Popper do deprimující, poválečné Cambridge, aby se tak utkal s Wittgensteinem. Wittgenstein měl v přednášce zkoumat, zda existují skutečné filozofické problémy, anebo jen jazykové hádanky. Otázka je jádrem Wittgensteinovy rané i pozdní filozofie. Tvrdí, že správné porozumění jazyku nás může osvobodit od tenat filozofie. Pro Wittgensteina jsou filozofické problémy jen hádanky, které vznikají, když jazyk nefunguje dostatečně dobře. Pro Poppera existují autentické problémy metafyziky, politické teorie, znalostí a vědecké metodologie. Stejně jako Bertrand Russell, který také přišel na Wittgensteinovu přednášku, Popper si (chybně) myslel, že Wittgenstein a jeho stoupenci problém trivializují a skutečné myšlenky jen lingivistickými hříčkami.
Navzdory tomu, že bylo na přednášce přítomno mnoho chytrých a významných lidí, neexistuje jediná verze toho, k čemu vlastně došlo. Hlavní rysy incidentu jsou jasné, podrobnosti nikoliv. Popper začal vyjmenovávat seznam pevných, složitých, filozofických problémů. Wittgenstein, jako obvykle, začal přerušovat a silně se rozčílil. V určitou chvíli zvedl pohrabáč a bodal jím do vzduchu, aby zdůraznil to, co říká. V jinou chvíli mu někdo, zřejmě Bertrand Russell, řekl, ať ten pohrabáč položí. Pak někdo Poppera požádal, aby dal příklad morálního principu, na což Popper odpověděl:"Nevyhrožovat návštěvníkům, kteří zde hovoří, pohrabáčem." Wittgenstein se urazil a odešel.
Existují různé jiné varianty tohoto příběhu, pravděpodobně proto, že v Klubu morální vědy bývalo tak silně nakouřeno, že často nebylo v místnosti moc vidět.
Autoři zmíněné knihy živě reprodukují kontext tohoto pohnutého příběhu. Velmi dobře také rekonstruují filozofické rozdíly mezi Wittgensteinem a Popperem a vášně, právem vyvolávané zdánlivě nevinnými rozdíly mezi problémy a hádankami. Kniha se staví spravedlivě k oběma stranám sporu.
