Diskuse nad protiglobalizačními protesty
Londýnské prvomájové protesty byly včera relativně velmi mírné. Zaujal mě komentář jednoho reportéra, který poukázal na to, že protesty jsou výrazem politického vakua: "Tito lidé demonstrují v ulicích, protože nemají žádnou politickou reprezentaci. Žádná politická strana je nezastupuje." Zveřejňujeme stručný rozhlasový blok, který k antiglobalizační problematice vysílal včera ve 13 hodin pořad BBC Radio Four "The World at One", níže pak část materiálů, které tomuto tématu věnovala v 19 hodin televize Channel Four. Všimněte si, jak odlišný je přístup těchto sdělovacích prostředků ve srovnání s tím, jak se chovají média v ČR.
Nick Clark, moderátor pořadu The World at One, BBC Radio 4: Tyto a podobné demonstrace vyjadřují přesvědčení, že globalizace není nutně silou dobra. Pro západní vlády je obtížné přizpůsobit se jednotnému globálnímu systému pohybu kapitálu, částečně v důsledku obrovských rozměrů globální ekonomiky, v porovnání s níž je každá individuální vláda jen malá a bezmocná. Protesty, k nimž docházelo na prvního máje kolem světa, jsou jen nejostřejším vyjádřením požadavku, aby vlády zasahovaly energičtěji a vyjednávaly mezi svými občany a globalizovaným obchodem, ať už jde o regulaci růstu multinacionálních společností, a zajištění toho, aby konkurenceschopnost západních výrobců nezávisela na víceméně otrokářské práci, o ochranu životního prostředí nebo o ochranu domácí hospodářské stability. Tony Blair se těmito otázkami zabýval v celé řadě projevů. Avšak definoval jasně, kde vlastně on a Labouristická strana stojí? V prvních letech své vlády začal zdůrazňováním, že si je osobně silně vědom radikálních historických změn. Zároveň se postavil na stranu globálního podnikatelství, na základě rozhodnutí vzdát se socialistické, rovnostářské minulosti své strany. "Budeme spolupracovat s tvůrci bohatství," řekl, "jako propodnikatelská strana, která prosazuje dlouhodobou politiku. To je historický imperativ."
Tony Blair: V době po ukončení studené války skončila bitva mezi tradičními formami socialismu a kapitalismu. Pokračuje však ještě velká bitva, bitva mezi pokrokovým a konzervativním myšlením. Má ale jinou formu, je to jiný přístup k zásadní otázce, zda svět půjde či nepůjde cestou tržního hospodářství. Vzniká celá řada nových problémů. Globalizace, životní prostředí, nová ekonomika založená na znalostech, sociální vylučování lidí v důsledku neschopnost držet krok s vývojem. V mnoha ohledech stojí Británie v čele této debaty.
Nick Clark: Takto hovořil Tony Blair v londýnské Guildhall v roce 1999. A pokračoval, že Británie musí na situaci reagovat otevřenou ekonomikou:
Tony Blair: Zaprvé, v globalizovaném světě, jaký jsem popsal, nemají obchodní bariéry smysl. Ochranářství brání zájmy jen určitých částí ekonomiky na úkor celostátní ekonomiky. V důsledku ochranářství se odkládá doba, kdy se země a její podniky musejí změnit, a v důsledku těchto odkladů země ztrácí mezinárodní konkurenceschopnost. To vede později k větším hospodářským problémům.
Nick Clark: Takto hovořil Tony Blair před dvěma lety. Ano, takováto otevřenost vede k přílivu kapitálu, ale také je v takové situaci lehčí pro mezinárodní firmy, aby ze země odešly. Takovýto postoj zaujal Tony Blair k celé řadě mezinárodních problémů, včetně životního prostředí. Mnoho lidé bylo překvapeno, že je Blair ochoten pokračovat s experimenty s geneticky modifikovanými potravinami. Ale princip je to stejný. Postavit se proti geneticky modifikovaným potravinám, to by znamenalo bránit se změnám, technologii a vědeckému pokroku.
Je ovšem pravda, že mnoho labouristických stoupenců Tonyho Blaira by v dřívějších dobách pravděpodobně dnes demonstrovalo v londýnských ulicích. Požadovali by, aby vláda zasáhla proti moci mezinárodního kapitálu - to bylo ale v době, kdy více politiků věřilo v protiklad mezi zájmy kapitálu a zaměstnanců. Co se dnes týče stoupenců Labouristické strany, Tony Blair a jeho strana to prý dělají správně. Charles Leadbetter je autor a pracovník výzkumné instituce Demos. Je také neformálním poradcem Tonyho Blaira.
Charles Leadbetter: Postoj Labouristické strany k těmto otázkám se postupně změnil. Myslím, že je strana přesvědčena, že se musíme uživit v otevřené, globální ekonomice. Politikou Labouristické strany je poskytnout celé zemi a co největšímu množství lidí prostředky k tomu, aby se s touto situací vyrovnali, zejména jde o důraz na školství a vzdělávání.
Nick Clark: V minulosti by ale přece mnoho labouristů demonstrovalo v ulicích, argumentovali by, pohleďte, to je nesprávné, neměli bychom dovolovat globálnímu mezinárodnímu kapitálu diktovat, jak mají lidé žít, nejen tady, ale i v zahraničí.
Charles Leadbetter: To nevím. Nejdůležitější ale je, že pokojná verze těchto protestů vyjadřuje všeobecné znepokojení nad nestabilitou globálního kapitalismu. Nejvýmluvnější je například likvidace továrny firmy Motorola v Bathgate ve Skotsku: co se stane s těmi lidmi, mnoho z nich má rodiny, mnoho z nich má vysokou kvalifikaci, a jak naleznou nové zaměstnání? Toto všeobecné znepokojení nad globálním kapitalismem existuje a Labouristická strana se tím bude muset zabývat, nikoliv nutně dnešními konkrétními protesty v Londýně.
Mnozí lidé jsou přirozeně daleko kritičtější než Charles Leadbetter. Jedním z nich je Noreena Hertz, autorka knihy The Silent Takeover, Nenápadné převzetí moci. Argumentuje v ní, že podnikatelská moc ochromuje demokracii. Poukazuje na to, že britská vláda nemá systematickou politiku pro řešení problémů, o nichž se dnes hovoří.
Noreena Hertz: Britská vláda nepřipustila, že globalizace nepřináší prospěch pro mnoho lidí. Britská vláda v podstatě dodržuje washingtonský konsensus, podle něhož se bohatství postupně rozšíří od bohatých lidí dolů k chudým a že trh nakonec odstraní chudobu. To se neděje.
Nick Clark: Tony Blair by na to asi řekl, že právem poukazujete na nutnost společné akce. Nemá smysl se snažit globalizaci zastavit, to nejde, je nutno pracovat společně tak, abychom globalizace co nejefektivněji využili.
Noreena Hertz: To je naprosto pravda. Nejsem ani proti globalizaci, ani proti kapitalismu. Chci jen aby existoval systém, v němž by vedle vítězů neexistovaly oběti.
Nick Clark: Dobře. Ale co v té věci může dokázat jednotlivá vláda, kromě toho, že se bude účastnit mezinárodních konferencí a říkat: musíme dělat toto a toto?
Noreena Hertz: Je zapotřebí daleko více globálních vládních akcí, například to, že Amerika odmítla podepsat protokol z Kjóta, to je opravdová rána životnímu prostředí. Vláda musí efektivně lobbovat spolu s partnery z ostatních rozvinutých zemí, aby byly schváleny předpisy a zákony, které budou ochraňovat lidská práva, životní prostředí a další otázky, které jsou v současnosti považovány ve světovém podnikatelském systému za otázky podružné.
Nick Clark: Chtěli jsme hovořit o těchto otázkách s někým z vlády, ale nikdo nebyl ochoten s námi mluvit. U telefonu však máme předsedu jednoho z největších britských odborových svazů, GNB, Johna Edmondse. Myslíte si, že na argumentech těch dnešních demonstrantů něco je?
John Edmonds: Ano, bezpochyby na nich něco je. Nemáme energický světový systém, který by dokázal řešit problémy, jako jsou sociální klauzule v obchodních smlouvách. Proč jsou uzavírány obchodní smlouvy, v jejichž rámci mohou být lidé drastickým způsobem vykořisťováni? Nejde jen o plat, ale některé firmy po celém světě nedodržují ani rozumné bezpečnostní a zdravotní předpisy. Pak jde o otázku zadluženosti. Britská vláda stála v čele kampaně za zrušení zadluženosti třetího světa, a to bylo velkým úspěchem, ale mnoho zemí ještě tyto dluhy nezrušily. Sliby, ale nikoliv činy.
Nick Clark: Vláda by asi argumentovala, že když máme možnost, jednáme: například v otázce světové zadluženosti. Ale co se týče celkové filozofie: existuje podle vás něco takového?
John Edmonds: Lidi mají pocit bezmocnosti, že jednotlivé země, pokud to nejsou zrovna Spojené státy, mají jen velmi omezenou možnost ovlivnit, jak se svět vyvíjí, tak člověk musí jednat prostřednictvím mezinárodních organizací, jako je Světová organizace pro obchod, jako OSN a jako je Evropská unie. A jsem přesvědčen, že je v tomto smyslu aktivní účast v práci Evropské unie velmi důležitou součástí snah najít řešení problémů globalizace. Potíž je, že když se Evropská unie účastní širších světových fór, je nesmírně slabá.
Nick Clark: Takže říkáte, že jedinou nadějí je navzájem mezinárodně spolupracovat.
John Edmonds: Tak to je, ale slabost britské vlády je důsledkem slabosti Evropské unie. Ve světové organizaci pro obchod Evropská unie se prostě dostatečně neprosazuje. Neprosazuje dostatečně silně dobré sociální podmínky na ochranu pracovníků v rozvojových zemích. To by měla Evropská unie dohnat. EU ani nehájí efektivně ekologické otázky. A co se týče Kjóta, doufám, že na prezidenta Bushe bude Evropská unie reagovat velmi energicky.
Nick Clark: Myslíte si, že ministři v Británii a v ostatních zemích jsou povrchně fascinováni úspěchy globalizace a nemají odvahu či předvídavost prostě říci ne?
John Edmonds: Moc úspěchů to přece není. Naši členové se minulý týden účastnili valné hromady jedné velké pojišťovny a poukázali tam na to, že zaměstnanci této pojišťovny v Jihoafrické republice, jejichž zdraví poškodil asbest, by měli dostat řádné odškodnění. Právě v takovýchto věcech by koordinované evropské akce byly velmi důležité. Zajímavé je, že v současnosti dochází ve Francii k mnoha protestům a v čele tam většinou stojí zaměstnanci supermarketu Marks and Spencers, kteří byli propuštěni britskou multinacionální firmou. Francouzský zákon, který poskytuje zaměstnancům řádnou sociální ochranu, vyžaduje, že zaměstnavatel musí se zaměstnanci předem vyjednávat, než dojde ve firmě k velkým strukturálním změnám, to je cesta vpřed. Doufám, že britská vláda tyto zákony přijme. Přece není možné, abyste přišli do práce a tam vám bylo řečeno, bez předchozího vyjednávání, že se firma likviduje. Takhle se s lidmi nedá jednat. Existují prvky civilizované reakce na globalizaci. Rád bych ale viděl, aby vznikla koordinovaná reakce.
