| |
Bída Eda VeleckéhoLibor Bláha, Socialistická organizace pracujícíchEdo Velecký si stěžuje, že Britské listy uveřejnily výzvu k protestu před Velvyslanectvím Slovenské republiky na podporu Mária Banga a zejména zdůrazňuje, že byla nepodepsaná.Tato výzva nebyla veřejnou výzvou, ale pozvánkou, která jedna ze skupin podporující Výbor na podporu Mária Banga, trockistická Socialistická organizace pracujících, rozeslala jako pozvánku e-mailem a Britským listům se zřejmě dostala od někoho z příjemců této zprávy. Nešlo tedy výzvu široké veřejnosti, kterou by sem chtěl někdo anonymně protlačit do Britských listů. Obsahuje-li výzva tvrzení, že Slovensko je rasistický stát, není tím v žádném případě myšleno to, že je každý jednotlivý občas Slovenska rasistou. To samozřejmě a naštěstí není pravda. Je tím myšlen státní aparát, jehož orgány soustavně diskriminují. Stejně tak s poznámkou, že český stát na tom není o mnoho lépe, nelze než souhlasit. Nejedná se tedy v žádném případě o nějaké jednostranné zakastování Slovenska jako rasistického státu - oproti všem ostatním nerasistickým, stačí se podívat, jak třeba Velká Británie zachází s azylanty či na případy rasistického násilí páchaného policisty ve Francii. Panem Edem Veleckým vzpomínaný Komunistický svaz mládeže Slovenska ani neexistuje a "mládežnické struktury Komunistické strany Slovenska" je také přinejmenším přehnaný pojem. KSS v duchu své tradice bohužel zatím neprojevuje žádnou ochotu podpořit kampaň na podporu Mária Banga. Internetové stránky na podporu Mária dělají členové Socialistického zväzu mladých (SZM) a pod obrovským tlakem slovenských médií a politiků podléhají a mění výzvu, což je jistě chyba a nedůslednost, ale nikterak to nedokazuje, že Branislav S. nebyl neofašista. Jeho příslušnost k neofašistickému hnutí potvrdilo nezávisle na sobě několik zdrojů z řad slovenských levicových aktivistů, kteří se stali terčem útoků fašistů, mezi nimiž byl i Branislav S. Potvrdil to i fašista, kterého má Mário Bango ve vedlejší cele ve vazbě. A e-mail, který jsme dostali od slovenských neofašistů, také jednoznačně nahrává tomu, že šlo o "soukmenovce". Stejně tak pohřeb Branislava S. vypadal - alespoň dle záběrů televizního zpravodajství - jako skinheadský sraz. Vzhledem k sympatiím řady policistů ke krajní pravici a ke strachu z případné pomsty fašistů bude obtížné někoho z nich přesvědčit, aby svědčil. Romové, zejména ti mladí, žijí v Bratislavě v neustálém strachu z útoku fašistů. I sourozenci Bangovi se stali opakovaně terčem rasisticky motivovaných útoků a v jednom případě, kdy byli napadeni skupinou 10 fašistů, byli nuceni vyhledat i lékařské ošetření v nemocnici na Kramároch. Eduard Bango zde strávil téměř týden s otřesem mozku a vyraženými zuby. Kdo by v jejich situaci nechodil ozbrojen nožem by byl sebevrah. Pan Velecký také upozorňuje na to, že podpora pro Mária přichází od pro něj nevěrohodných organizací - jak říká komunistických sekt. Snaží se zesměšňovat Íránskou revolučně socialistickou ligu, aniž by uvědomoval či si vůbec byl ochoten připustit, že právě tito lidé bojují za demokracii proti íránskému islamistickému režimu, jež brutálně potlačuje práva žen, mládeže a pracujících vůbec. Jistě je pochopitelné, že kampaň získala nejprve podporu "komunistických sekt", které se o případu dozvěděly jako první. Nicméně ani pan Velecký jistě nebude například poslankyni rakouské Strany zelených Ulrike Lunacek vydávat za zástupkyni "komunistických sekt" a brzy budeme schopni dáti více příkladů. Dnes se v Praze, ve Vídni, v Londýně a možná i jinde konají protesty na podporu Mária před slovenskými ambasádami a to jistě ne naposled. Panu Veleckému také vadí termín neofašista, neboť je prý příliš emotivní. Termín příslušník hnutí skinheads by mu možná líbil více, ale tento pojem je zcela chybný. Jednak skinheads není žádné hnutí, nýbrž pouze móda spojená s určitými hudebními styly, oblečením a zájmy jako je třeba chození na fotbal. V České republice i na Slovensku se většina skinheads zároveň hlásí ke krajní pravici. Pojem "hnutí skinheads" pouze zakrývá skutečnost, že jde o neofašisty (zatímco se jistě dotkne nefašistických skinheads). Co je na pojmu neofašista emotivního? Nepopisuje nic jiného než politickou příslušnost útočníka, která hraje v tomto případu zásadní roli. Jako v tragédii si musel připadat každý, kdo viděl jak poslanci slovenského parlamentu drží minutu ticha za zemřelého neofašistu. V tom zřejmě drží zdejší poslanci poválečný primát. Nakonec bych vzkázal jedno: Žádná sebeobrana před fašisty není nepřiměřená! A to je také vzkaz pro všechny, kdo budou napadeni fašisty tak, jako byli 10. března v Bratislavě napadeni Bangovi. Poznámka JČ: Předpokládáme-li, že žijeme v právní státě, a nechceme-li ho proměnit v Divoký západ, musíme ve věci osobní obrany spoléhat na policii a státní orgány a nikoliv brát spravedlnost násilně do vlastních rukou. |
|
|