Střet o Českou televizi - střet o demokracii
Celoplošná televizní stanice je nesmírně silným nástrojem ovlivňování veřejného mínění. Zvláště účinné jsou zpravodajské relace. Ten, kdo rozhoduje o výběru zpráv a zaměření komentářů, získává obrovský vliv na myšlení diváků. Pokud se týče specielně zpravodajství České televize, to je částí občanů ze setrvačnosti vnímáno jako oficielní mluvčí státu, což vliv na jejich názory zvyšuje. Pro zabezpečení prohlubování demokratického způsobu myšlení národa je proto důležité, aby pracovníci České televize, a to zvláště jejího zpravodajství, zachovávali loyalitu vůči ústavnímu pořádku země.
K jejímu porušení došlo v prosinci a lednu při známé televizní krizi, kdy se především pracovníci zpravodajství vzepřeli autoritě poslanecké sněmovny, tedy orgánu, který má určující postavení v zákonodárném procesu a od jehož autority odvozuje svůj mandát vláda a částečně i prezident. K činnosti poslanecké sněmovny a politických stran lze mít výhrady, nelze však přehlédnout, že jejich postavení v ústavním systému se opírá o ústavu a o mandát, vystavený voliči. Naproti tomu televizní "povstalci" si mandát udělili sami a ohánějíce se duchem zákona a podpořeni několika nezodpovědnými politiky směle plivli duchu demokratické zákonnosti přímo do očí. Většina sociálnědemokratických poslanců a slabá menšinová vláda, zvažujíce nevalné vyhlídky ČSSD na úspěch v blížících se volbách, se pokusili o kompromisní řešení, čímž se vyhnuli nutnosti potlačit anarchii silou. Jako vždy, i v tomto případě se ukazuje, že polovičaté řešení nepřináší dobré ovoce. Přijatá opatření totiž nakonec trvale neuspokojila nikoho a v současné době se zdá, že budou příčinou dalšího sporu o způsob volby Rady České televize poslaneckou sněmovnou.
Na scénu se postupně vracejí známí herci zimní televizní frašky. První komický výstup sehrála oddaná stoupenkyně zimních "povstalců" (rozuměj : čtyřkoaliční vlády nad ČT), jinak vážená novinářka Petruška Šustrová, která v Lidových novinách zatroubila na poplach proti údajnému porušení zákona volebním výborem poslanecké sněmovny. Útok byl založen na omylu a vyzněl směšně. Snesla se za to na její hlavu sprška projevů nevole, jimž poskytly neobvykle velký prostor i její mateřské Lidové noviny, jinak vůči kritice zvenčí velmi zdrženlivé. Není to vůči ní úplně spravedlivé. Zdá se totiž, že si tuto kachnu nevymyslela, ale s horlivostí přičinlivé služtičky přežvýkala a rozmazala zmetek vyrobený někým jiným, možná ministrem Pavlem Dostálem, který se obdobně vyjádřil v televizním šotu. Na něj se kupodivu kritici nevrhli, ač jeho vystoupení je svou povahou závažnější. Projevuje-li ministr sklony k anarchii, neúctu k parlamentu, neznalost a ochotu zpochybňovat zákon, je to daleko horší, než pomýlené vystoupení novinářky, která je konec konců odpovědná jen sobě a redakci. Pavel Dostál je významným členem vládnoucí strany, jejíž poslanci spoluodpovídají za současnou podobu právních norem, jimiž se volba Rady ČT řídí. V době první televizní krize dával najevo okázalé sympatie k „povstalcům“, projevil despekt k zákonům, k legálně ustavené Radě ČT a generálnímu řediteli, vystupoval a jednal proti názoru premiéra. Dnes opět zpochybňuje jednání sněmovny při volbě Rady ČT a zákon, který vydala, ač přežití jeho vlády do řádných voleb je závislé na její dobré vůli.
Souběžně s přípravou volby Rady ČT začínají někteří z vůdců zimního „televizního povstání“ veřejně agitovat proti jednání parlamentu a dávají najevo, že ta hrstka lidí, která svévolně opanovala obrazovky v zimě, si hodlá vynutit také právo rozhodovat o tom, kdo nad ní bude vládnout. Česká televize totiž nepatří akcionářům, ani ústavním orgánům, ale jim, geniálním anarchistům. Pokud nerozhodne parlament podle jejich představ, budou se zřejmě snažit přimět jej dalšími nátlakovými akcemi k povolnosti.
Zimní televizní krize byla patrně výslednicí souběhu nízké autority tehdejší Rady ČT, neukojených mocenských ambicí opozičních politických stran a s nimi souznějících neformálních politických seskupení, celkové slabosti státních orgánů a pocitu ohrožení části televizních pracovníků, obávajících se odříznutí od pověstných televizních penězovodů. Angažují-li se v přípravě dalších nátlakových akcí stejné politické strany a uskupení, nelze to hodnotit jinak než jako pokus urvat ještě před volbami větší kus moci mimoústavními cestami a prostřednictvím spojenectví s televizními „povstalci“ si vytvořit výhodné podmínky pro ovlivňování veřejného mínění před blížícími se volbami. Jde-li o izolovanou akci „televizních povstalců“, hrozí nám, že dovrší své zimní vítězství nad vládou a poslaneckou sněmovnou, takže o charakteru vysílání veřejnoprávní televize bude rozhodovat skupinka „osvícených“ jedinců, kteří si k ovládání obrazovky udělí mandát sami, bez ohledu na právní řád a ústavní orgány. Obě varianty představují vážné ohrožení demokratického charakteru našeho politického systému.
O tom, že právní předpisy, které ovlivňují současné dění kolem ČT, jsou výsledkem kompromisů, uzavíraných pod tlakem času a snahy vyhnout se mocenskému řešení krize, a že tedy nemohou být bezvadné, jsme věděli snad všichni již od jejich schválení. V daných podmínkách a čase to jinak nemohlo dopadnout. Věděli to i ti, kteří se dnes rozbíhají k vyvolávání dalších nepokojů a mlčeli až do chvíle, která se jim zdá vhodná k vyvolání dalšího neklidu. Mlčky jsme po celou dobu předpokládali, že polovičatá opatření umožní zklidnit situaci natolik, aby ČT jakž takž plnila své poslání a následně se vytvořil prostor pro klidné, rozumné hledání nového koncepčního řešení způsobu jejího řízení. Nová případně vyvolaná televizní krize takové řešení nepřinese. Tváří v tvář možnosti jejího vzniku si každý z nás musí vybrat, co mu vyhovuje: zda vláda, uskutečňovaná demokraticky ustavenými orgány v souladu s právním řádem, či stát, řízený mocenskými skupinami, které si právo rozhodovat udělí samy. V takové zkoušce jsme jako národ naposled propadli 25. února 1948.
Poznámka JČ: Obávám se, že nikdo nemohl předpokládat, že "polovičatá opatření situaci v ČT zklidní". Česká veřejnoprávní televize zemřela před Vánocemi 2000 a nynější fraškovité tahanice mezi dvěma různými zájmovými skupinami, kdo televizi ovládne, neznamenají nic. Ke zlepšení nedojde.
