 |
Jsem "blázen" a "špatný historik umění", jak tvrdí pan Knížák a jeho stoupenci?Milan KreuzziegerPan profesor Knížák nenechal nikoho na pochybách, že je skvělý bitkař. Rozdává sice krátké, ale dobře mířené direkty a někdy i podpásovky. Odhalují sice jeho slabší místa, ale i zdroje profesorovy síly. Troufám si obhájit názor, že by nebylo dobré vážnost profesora Knížáka jakkoli zlehčovat a zpochybňovat, natož usilovat o jeho odvolání z funkcí. Následky takového činu, který je v našich podmínkách stejně nemyslitelný, nelze vůbec dohlédnout. Potvrdil to i ministr kultury České republiky Pavel Dostál. Řekl totiž, že pan Knížák je dobrý ředitel (to všichni víme) a kdyby ho neměl, musel by si ho prostě vymyslet (viz jeho prohlášení na mkcr.cz)!Pokusy poodsunout Knížákův monolit končí vždy zmarem. To mohou koneckonců potvrdit i studenti Akademie výtvarných umění, kteří uspořádali protestní akci PRYČ S KNÍŽÁKEM (viz http://www.jsem.cz/knizak), umělec David Černý, který má osobní zážitek s bezpečnostní agenturou plnící rozkazy pana profesora Knížáka (viz např. komentář Jiřího Peňáse k předání ceny Jindřicha Chalupeckého pro Dobré ráno s BBC, v archivu BBC.cz, 21. 11. 2000), redaktor Práva Alexandr Kramer (prohrál s doktorem umění ve volném stylu po nezdařeném pokusu dokončit rozhovor) i odvážný kurátor Knížákovy galerie Tomáš Pospiszyl, který se rozhodl napsat omluvu za neomalenou reakci svého nejvyššího nadřízeného(viz Ateliér č. 3/2001 O předsudcích a nezaujatosti). Svůj příděl dostali také účastníci kulatého stolu diskutující o nové expozici umění 19. a 20. století ve Veletržním paláci (Ateliér 12/2000). Byli skvěle uzemněni smrští “hluboce tolerantních” výroků (Ateliér 1/2001), které následovaly, když se Mistr ocitl v argumentační nouzi. Nyní se zdá, že zvolením pana profesora Knížáka do Rady České televize se začínají naplňovat požadavky Miloše Vojtěchovského. Usiloval totiž o podstatné rozšíření vlivu pana profesora na českou i evropskou scénu a jeho instalaci do dalších důležitých funkcí (viz jeho dopis aktivistům na http://www.jsem.cz/knizak, totéž na http://www.vulgo.net). Knížáka podpořili sice jen členové jeho strany, ale je nepochybné, že bude jako vždy stranicky nestranný a krajně nonkonformně svůj. Kateřina Dostálová zajásala nad zvolením svého favorita.
Nesmyslné a nesplnitelné úkolyPanu profesoru Knížákovi jsem rovněž vděčný za krátkou, ale výstižnou analýzu mé psychiky. Když mi moje nadřízená s jeho souhlasem zadávala nesmyslné a nesplnitelné úkoly a když mi bez mého vědomí zabavovala odbornou literaturu z pracovního stolu, pociťoval jsem skutečně psychickou nepohodu a v noci se mi zdály podivné sny o agresivních kulových krychlích, které se prolamovaly stěnami Veletržního paláce. Ze stručných odpovědí pana profesora se domýšlím, že se v jeho sbírce titulů dosažených bez ukončení jediné vysoké školy objevil i titul psychiatra se zaměřením na historiky umění. Intelektuální expanze tak dosáhla skutečně polohy bezhraničného universalismu, o jaké se mohlo renesančním géniům jenom zdát.Pan generální ředitel rovněž poukázal na neúspěchy v mých předchozích zaměstnáních. To bylo přátelsky férové a dobře zacílené. Nepochybně mu jeho poradkyně paní Naděžda Blažíčková-Horová, předala dobře ověřené a náležitě upravené podklady, které vypustil jako zlověstné balonky.
Nepravdy pana ŠtumpfaK chvalozpěvu pana Martina Štumpfa na svého chlebodárce bych neměl co dodat a rozhodně bych s ním horoval pro etiku a horlil proti hajdaláctví nezodpovědných redaktorů, kteří si neověřují publikované informace. Ten svatý zápal pro pravdu a poctivě ověřené informace by byl skutečně strhující, kdyby se pan Štumpf sám nedopustil hajdaláctví. Uvedl totiž několik nepravd a dezinformací:Oslovení odborníci, kteří měli napsat hodnocení na moji práci vůbec netušili, v jakých podmínkách a za jakých okolností práce probíhá, jakým způsobem byla zadána a k jakému účelu jejich vyjádření má vlastně sloužit. Zmíněné posudky mi byly několik měsíců slibovány, ale nikdy jsem je neviděl. Nedivím se, že pan generální ředitel Knížák váhal tři měsíce s podpisem výpovědi. Důvody pro ni byly vykonstruované a účelové. Pracovní zadání bylo zneužito k šikanování. Jsem přesvědčen, že se to koneckonců ukáže při soudním projednání našeho sporu. Politizace Národní galerieRád bych však opustil osobní rovinu střetu a otevřel diskusi týkající se přímé závislosti kulturních institucí, jakou je Národní galerie na momentálním rozložení politických sil. Proč se funkce ředitele této instituce většinou mění s funkcí ministra kultury? a proč je chápána jako kulturně-politická? Proč není generální ředitel Národní galerie vybírán radou politicky nezávislých a profesně uznávaných osobností?...Poznámka k mým předchozím zaměstnánímPan profesor Knížák, Dr. A. i paní ředitelka Sbírky umění 19. století Naděžda Blažíčková-Horová svorně poukazovali na blíže nevysvětlené problémy, které jsem měl údajně v předchozích zaměstnáních. Musím se tady hájit. V Památkovém ústavu středních Čech jsem připravoval soupis mobiliárních památek. Pracoval jsem na hradech a zámcích v podmínkách, o jakých se panu Knížákovi a paní Blažíčkové ani nezdá (většinou v podchlazených prostorách, v odloučenosti od rodiny) a za minimální mzdu. Byla to ale výborná zkušenost, která mě naučila nepodceňovat “materiál” většinou odsouvaný z oblasti zájmu historika umění a mnoho dalších věcí. Později jsem se věnoval tvorbě expozic na našich zámcích.Z památkové péče jsem po čtyřech letech odešel, abych se mohl věnovat výstavám. V Muzeu hlavního města Prahy jsem připravil během čtyř let tři samostatné výstavy (Světy Zdeňka Buriana, Praha na nejstarších grafických listech, Nábřeží-periferie-městská krajina, pražské motivy v díle Miloslava Holého), které se setkaly s poměrně velkým ohlasem. Jako autor jsem spolupracoval na dalších výstavách (výstava ke znovuotevření Obecního domu, výstava k výročí založení Nového Města) a tvorbě stálých expozic. Za svoji práci se rozhodně nestydím. S kolegy z předchozích zaměstnání jsem vycházel a vycházím velmi dobře a dodnes s nimi rád spolupracuji. Byla to právě paní Naděžda Blažíčková-Horová, které nevadily zkušenosti z mých předchozích zaměstnání, protože mi v roce 1998 nabídla místo v tehdejším oddělení umění 19. století Národní galerie. Její konzervativní přístup k interpretaci umění a diktátorský způsob řízení byl pro mě velkým zklamáním i problémem. Po předložení vlastní samostatné koncepce pro expozici 19. a 20. století se začaly objevovat osobní rozpory, doprovázené snahou znevažovat moji profesní způsobilost. Generální ředitel Národní galerie Milan Knížák nedlouho po svém nástupu do funkce vyhlásil konkurzy na místa ředitelů jednotlivých sbírek. Ředitelkou Sbírky umění 19. století se stala paní Naděžda Blažíčková-Horová, ačkoli nesplnila jeden z jeho důležitých požadavků, totiž znalost angličtiny. Pokud odborný pracovník a navíc v řídící funkci nesleduje současnou cizojazyčnou literaturu ze svého oboru, může stěží posuzovat práci jiných lidí. Nicméně paní Blažíčková získala plnou podporu generálního ředitele a projevuje vděk psaním obhajob svého nadřízeného (viz Ateliér 7/2001). P. S. V rozhovoru s panem Janem Čulíkem (v odpovědi na první otázku) došlo k omylu při uvedení jména vedoucí autorského týmu, který předložil patrně nejpropracovanější koncepci nové expozice. Nebyla jí PhDr. K. Rusnáková, ale PhDr. H. Rousová. Paní PhDr. K. Rusnáková později řídila kolektiv kurátorů ve Sbírce moderního a současného umění. Za vzniklou nepřesnost se omlouvám a prosím o opravu. Děkuji. M. Kreuzzieger. |
 |
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|