Manipulace a zákony o narkomanii
Venku se udělalo hezky a mne přestalo bavit sledovat žabomyší spory na české politické či mediální scéně. V televizi jsem viděl jen jeden výborný dokument a jednu ubohou debatu. Mám na mysli druhý díl seriálu Nacismus, varování dějin a pořad Bez imunity věnovaný drogové problematice. Také jsem si koupil v antikvariátu knihu Gottwald je s námi s podtitulem, první dělnický prezident v zrcadle české a slovenské poesie a prózy.
Tu knihu jsem kupoval původně z recese. Pak jsem ji však otevřel, začetl se a přečetl jí celou. Je to zajímavé čtení. Posuďte sami, cituji z úvodu: "Byla to zprvu radostná práce shromažďovat básně, povídky a úryvky z románů, v nichž čeští a slovenští spisovatelé píší o člověku, který je pro miliony našich lidí ztělesněním pravdy…" Jména některých spisovatelů jsou doopravdy zvučná. Nezval, Neuman, Biebl či Hoffmeister. Ptám se sám sebe, co se s nimi stalo. Mysleli to vážně? Podlehli totalitní ideologii a s ní spojenému kultu osobnosti? Nemyslím si. Prostě jen měli strach o své životy. Mnozí z jejich kolegů obývali v tu chvíli komunistické kriminály, Záviš Kalandra byl popraven.
Dokument o nacismu popisuje mimo jiné to, jak fungovalo gestapo v milionovém městě. Na práci v něm mu stačilo dvacet sedm pracovníků. Zbytek obstarali lidé sami. Gestapo nedělalo nic jiného, než zpracovávalo udání. Je tu popsán příběh jedné mladé ženy, která zemřela v koncentračním táboře pouze proto, že se odlišovala od svého okolí. V udáních na ní nebylo nikdy nic konkrétního, pouze to, že se chová nějak divně. Málo vychází ven, má divné přátele, možná je lesba, žena, která jí navštěvuje je možná židovka …
Pořad Bez imunity jsem sledoval při uklízení pokoje a debatu poslouchal na půl ucha, tak jako většinu podobných rozprav. Jejich informační hodnota je pro mě nulová. Jacísi pánové se navzájem ubíjeli statistickými daty. Jakási dáma se ptala, jestli svým dětem máme či nemáme dovolit kouřit marihuanu. Otázka, která je na místě je ta, jestli se budou ony "děti" na náš souhlas ptát.
Tyto tři "kulturní zážitky", které jsem prožil, jsem takto seřadil záměrně. Mají totiž jeden společný prvek. Jmenuje se manipulace.
Básníci píši chalozpěvy na diktátora, které komunistický režim využívá jako prostředku manipulování s celým národem a zároveň se tím legitimuje.
V nacistickém Německu udává soused souseda ze strachu, že jeho samotného by mohl někdo udat. Gestapu stačí pouze evidovat, vést statistiky a občas někoho zatknout.
Existuje zajímavá, statisticky doložitelná spojitost mezi výší platů kněží a cenami piva na našem trhu. Vždy, když se zvedne jedna hodnota, vzápětí se zvedá i druhá. Nelze však jednoznačně doložit, která hodnota podmiňuje kterou. Je li tedy výše farářských platů ovlivňována cenami piva nebo naopak, jsou li ceny piva závislé na farářských platech. Tento fenomén by zasloužil hlubší výzkum se zřetelem na jeho celospolečenský dopad.
Každá doba má své bohy a své ďábly. Každá doba má svou verzi dobra a zla. Každé světlo vrhá stín. Každá civilizace, stejně jako každá lidská bytost má Stín ve smyslu definice C. G. Junga, tedy někoho, kdo je vnějším nositelem jejích špatných vlastností. Pro nacisty jím byli židé, pro komunisty buržoové.
Jedním ze Stínů dnešní doby je feťák. Je to spíše mediální typ, jen málokdo se s ním setkal osobně, ale je prostě tady a je třeba proti němu všemi prostředky bojovat.
Na počátku represivního protidrogového zákona stálo jednání, které bez nejmenších rozpaků nazvu hanebné. Dva poslanci KDU-ČSL, Janeček a Severa, hledali politické téma, které by je zviditelnilo před veřejností. Našli je v boji proti drogám. Je to téma mediálně velmi vděčné, protože drogy jsou skutečně problémem této civilizace.
Byla rozpoutána mediální kampaň, kterou opět bez nejmenších rozpaků, označím za goebbelsovskou. Nemám tolik prostoru, abych ji podrobně rozebíral, takže upozorním pouze na některé obecné momenty, na kterých ukáži, jak se dělá propaganda v duchu Josefa Goebbelse. Upozorňuji dopředu, že jsem člověk, který si stojí za sými slovy.
V třicátých letech nacisté hrubě zneužili román Liona Feuchtwangera Žid Süss k natočení antisemitského filmu stejného jména. Manipulace spočívá v tom, že film zvýrazňuje negativní rysy rozporuplné osobnosti Josefa Süse a sugeruje divákovi, že tyto vlastnosti má celý židovský národ.
V souvislosti s protidrogovou kampaní se objevil "dokument", ve kterém byli ukázáni lidé těžce postižení drogovou závislostí. To je v pořádku, o takových věcech se musí mluvit, ale nesmí se přitom tvrdit, že takto vypadá každý, kdo někdy okusil drogu, což film latentně dělal. Šlo o stejný postup jak v Židu Süssovi.
Na obrazovce se objeví videoklip na němž jde proti kameře skupina mladých normálně vypadajících mladých lidí. Obraz se zastaví a pod ním se objeví nápis: Berou drogy! Co to má znamenat? Znamená to snad, že všichni mladí normální lidé berou drogy? Zde se jedná o manipulaci nejhrubšího zrna. Klip využívá toho, že současná střední generace není příliš zasvěcena do drogové problematiky a působí na strach, tedy na lidskou emoci. Co když zrovna náhodou moje dítě je to, které bere drogy? Slovo goebbelsovský zde skutečně není nadsázkou.
Jestliže nacizmus a komunizmus měly své ideologie, dnes nahrazují ideologii statistiky. Pitomost o souvislosti cen piva s platy farářů uvádím záměrně jako ukázku zcestnosti jistého typu myšlení či spíše nemyšlení. Zde je nesmyslnost tvrzení poznatelná na první pohled, jsou však mnohem sofistikovanější metody "statistického dokazování". Zde lze aplikovat tzv. O'Campenterův teorém o principiální realizovatelnosti. Ten říká, že libovolným kombinováním konečného počtu prvků lze v principu dosáhnout čehokoliv jiného. Ve statististice to znamená, že jestliže dostanu nějaké zadání, které mám dokázat, stačí opatřit si patřičnou konečnou množinu dat, které mou tezi potvrzují a důkaz je naprosto věrohodný. Se "statistikami" tohoto typu se denně setkáváme na stránkách našeho tisku.
Abychom si rozuměli, statistika jako věda za to nemůže. Mám jí docela rád. Potíž je v tom, že ti kteří se jí ohánějí, jí mnohdy ani za mák nerozumí. Média nás dnes a denně bombardují různými průměrnými ukazateli či průměrnými hodnotami bůhvíčeho. Ve skutečnosti aritmetický průměr je nejvíce irelevantní statistická hodnota, pro seriozní práci naprosto bezcenná. Uvedu dva naprosto banální příklady, které najdeme v každé učebnici statistiky.
Žije li ve vesnici jeden manažer s platem 200 000 Kč a pět kopáčů s platem 5000 Kč, pak průměrný výdělek obyvatel této vesnice je 37500 Kč. Abych získal skutečný obraz o výdělku obyvatel této vesnice, musím znát tzv. modus neboli nejčetnější hodnotu či medián, tedy střední hodnotu. Obojí je v tomto zjednodušeném případě 5000 Kč.
Ještě dnes se občas můžeme dočíst o tom, jak se ve dvacátém století rapidně zvýšila průměrná délka života. Nemám po ruce přesná čísla, ale to nevadí. Informační hodnota tohoto sdělení bude úplně jiná, když se uvědomíme, že zhruba v polovině minulého století byla ve vyspělých zemích téměř odstraněna kojenecká úmrtnost, která se do průměru také započítává.
Mám před sebou knihu paní Isabelle Nazare-Aga, která se jmenuje Nenechte sebou manipulovat. Autorka hovoří především o manipulátorech-osobách, nicméně její závěry se dají aplikovat na každý typ manipulace. V knize se píše: "Manipulátor znevažuje nepřítele prostřednictvím opakovaného podivování a přehnaného zdůrazňování neznalosti tématu, které lze ve skutečnost považovat za velmi specializované." Já k tomu dodávám , že téma je specializované a výsledky jsou podloženy statistikami.
Z výše naznačených důvodů se dále již nebudu ohlížet na jakékoliv statistiky a předložím svůj vlastní pohled na problém drog a toxikomanie.
Nedávno se mne zeptal muž v důchodovém věku, jaké to je, když si člověk šlehne trávu. To slovo šlehne někde pochytil a mne chtěl nezakrytě vyprovokovat. Odpověděl jsem mu, že tráva se nešlehá, že se aplikuje per rectum. Řekl jsem to trochu lidověji. Pak jsem se zamyslel. Ten muž měl velký červený nos a nezdravou žlutou barvu v obličeji, obojí je typické pro alkoholiky. Oddělal se tedy legální drogou. Odehrávalo se to v hospodě, která byla ze dvou třetin plná lidmi, kteří si zašli po práci na pár piv.
Později jsem se dozvěděl, že onen nepříjemný muž byl kdysi oblastním funkcionářem KSČ a velitelem lidových milicí. Hodně takovýchto lidí se utápělo a utápí v alkoholu. Dělalo to i "ztělesnění pravdy" Klement Gottwald.
V jedné hospodě jsem tedy potkal jednoho evidentně narušeného člověka a asi patnáct normálních, kteří si zašli na pivo. Ne každý, kdo si zajde na pivo je alkohoholik. Ne každý, kdo občas požije nějakou, zejména lehkou, drogu je toxikoman. K tomu státi se toxikomanem jsou třeba jisté předpoklady, takové jaké měl onen bývalý stranický tajemník k tomu být alkoholikem, což je taky toxikomanie.
Jediným reálným výsledkem protidrogové represe je postih několika mladých lidí za pár kytek trávy. Situaci naštěstí zachránil prezident Havel, ale ten tu nebude věčně. Hanebné jednání zplodilo hanebný zákon s ještě hanebnějšími důsledky. A jiné to nebude.
V roce 1996 píše Josef Janeček v MF-DNES tato slova: "Situace, kdy studenti podepisují petice, aby bylo držení drog pro vlastní potřebu beztrestné, mě naplňuje přesvědčením, že se zde něco zameškalo." Mě stejná situace napňuje zcela jiným přesvědčením. Jsem přesvědčen, že nám zde vyrůstá generace, která chce o svém životě rozhodovat sama, bez všudypřítomného protektora.
Ve sporu o legalizaci lehkých drog, zejména mnarihuany už dávno nejde jen o tu trávu, ale o cosi mnohem zásadnějšího a pro další vývoj společnosti podstatnějšího. Jde o to, budeme li společností občanů s rovnými zády plně zodpovědnými za veškeré své jednání a jeho následky a nebo jestli budeme bučícím stádem dobytka, které nějaký šikovný politický manipulátor dovede směrem k dalším jatkám. Copak toho nebylo ve dvacátém století dost?
Již jednou jsem na stránkách Britských listů rozvíjel variaci na téma , co bych udělal kdybych se zmocnil politické moci a stal se diktátorem. Udělám to znova.
Kdybych byl politik a podařilo se mi stát diktátorem, nechal bych především popravit pány Janečka a Severu jako projev vděku za zbraň, kterou mi poskytli proti oponentům. Jestli jejich zákon nějak ovlivní šíření drog je a bude sporné, ovšem jeho možné zneužití je zcela nesporné. Marihuana a jiné lehké drogy se totiž stala již součástí životního stylu či stylů mladé generace. Marihuana, halicinogení houby někdy i LSD patří prostě k jisté nemalé skupině lidí, která se pokouší žít alternativně. A to jako diktátor nemohu dovolit. Nemohu zde mít nikoho, kdo vidí svět jinak než chci já.
Stejný zákon ale mohu aplikovat na některé nonkonformní novináře, kteří o drogách a jejich legalizaci píší. Jsou nebezpeční.. Nebezpeční jsou ale nikoliv tím, že píší o trávě či jí dokonce kouří, ale tím že samostatně uvažují. To se v mém státě nesmí.
Historické paralely mohou být zavádějící, ale jedna se mi tu nabízí. V textu O počátcích Charty 77 píše Václav Havel, že prvotním impulsem pro její vznik byl soudní proces s kapelou The Plastic People of the Universe, že to byl právě ten, který vedl k dalšímu rozhodnému kroku v českém duchovním povědomí. Havel říká:
"Nebylo to poprvé. Známe analogické situace i z padesátých let, kdy uzlový moment, kdy se společnost dostává najednou do pohybu, není moment konfrontace s poraženými protivníky, tj. s těmi, kteří v předchozí době byli vytlačeni z veřejného života, ale moment, kdy se nově etablovaný režim dostává do konfrontace s novou generací, s mladými lidmi bez politické minulosti, bez vlastního politického životopisu. Uzlový a rozhodující moment nastává tehdy, kdy se noví lidé mladí lidé, kteří se počínali duchovně formovat už v době nového režimu, s ním dostávají do konfrontace."
Nacházíme se také v jistém uzlovém bodě. Represivní protidrogový zákon je ve skutečnosti zákonem proti mladé generaci se všemi důsledky z toho plynoucími. Nejkřiklavější případy represe zachránil nesystémový a v mnoha ohledech nedemokratický institut prezidentské milosti. I to je pro budoucnost nebezpečné. Potom začaly ústupky ve formě různých prováděcích předpisů, které vysvětlují co je to větší množství drogy než malé. Média reagovala na tyto předpisy vesměs pozitivně, přitom ale, měla začít být na poplach. Byl vytvořen zákonný zmetek a někdo se jej pokouší zašívat a to způsobem více než pochybným. Není to tak dávno, kdy bylo prokurátorům nařizováno, koho mají obvinit a soudům jak mají soudit.
Jelikož se všichni kuřáci trávy jednoduše do kriminálů nevejdou, je a bude tento zákon uplatňován selektivně. A to je na celé věci to nejhnusnější. Jsem snad v této zemi jediný, kdo zde vidí přímé ohrožení samotných základů demokracie? Doufám že ne.
Isabelle Nazare-Aga píše ve své knize o manipulaci, že nejjistější způsob jak způsobit rozvrat je vyvolat podezření. Říká : "Manipulátor druhého morálně zraňuje a současně dává najevo, že chce jen jeho dobro." Stejně jednají různí obhájci protidrogové represe. Využívají všeobecné neinformovanosti široké veřejnosti o drogové problematice a působí manipulativně na rodiče tím, že jim sugerují, že je možné aby právě jejich dítě mělo problémy s drogami.
Tvrdí, že chtějí dobro, že chtějí omezit závislost na drogách. Prolhaně zaměňují pojem konzumace drogy a závislost na droze. Jenž, jak jsem již napsal, pro vznik závislosti jsou třeba jisté předpoklady. Nikdo soudný jistě nebude tvrdit, že každý, kdo začne podnikat se automaticky stane workoholikem. Přitom však workoholizmus je stejně destruktivní závislost, jako jakákoliv jiná. O konzumaci piva jsem již psal.
Závislou se stane, zjednodušeně řečeno, jen taková osoba, která je nějak vnitřně narušená, která potřebuje cosi kompenzovat. Závislým se ale stěží stane ten, kdo v životě poctivě hledá. Látky typu psylocybinu nebo THC skutečně otevírají jistá uzavřená okna našeho vědomí. Nevím jestli je to dobře, ale pro mnohé mladé lidi se lehké drogy staly součástí hledání hlubšího smyslu života. V komto kontextu je represe sedmnáctileté dívky zvrácenost zcela srovnatelná s řáděním nacistů či komunistů.
Argumentace, že lehké drogy jsou přestupní stanicí ke drogám tvrdým, je stejného druhu jako důkaz o souvislosti cen piva a farářských platů. Neexistuje zde žádný důkaz, jde o manipulaci.
V knize Gottwald je s námi si můžeme přečíst básničku Petra Bezruče s názvem Na rozloučenou. Ta zní: "Měl nám dlouho žít, měl, ten muž plný síly, líto mi, že odešel prezident milý." Proč jí zde uvádím. Onen muž plný síly zemřel na následky syfilis a těžkého alkoholizmu. Básničku uvádím proto, že pochází z doby, kdy lež byla normou, kterou museli respektovat i takové literální talenty jakým byl bezesporu Bezruč. Chceme být znovu ve stejné situaci?
