Včera bude pozdě, aneb cestování časem do ztracena
Milý pane Havlíku,
Se zájmem jsem si přečetl váš článek,
http://www.britskelisty.cz/0106/20010604e.html#04, marně hledaje, na které
'omyly' v mém skromném díle http://www.britskelisty.cz/0105/20010525n.html
poukazujete. Vraťe se laskavě v čase a přečtěte si ještě jednou, co jsem
skutečně napsal.
Pak mi, prosím, sdělte, prostřednictvím BL, čeho jste se
tam dočetl, s čím vlastně polemizujete.
Totiž v tom vesmíru, který právě
obývám, vyšla taková verze mého příspěvku, ve které poukazuji nikoli na
logickou NEmožnost cestování časem per se, ale na nemožnost *užitečného*
cestování časem - tak, aby došlo k interakci s vlastní minulostí čili nelze
logicky připustit cestování týchž osob v rámci jednoho téhož vesmíru.
(Upřesnění pro hnidopichy, v rámci téže vrstvy či verse metavesmíru, té, ze
které cestovatel do 'své' minulosti vystartoval.)
Víte co, odskočil jsem si do té virtuální internetové minulosti sám - a v
tom svém článku našel tuto předposlední větu: "Takže, cesty časem jsou leda
možne virtuálně, v říši fantazie, nebo v těch x-násobných paralelních
světech."
V čem je rozpor, prosím?
Logických problémů je celá řada, včetně toho, že náš cestovatel musí
cestovat v jakési bublině časové kontinuity se sama sebou, jinak návratem
před své narození by omládl až k neexistenci, jeho stroj by se návratem před
moment svého vzniku rozsypal na součástky nebo až suroviny ze kterých by byl
vyroben, atp. Ale každá dobrá sci-fi umí obejít takovéto prkotinky.
Klasická je varianta, že pachatel zákroku v tzv vlastní minulosti se vrátí
do jiné budoucnosti, než kterou opustil, případně tam najde i sama sebe, a
opaří se čajem...
Takové cestování časem-časy pak ovšem není nic jiného než
časově poskládaná niť vlastního dobrodružství, stuha kausality, která se
vine semo tamo časoprostorem kamsi nelineárně, ale pořád je to souvislá
trasa v metaprostorových dějinách cestovatele.
Jak zbytečně pracné kvůli takovému soukromému zážitku vyrábět nějaký ten
stroj, když máme vlastní fantazii, sny, scifi, drogy aj.
Co se fantazie týče, nejvíc se mi líbí taková myšlenka, že stroj času nebude
vynalezen, nýbrž objeven v roce X, poté co s ním přicestuje někdo z
budoucnosti a odskočí si, a městská pořádková služba mu stroj odtáhne na
záchytné parkoviště. Tam bude posléze objeven nějakým hlídačem, či
bezdomovcem. pod sedadlem najde návod, a čítanku dějepisu z dávné
budoucnosti, kde bude zobrazen daný stroj, s tím, že byl poprvé objeven
tehdy a tehdy jím samým na záchytném parkovišti. Skutečný vynálezce bude
navždy neznámý, ovšem, neboť jej není zapotřebí.
Zbývá tento klasický logický paradox, který napadne nejen Hawkinga, ale i
Pinkavu a řadu dalších, a sice, kdyby takový vynález byl možný, bezpečný a
užitečný, měli bychom jej, darem od potomstva, už předevčírem.
Zazvonil zvonec, a pohádky je konec.