Případ Majida Majeda:
Obrana lidských práv v Kanceláři prezidenta republiky
Jak lehce se pracuje s polopravdami a jak těžce se vyvracejí! K případu
pana M. Majeda musím předeslat, že Kancelář prezidenta republiky nemá
sebemenší pravomoc zasahovat do práce jiných státních orgánů, např.
Cizinecké policie, Ministerstva zahraničí apod. Nad rámec zákona, z
tradice a z vůle Václava Havla, poskytuje právní rady občanům, kteří se
na ni obracejí v nouzi, zvláště v oblasti lidských a občanských práv.
Statistika případů, kdy KPR pomohla vyřešit vážné lidské problémy, je
výmluvná - úřad Václava Havla tedy nezapomněl, co je obrana lidských
práv. Jako jeden z mála se jimi skutečně důsledně zabývá.
Není ovšem
zázračnou institucí - jak mnozí věří - která zvrátí soudní rozsudky nebo
rozhodnutí jiných úřadů, pokud je učiněno v souladu se zákonem.
Ze
zápisu z jednání dr. Rážové s panem Majedem vyplývá, že panu Majedovi
bylo vysvětleno, za jakých zákonných podmínek může cizinec žádat o
trvalý pobyt.
Cizinecká policie se zdráhá udělit trvalý pobyt bez
platného cestovního pasu, proto dr. Rážová hledala cestu, jak panu
Majedovi poradit.
Podle vyjádření chargé d´affaires iráckého
velvyslanectví rodina pana Majeda nemá s velvyslanectvím problémy, a
proto jako první krok doporučila dr. Rážová, aby pan Majed ambasádu
navštívil v doprovodu pracovníka Helsinského výboru nebo právníka, který
by podal svědectví o jednání zastupitelského úřadu.
Toto svědectví by
mohlo být argumentem pro Cizineckou policii, která by pak mohla vystavit
panu Majedovi náhradní cestovní doklad. Potřebuje mít ovšem jistotu, že
se žadatel o prodloužení platnosti pasu bezvýsledně pokoušel.
Dále mu
dr. Rážová vysvětlila, že podle našich zákonů nemůže být cizí státní
příslušník vyhoštěn do země, kde mu hrozí pronásledování, a probrala s
ním i možnosti požádat o azyl.
Je jen věcí pana Majeda, zda rady
využije, či nikoliv, zda si nechá poradit od dalších, zda se obrátí na
ombudsmana, který je vybaven neskonale většími pravomocemi než KPR.
KPR
skutečně nemůže ani prodloužit trvalý pobyt, ani prodloužit platnost
iráckého pasu, ani vystavit náhradní pas, ani udělit azyl. Je mi líto,
že dobrá vůle našeho úřadu se dočkala takové interpretace. Rád bych
požádal čtenáře Britských listů, aby namísto rozhořčení přispěli panu
Majedovi radou, jak jeho obtížnou situaci řešit.
Ladislav Špaček
Poznámka JČ: Ani zde nelze, bohužel, s argumentací Ladislava Špačka souhlasit. L. Špaček potvrzuje, že se skutečně stalo, co jsme napsali. Píše: Podle vyjádření chargé d´affaires iráckého
velvyslanectví rodina pana Majeda nemá s velvyslanectvím problémy.
Je otřesné a šokující, že se v případě cizinců, kteří hledají u českých úřadů pomoc proti útlaku své rodné země-diktatury, ucházejí činitelé českých úřadů o vyjádření pracovníků právě té diktatury!! Je nemyslitelné, že by to udělal pracovník jakékoliv západní země. Znovu poukazuji na tu paralelu: představte si, že by v Německu či v Rakousku žádal československý občan o asyl s poukazem na útlak v jeho rodné zemi a tamější úřady by k tomu požádaly o vyjádření velvyslanectví komunistického Československa! Jakou hodnotu by asi mělo takové vyjádření? (Před časem jsem se dotazoval pracovníků českého velvyslanectví v Londýně, co vědí o Romech, kteří žádají v Británii o azyl. Bylo mi vysvětleno: my s nimi nemáme žádné styky, jakmile požádají o azyl, britské úřady je před námi ochraňují.)
Je dobře zdokumentováno, že je Irák hrůzná diktatura, existují i důkazy o šikanování rodiny Majida Majeda iráckým velvyslanectvím v Praze. Řehtání byrokratického šimla a požadování, aby znovu a znovu rodina Iráčanů zjišťovala, jestli jim náhodou irácké velvyslanectví neprodlouží pasy, je zcela nelidské. Že to pracovníci KPR nechápou, je s podivem. Není divu, že se po rozhovoru s dr. Rážovou maminka Majida Majeda rozplakala.
Václav Havel má v České republice velkou autoritu. Od případů, jak je tento, by se neměl odtahovat - jen ho to diskredituje. Měl by se k němu veřejně vyjádřit a veřejně se ptát, proč dělá česká cizinecká policie tak nesmyslné průtahy s udělováním trvalého pobytu lidem, kteří si ho zjevně zaslouží. To je zásadní otázka,jíž se jaksi všichni úředníci vyhýbají... Na tu nikdo neodpověděl - hovoří se o byrokracii. Je však Česká republika stále humanitní demokracií masarykovského typu? Pozná se to na tom, jak se chová k lidem, kteří potřebují pomoc.