Rad bych vsak poopravil vasi poznamku 'for the record' - ostatne jsme o
tom mluvili osobne predloni, ale jen na okraj.
'Profesni neshody', kvuli kterym otec odesel do predcasneho duchodu
spocivaly v tom, ze byl vyborny diagnostik, (dokonce v Ceskoslovensku, ac
nekomunista, byl jako diagnosticky odbornik-psycholog soudnim znalcem.)
Kdyz tedy uvizl v britske provincni psychiatricke lecebne jako zakladatel
a sef oblastniho klinickeho psychologickeho oddeleni, prekvapive casto
objevoval chronicky hospitalizovane lidi , kteri byli zarazeni pod spatnou
diagnosou kolegu psychiatru, tudiz neuspesne leceni, nekdy cela
desetileti. Pote, co otec diagnosy menil, rozumejme napravoval, a byla
zmenena i lecba, dostavali se tito lide na zaklade zlepseneho stavu ven z
ustavu, do ambulantni pece. To vsak velmi hnetlo dotycne kolegy, kteri by
zrejme radeji ponechali obeti svych diagnos navzdy trpet, nez aby jejich
vlastni chyby vysly takto okate najevo.
(Podotykam, ze pozdeji byli
dusevne nemocni lide hromadne a bez ohledu na stav leceni propousteni pryc
z nemocnic do ambulantni pece, pod heslem 'care in the community', kterou
zavedla vlada Margaret Thatcherove. Jak jiste vite, melo to za nasledek mnoho
sebevrazd i vrazd, a otec proti tomu vystupoval v tisku, tehdy uz jako
soukromy Chartered Psychologist a Associate Fellow of the British
Psychological Society.)
Odbocim jeste trochu vic: V teto souvislosti bude
stat za precteni Kresadlova posledni knizka 'Pruvodce inteligentniho laika
dzungli soucasne psychologie a psychiatrie', ktera se konecne blizi k vydani.
Bohuzel nestihl napsat jeji druhou polovinu, ktera
mela byt tim Kresadlovsky osobitym prvkem, srsatou polemikou s tmarskym
psychiatrickym a psychologickym establishmentem. Nicmene, nebyl by to
Kresadlo, kdyby neodbihal do ryznych zajimavych extempore uz v prvni
polovine textu, ktera je vystizne popisna a mapuje onu 'dzungli'.
Mimochodem, Jan Culik, coby autor 'Knih za ohradou' (studie o české litratuře v exilových nakladatelstvích 1970 - 1989) je v teto
knizce take zminen, nejde vsak o zadnou zavaznou psychologickou diagnosu
;-))
Jelikoz jablko nepadne daleko od stromu, sam jsem daleko zabehl. Vratme se
ke Kresadlove duchodove chronologii. Kdyz byl jako 'bila vrana' vystipan,
obratil se Kresadlo naivne na smirci "industrial tribunal". Ten mu dal
zapravdu v plne mire a ulozil vedeni spitalu prijmout ho neodkladne zpet
do aktivni sluzby.
Kdyz management natruc odmitl rozhodnuti respektovat,
tribunal naridil pokutu/odskodne, v maximalni vysi svych kompetenci -
nebyl to ani jeden hruby rocni plat, prestoze Kresadlovi bylo jen 55 let.
Management vedel, na rozdil od nas, ze pokud je pripad jednou predlozen
prumyslovemu tribunalu, nelze se pote odvolat k soudu, ktery by byval
naridil podstatne tvrdsi sankce.
Dilo zavistivych druhoradych bylo
dokonano, a emigrantsky osud Kresadluv se kruhovite uzavrel. Bizarni, ze
spiknuti druhoradych nad nim triumfovalo v Britanii, kdyz uz ne ve stare
vlasti..
Byvse takto definitiven 'odstaven' do predcasneho duchodu, pocal se
Kresadlo venovat svym zanedbanym tvurcim talentum, hlavne hudbe a
literature. Navazal pritom na uspech sve prvotiny Mrchopevci, kterou
napsal jeste v lete 1982 za dvacet dnu 'jen tak mimochodem' kdyz byla ve
spitalu okurkova sezona - a poslal k posouzeni Josefu Skvoreckemu, ktery
ji s velkym zpozdenim vydal (obdrzela cenu Egona Hostovskeho kdyz vysla, v
roce 1984).
Pri vydavani dalsich Kresadlovych knih, ktere zminujete, otec
jaksi sponsoroval stradajici nakladatelstvi tim, ze prijimal jine jejich
knihy, jako by je zakoupil ze svych neobdrzenych honoraru. Byvala to
obzvlaste dila Milana Kundery, ktera byla jakousi komercni zivou vodou
nakladatelstvi 68 Publishers. Darovanemu koni na zuby nehled.
Kresadlo se
stal sectelym odbornikem na Milana Kunderu, - ktery se mu vsak zacal
zajidat nebot byl porad "na jedno brdo". Kresadluv navod, zcela zrejme na
kunderovsky roman viz nize
Schéma úspěšně správného románu
Jan Křesadlo
Soudruh XY, úspěšný to -olog,
se chystá k dalším výdobytkůmm v rámci -ologie,
leč jeho vyvá?ený, cílesměrný život
je náhle vykolejen ze svých kolejí,
když potká mladou -ntku či -ožku Z-ku.
Tím se mu všechno začne různě hroutit,
i s oním výdobytkem v rámci -ologie,
jeho žena má třeba také milence,
anebo od něj uteče jen sama,
a vůbec to jde vše náhle od desíti k pěti.
V rámci hledání své vlastní identity
hrdina XY také vzpomíná,
přičemž se projevuje politická omáčka
a též takzvaná společenská kritičnost
dle okolností ostřejší či mírnější
též někdy s výčitkami svědomí.
Nakonec tam někdo vždycky spáchá sebevraždu
buď Z-ka, nebo žena, nebo milenec
či někdy ještě jiná postava,
například Z-ka někdy mívá sestru,
která si marně myslí na XYpsilona,
nebo ňáká jiná modifikace.
Hrdina XY ale téměř vždycky vydrží
a celá záležitost končí do ztracena
čili lidově takzvaně bez konce.
Toto základní schéma ovšem připouští
rozličné modifikace a variace,
například jaký je ten XY -olog
a jaká -ntka či -ožka je ta Z-ka,
do jaké míry drastické jsou ty vzpomínky
a kdo tam nakonec tu sebevraždu spáchá.
Nicméně v podstatě je všechno od začátku jasné.
A tyhle sračky chcete, abych psal?
Vase historka, ze Jan Kresadlo zacal psat na zaklade nejake rodinne debaty
ohledne Milana Kundery je malebnou fikci, nicmene Kundera jej zcela
evidentne provokoval k primym parodiim a oponenture. Kresadlo se do
Kundery obzvlast strefuje v romanu Obetina, a v dosud nevydanem satirickem
sci-fi Kravex5 - ten si svou nelitostnou strefovacnosti do literarniho
establishmentu popudi kdekoho, az nekdy vyjde - a pobavi nas ostatni.
Poznámka JČ: Historku "Tak to napiš" jsem tuším před lety slyšel od Evy Pinkavové, sestry Václava Pinkavy ml., kterou jsem učil v osmdesátých letech české literatuře na univerzitě v Lancasteru. - Josef a Zdena Škvoreckých vydali v nakladatelství 68 Publishers od roku 1971 do pádu komunismu cca 230 titulů, z toho bylo knih od Milana Kundery šest. V Křesadlově charakteristice Kunderových knih zrovna toho autora moc nepoznávám, ale je to jistě otázka pohledu...:)
