Z nové globální zprávy Amnesty International "Rasismus a policejní a soudní praxe"
Rasismus a útlak etnických menšin ve Velké Británii
V níže uvedených výňatcích kritizuje zpráva ostře situaci ve Velké Británii, avšak obsahuje i silnou kritiku na adresu mnohých jiných evropských zemí, na západě i na východě. Kompletní verze zprávy v angličtině je zde.
Kapitola 3: Beztrestnost a absence státní ochrany
Po podrobném líčení rasistických zvěrstev v Africe kapitola pokračuje:
(...) V Evropě, například rasistické zločiny, páchané gangy, extrémně pravicovými skupinami i jednotlivými členy veřejnosti nejsou často brány vážně anebo nejsou uznávány jako rasově motivované. Takové odpírání ochrany pro černošské a jiné etnické menšiny dokazuje existenci institučního rasismu v práci justičních orgánů. V důsledku toho pociťují menšinové komunity nedůvěru vůči policii a soudnictví, a jsou tak zranitelné vůči dalším rasistickým útokům.
Ve Velké Británii bylo zjištěno, že policie při reakci na rasistické útoky zanedbává své povinnosti. V roce 1993 byl usmrcen černošský mladík, Stephen Lawrence, během rasistického útoku. Nikdo nebyl za tuto vraždu odsouzen. Oficiální kontrola policejního vyšetřování vraždy zjistila, že bylo policejní vyšetřování zásadním způsobem ochromeno "součinnosti profesionální nekompetence, institučního rasismu a absence rozhodnosti u vedoucích pracovníků". Po zveřejnění této kontrolní zprávy byl pokrok v boji proti rasismu v britské policii jen malý.
Michael Menson zemřel, poté, co se stal v lednu 1997 v Londýně terčem žhářského útoku. Policie zacházela s jeho případem po dobu téměř dvou let, jako by to byla sebevražda, přestože Michael Menson vypovídal o okolnostech útoku proti jeho osobě, předtím, než zemřel. Poté, co případ nově vyšetřila speciální jednotka pro rasové a násilné zločiny, byli v březnu 1999 obžalováni tři muži z jeho vraždy, dva byli posléze odsouzeni za zabití a jeden za vraždu.
Okolnosti úmrtí Harolda a Jasona McGowana v Telfordu v červenci 1999 a v lednu 2000 také vyvolaly obnovenou kritiku, že policie nevyšetřuje násilná úmrtí černošských osob se stejnou intenzitou jako případy bělošských obětí. Policie v obou případech předpokládala, že šlo o sebevraždu a ignorovala informace o rasistických hrozbách od bělošských supremacistů, které údajně dostal Harold McGowan a jeho rodina a o jedné z nichž Harold McGowan informoval před svou smrtí policii.
V roce 2000 vyjádřil Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace znepokojení ohledně Velké Británie, že "rasistické útoky a šikanování pokračuje a etnické menšiny mají pocit, že jsou stále zranitelnější". Výbor také vyjádřil znepokojení nad zjištěním, že v britské policii a v dalších státních institucích existuje instituční rasismus, jehož důsledkem jsou vážné nedostatky při vyšetřování rasistických incidentů. Výbor však zaznamenal, že vláda přijala celou řadu doporučení ve snaze zlepšit vyšetřování rasistických zločinů.
5. Barva, kasta a kultura
"Policisté stále častěji spoléhají na rasu jako na primární ukazatel podezřelého chování a nebezpečnosti."
(Zpráva o chování policie a o vztazích ve společnosti, National Association for the Advancement of Colored People, USA, březen 1993)
(...) V moderním světě jsou chudí lidé často členy rasových skupin, jejichž postavení je určeno zotročením, vykořisťováním, koloniální nadvládou a diskriminací, k nimž docházelo v minulosti. (...)
Evropa
"Černochovi je zapotřebí nejdřív dát facku a teprve pak se ho zeptat, jak se jmenuje."
Doporučení, které údajně poskytl při výuce nižších policistů v roce 1999 vysoký rakouský policejní důstojník.
Rasismus na základě barvy kůže je zdokumentován v mnoha zemích Evropy. Všeobecně vzato, je daleko pravděpodobnější, že příslušníci rasových menšin skončí ve vazbě daleko častěji než běloši pro podezření z prodeje narkotik, krádeže a proto, že s sebou nemají průkaz totožnosti. Příslušníci rasových menšin se také vyskytují ve velkém počtu v případech, kdy policie použila nadměrné síly, kdy došlo k špatnému zacházení nebo k úmrtí ve vazbě. Podezření na rasové šikanování se málokdy efektivně vyšetřuje a jen málo úřadu adekvátně monitoruje stížnosti na rasistické chování policie či jiných orgánů v oblasti justice.
Ve Velké Británii je široce zdokumentována přítomnost institučního rasismu v policii i rasové rozdíly v celém soudním systému. Výzkum ukázal, že policie používá proti černošské komunitě ostřejších metod a zaměřuje na ni svou určitou praxi, například prohledávání osob na ulicích. Také čelí za stejný trestný čin černoši vážnějším obviněním než běloši, méně častěji než běloši jsou černoši propuštěni jen s varováním, častěji jsou vězněni a v průměru dostávají delší vězeňské tresty než běloši. Černoši také nejsou dostatečně zastoupeni v systému trestního soudnictví. Černoši tvoří například jen 0,8 procent tzv. "okruhových soudců" (circuit judges).
Rasismus je také rozšířen ve velkém počtu britských vězení. Důvěrná zpráva vězeňské služby z prosince 2000, vypracovaná o zavraždění devatenáctiletého Zahida Mubareka rasistou a násilným spoluvězně ve vazebním středisku pro mladistvé veš Felthamu dospěla k závěru, že je toto vězení institučně rasistické a že v něm zaměstnanci i vězni z etnických menšin jsou pravidelně nuceni snášet rasistické šikanování od vězeňských dozorců. Zpráva uvedla, že vězeňští dozorci používají násilných metod proti černošským a asijským vězňům dvakrát tak častěji než proti bělošským vězňům. Ředitel britské vězeňské služby Martin Narey uvedl v lednu 2001: "Překračuje to hranice institučního rasismu a vrcholí to až otevřenými, zlovolnými enklávami rasismu." Po odsouzení Roberta Stewarta za vraždu Zahida Mubareka v listopadu 2000 oznámil britský ministr vězeňství vyšetřování rasismu ve třech vězeních: Feltham, Brixton a Parc Prison.
7. Cizinci, včetně migrantních dělníků, žadatelé o azyl a uprchlíci
Yusef Barzan, irácký Kurd, který žádal o azyl v Německu,se stal v květnu 1994 v Magdeburku terčem útoku od skupiny mladíků s baseballovými pálkami. Honili ho ulicemi města a skandovali: "Německo pro Němce, cizinci ven!" Yusef Barzan vypráví: "Najednou jsem viděl, jak přijíždějí dvě policejní auta a z nich vystoupili tři policisté. Pomyslel jsem si, "Sláva Bohu, jsem zachráněn." Omyl. Namísto aby mu pomohli, jeden z policistů jím údajně mrštil o zem, udeřil ho pendrekem a kopl ho do varlat. Byl hozen do policejního automobilu a znovu zmlácen. Byl odvezen na blízkou policejní stanici, tam ho donutili, aby se svlékl donaha, aniž by mu řekli proč. Nikdo mu nesdělil, proč byl zatčen. Propuštěn byl následující den poté, co byl donucen podepsat kus papíru, jehož smyslu nerozuměl, protože neuměl dobře německy. (...)
Po celém světě čelí cizinci, včetně migrujících dělníků, žadatelů o azyl a uprchlíků xenofobnímu prostředí, které někdy vyvolávají samy úřady a které se téměř vždy odráží i v justiční praxi.
Rasismus vůči žadatelům o azyl a uprchlíkům je zvlášť silný v Británii
V západní Evropě pomáhají politikové v řadě zemí vyvolávat xenofobii buď přímo prostřednictvím rasistické a protipřistěhovalecké rétoriky, anebo nepřímo prostřednictví politiky, která usiluje o omezení přistěhovalectví a žádostí o azyl.
Zpráva o Velké Británii, kterou vydala Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti v dubnu 2001, dospěla k závěru, že rasismus vůči žadatelům o azyl a vůči uprchlíkům je "zvlášť silný" ve Velké Británii. Komise kritizovala vláda, že přijala a vynucuje "stále restriktivnější azylové a imigrační zákony". O měsíc předtím vydalo monitorovací středisko Evropské une pro rasismus a xenofobii ve Vídni zprávu, která dospěla k závěru že Velká Británie zaujímá ze všech 15 členských zemí Evropské unie nejvíce nepřátelský postoj vůči uprchlíkům. Zpráva konstatuje, že časté změny imigrační a azylové politiky hrají zásadní a zápornou roli v tomto nepřátelství. Zpráva pokračovala: "Mnoho politiků přisoívá k stále nesnášenlivější veřejné diskusi, zaměřené proti uprchlíkům, která má stále silnější rasistické a xenofobní tóny."
Zpráva Racism and the Administration of Justice je v angličtině zde.
