Nemohli bychom být vůči sobě slušnější?
V úterý, kdy jsem navštívil bratra v práci, se mi přihodilo něco, po čem mi naskočila husí kůže. Řekl jsem si, proč jsem nezůstal doma.
Po rozloučení s bratrem jsem šel na tramvajovou zastávku. Byl jsem asi 6 metrů od zastávky, když mé oči spatřily, jak vítr odhodil starší ženu, která poté spadla doprostřed vozovky. Řidič auta sice stihl zabrzdit, ale co mě osobně naštvalo, bylo to, že se vůbec neobtěžoval pomoci staršímu člověku. Proboha, vždyť to mohla být jeho babička! Co se týče ostatních lidí, koukali jako kdyby byli v cirkuse. Rychle jsem běžel pomoci bezmocné ženě a moje první otázka byla: "Jste v pořádku, nemáte nic zlomeného?" Odpověděla: "Ne." Zatímco jsem ji zvedal ze země, přiběhla pro pomoc další žena. Podle jejího přízvuku jsem poznal, že není z Prahy, dokonce to mohla být cizinka. Když byla žena už v pořádku, odešel jsem čekat na tramvaj.
Po nástupu do tramvaje se stala další věc, která dokazovala, že slušnost mezi lidmi téměř neexistuje. V tramvaji nebylo ani jedno místo k sezení, což mě osobně nevadilo, ale pro starší občany je to dost nepříjemné. Zaslechl jsem, jak starší pán zdvořile žádá mladší ženu, jestli by mu mohla uvolnit místo. Otočil jsem se a čekal na reakci té ženy. Bohužel byla negativní a také neslušně řečena. V tu chvíli se ozvala jedna cestující: "Bude tady někdo tak ochotný a pustí toho pána sednout?" Předtím se všichni tvářili, že nevidí a neslyší, až když promluvila ona cestující, uvolnilo se místo. V duchu jsem si řekl, že se takhle přece nebudeme chovat ke spoluobčanům.
Ještě téhož dne jsem byl s kamarádkou v kavárně a vyprávěl jí, co se stalo. Seděla naproti mě a já jsem čekal na její reakci. Řekla: "Bohužel, v české společnosti toleranci nenajdeš." Když tohle řekne český občan, asi už na tom něco bude.
Nechci vypadat jako nějaký superhrdina, který chce kritizovat českou společnost, ale mým cílem je, aby si lidi řekli: Proč k sobě nemůžeme být slušnější?