O.K., kluci, jste lepší
Kritéria uměleckých děl neznají mravní hlediska - je jedno, zda je shromáždil světec nebo lump
Dovolil jsem si v nadsázce - kterou mi Fabiano Golgo přihrál svoji metaforou o tom,že maluje obraz - říci, že je špatný novinář a dostalo se mi hned v poznámce od Jana Čulíka napomenutí, že, cituji : "Ta kritika by měla být konkrétnější. Toto stačí jako úvod, ale bylo by třeba ukázat na konkrétních podrobných příkladech, co Golgo "maluje blbě" a jak se to má "namalovat dobře".
Na tuto poznámku vtipně reagoval Jiří Němec, když na diskusním fóru Britských listů v souvislosti s Čulíkovou kritikou těch, co neshledali na lounské zprávě o Romech nic závadného, napsal: "Ta kritika by měla být konkrétnější. Toto stačí jako úvod, ale bylo by třeba ukázat na konkrétních podrobných příkladech, co okres Louny "maluje blbě" a jak se to má "namalovat dobře", nerasisticky". To byla hezká "výměna" a k poznámce pana Čulíka chci jen dodat, že pravidelný čtenář Britských listů ví, že před časem jsem velmi podrobně uvedl, CO "maluje" pan Golgo blbě.
Bylo to v souvislosti s mojí kritikou jeho článku o Jiřím Szutovi, za kterou mě "malíř" Fabiano ve své představivosti označil téměř za bolševického despotu, když jsem psal o svých zkušenostech z výchovného ústavu pro mládež. Když jsem pak publikoval fotografii, na níž jsem v malířské akci s romskými hochy z téhož ústavu, byl konec debaty. Jak by ne, pochybuji, že by v Sovětském svazu despotický vychovatel "nacvičoval" se svěřenci nějaké akční umění. V archivu BL jsou i další mé texty v nichž uvádím, proč je F.G. špatný novinář. Kdo chce, ať si to najde. Nepovažoval jsem již za nutné, dokazovat hloupému tvrzení že je hloupé a reagoval jsem stejně spontánně, jako na chatu odpovídal pan Golgo. Není to nepřátelství, jak se mi snaží vnutit vždy pohotová fiktivní slečna, paní, nebo pan Juliana. Určitě přeji brazilskému novináři, aby psal lépe než já, jak si to myslí "kde se vzal, tu se vzal Václav Pinkava. Jan Čulík má podle mne pro Fabiana Golga "slabost".
Komu nestraní určitě, je Vladimír Železný se svou sbírkou. Hlavní titulek : "Na obranu Vladimíra Železného", kterým uvedl můj text Public Relations viděti, aneb až mi naroste paroží, se mi nelíbí a považuji ho za nekorektní. Podstata mého článku totiž nesměřovala podle mne k obraně Vladimíra Železného, ale ke snaze ukázat, že Jan Čulík a Tomáš Pecina hledali PR tam, kde mého soudu nebyl a že jsou ve vztahu k Železného sbírce zaujatí. Jan Čulík reaguje stejně i v další poznámce : "Ono tvrdé PR v Právu ve prospěch Vladimíra Železného úsměvně prozrazuje právě ona "nenápadná" formulace o "vyděračských právních praktikách CME" a vůbec si nevšiml, že větu o vyděračských právních praktikách vyslovila Magdalena Juříková a nikoliv autorka textu.
To, že jsem obhajoval Železného sbírku a nikoliv jeho samého, jak vyznívá z titulku, potvrzuje i sám Jan Čulík v další části své poznámky, když píše: "Panu Paulovi se to možná může zdát přehnané, ale na přehnaných příkladech se nejnázorněji projeví princip: chválil by pan Paul vynikající sbírku obrazů, kterou by případně sestavil z konfiskátů v Osvětimi usmrcených jejich židovských majitelů, jakkoliv výrazným "kulturním počinem" by sestaveni takové sbírky bylo?" Na takto demagogicky položenou otázku se samozřejmě odpovídá jen těžko. Nutí mě totiž se ptát: je pro kvalitu sbírky od níž závisí to, je-li kulturním činem či ne, rozhodující vlastní umělecká hodnota děl a nebo jen morální hodnota jejího sběratele? V tomto případě tvrdím, že kvalitu sbírky tvoří pouze kvalita obrazů, ve sbírce zastoupených.
Čulíkovy uvozovky ve slovech kulturní počin jsou jasné, říkají, že sbírka nemá hodnotu, protože je vykoupena "krví osvětimských obětí", v našem případě koukáním mnoha televizních diváků na Novu - kde to s Peňásem "začalo" a u milionů "Čulíkových" dolarů, které Železný dluží - to skončilo. Míra nepochopení je zřejmá. Já se snažil posuzovat uměleckou hodnotu té sbírky z pohledu kritérií, jež jsou kladena na její faktickou kvalitu a tato kritéria prostě neznají mravní hlediska. Kdyby ano, velmi málo by se toho dochovalo třeba z renesance, protože velcí sběratelé těchto mistrů Medicejové, byli docela slušní lumpové a Švédsko by nám zase mělo vrátit to, co u nás nakradlo.Vůbec se divím, proč švédové nejsou tak morálně zdatní a do svých muzeí se chodí koukat na ukradené umění.
Jan Čulík mě dostal na principech, jsem u zdi, na poušti bez vody, na vodě bez vesel. O.K. kluci, nebudu se už vyjadřovat k Železného sbírce, ani k brazilskému "malíři", ačkoliv za text nastolující otázku, zda je dělící branou smrti a života skutečně jen břišní stěna matky, si zaslouží dvojku :).(Mně by stačil jen jeden obrázek mrtvých dětí). Vzdávám to, nebaví mě stále čelit poznámkám a otevírat tak druhou frontu. Principy jsou ušlechtilé, nicméně život nefunguje ani v kompromisech. Mé články na toto téma, se do výběru textů Britských listů určitě nedostanou.
