Antičulík aneb Bída kritiky české novinařiny

Martin Mrnka

"Jan Čulík sklouzl k jednodušším a neověřeným drbům," reaguje bývalý šéfredaktor publicistiky České televize Martin Mrnka na obvinění z korupce v minulém Redhotu.

Jak si pamatuje každý pozorný žáček páté třídy, v antické Malé Asii žil chlapík jménem Hérostratés. Venkoncem ten chlapík neuměl nic; měl jen obrovskou ctižádost zapsat se do historie. Jeho sen se splnil úspěšně - zatímco stavitele jednoho z divů světa, Artemidina chrámu v Efesu, si nikdo nepamatuje, o Hérostratovi se učíme hned v dětství. Hérostratés, aby se vepsal do dějin, totiž ten chrám podpálil.

Česká žurnalistika má dvanáct let po listopadu 1989 velmi daleko k tomu, aby mohla být přirovnávána k divům světa, natož k Artemidinu chrámu. Zato Hérostratů má požehnaně. V minulém Redhotu se představil jeden z nich - profesor Glasgowské univerzity, samozvaný televizní expert a vydavatel dnes už bulvárního internetového magazínu Britské listy Jan Čulík.

Čulíkovou základní tezí je, že všichni čeští žurnalisté jsou neschopní zločinci. I to málo, čeho dosáhli, je špatně. Tomu podřizuje vše včetně argumentů. Naše nejlepší válečné žurnalisty Petru Procházkovou a Mirka Štětinu obvinil bez jediného podkladu z toho, že je platí jistý ruský politik. Janě Šmídové vytýká, že má názor. Mě jako bývalého šéfredaktora publicistiky ČT obvinil dokonce z korupce - jak jsem se dočetl v Redhotu, nezvratným důkazem je prý to, že v jedné reportáži viděl v červenci opadané listí. Publicistiku ČT má vůbec v lásce - lidé, kteří získali za práci několik prestižních cen v USA a Monte Carlu, jsou pro něj neumětelové.

Když někdo podřídí objektivní skutečnost touze dokázat svůj názor, mívá to ovšem absurdní vyústění. Pro obhájce svobody slova Čulíka je nyní příkladem hodným následování Jana Dědečková - bodrá paní, která do loňského oficiálního usnesení Rady ČT prosadila větu, že "novináři by neměli chytat politiky za slovíčko a připomínat jim, co řekli třeba před rokem".

Vlastně potkal Čulíka velmi smutný osud. Před pár lety totiž právě on nastolil mimořádně užitečný trend - jako první zahájil na svých webových stránkách tolik žádoucí diskusi na téma ČT. Soustavná kritická analýza vycházející z ověřených faktů je ale nevděčná, složitá a náročná práce. A tak sklouzl Čulík k jednodušším, neověřeným drbům. Dnes tiskne v Britských listech už i anonymní dopisy.

Purista české žurnalistiky Čulík se stal sofistikovanější obdobou kdysi proslulého vydavatele deníku Špígl Ladislava Froňka. Bohužel. Chybí-li totiž věrohodná reflexe a kritika, je to škoda i pro českou žurnalistiku. Hérostratés zapálil v tomto případě sám sebe.