Válka proti nenávisti
Shrnujeme komentář, který v deníku Guardian včera publikoval Jon Snow, známý moderátor hlavních večerních padesátiminutových zpráv komerční společnosti Independent Television News v televizi Channel Four.
Řekla to čtyřiaosmdesátiletá matka jednoho mého amerického přítele, která zažila Osvětim: "Američané nerozumějí nenávisti."
My, kteří pracujeme jako novináři, jsme vinni tím, že systematicky zanedbáváme informace o tom, jak intenzivně je nenáviděna Amerika. Líbí se nám, co všechno Američané dokázali a úmyslně se obracíme zády k často drtivé většině lidí v tolika zemích na světě, které nenávidějí důsledky americké moci. Pijou její kolu, jedí její burgery, dívají se na její filmy, ale nenávidějí to, co si myslí, že jim Amerika provedla.
Když jsme žili ve Spojených státech za Reaganovy éry, my, kteří jsme tam působili jako zahraniční zpravodajové, jsme byli neustále vystavováni tomu, jak Spojené státy určují, co se má dít ve světě, a byli jsme neustále svědky důsledků amerických akcí na různých místech světa. V éře po ukončení studené války se od té doby mnoho nezměnilo.
Americká zahraniční politika, jak je vnímána z Washingtonu, je vytvořena a prováděna v tom nejvyšším zájmu Spojených států a pro dobro všech lidí, kteří přece usilují vyrovnat se jejím svobodám a její vizi a praxi demokracie. Prezidenti Arbenz v Guatemale a Allende v Chile byli svrženi s aktivní pomocí Spojených států nikoliv proto, že by nebyli demokraticky zvoleni, ale proto, že měly Spojené státy obavu, že tito prezidenti sympatizují s komunisty a jsou hrozbou podnikatelské Americe, jejíž angažmá v obou zemích Spojené státy viděly jako hlavní zdroj prosperity a osvobození těchto aspirujících národů.
Kambodža se stala terčem kobercového bombardování na žádost Kissingerových chlapců, nikoliv proto, že by byl Pnompenh terčem americké nenávisti, ale protože hrozilo, že tato vzdálená země osudu horšímu než smrt - tak se o tom aspoň argumentovalo.
Když jsem poslouchal po 11. září v rozhlase Henryho Kissingera, uvažoval jsem o tom, kolik Američanů dokáže přijmout skutečnost, že v očích mnoha lidí po celém světě je Kissinger válečný zločinec, jehož činy vyvolaly intenzivní nenávist.
Avšak může někdo vážně věřit, že byl Kissinger ke kobercovému bombardování Kambodži pohnut nenávistí, anebo zda vůbec chápe, jakou obrovskou nenávist jeho politika vyvolala?
Když jsem v roce 1982 seděl v táboře protikomunistických partyzánů a poslouchal jsem tehdejšího amerického ministra zahraničních věcí Al Haiga, který udělal svou "čáru v písku" proti "komunistické hrozbě" ve střední Americe, byl to děsivý zážitek. Věci, které Haig tvrdil, se tak radikálně odlišovaly od toho, jak vypadala situace přímo na místě, odkud jsme posílali své reportáže, že jsem opravdu přemýšlel o tom, zda Haig a já žijeme na stejné planetě.
O dvacet let později se střední Amerika stále ještě zotavuje z oné nenávisti, kterou vyvolala otevřená americká podpora pro ty represivní režimy. Avšak jeden z hlavních Kissingerových hochů - John Negroponte, někdejší odborník na Kambodžu, spolutvůrce jednotek Contra a bývalý velvyslanec v Hondurasu - byl tento týden potvrzen jako americký velvyslanec u OSN.
Totéž platí o Blízkém východě, kde se Spojené státy spřátelily se Saddamem Husajnem a Osamou bin Ladenem, aby destabilizovaly "neposlušný" Írán a Rusko. Každý z nich vyvolal obrovskou nenávist, z které byla jednak válka a jednak, pokud má pravdu Colin Powell, smrt 5000 civilistů uprostřed New Yorku.
Vysoké ambice amerických vlád z obou politických stran vytvořit lepší Spojené státy a lepší svět, v němž by Spojené státy mohly žít, vytvořily tak vysokou míru protiamerické nenávisti, že skoro nikde na světě neexistuje americké velvyslanectví, které by v podstatě nebylo ozbrojenou pevností. Když se nenávist smísí s náboženským a politickým extremistem, jak ukazují trosky Světového obchodního střediska, vzniká nesmírně výbušný a jedovatý koktajl.
Válku proti terorismu lze vyhrát jen potud, pokud bude možno vyhrát válku proti nenávisti. Nenávist nelze zlikvidovat vojenskou akcí. Někde musí vzniknout nové porozumění a nové angažmá.