Britské listy

Zdá se mi, že prof. Dawkins v článku, který BL přinesly 19.9., překvapivě prokazuje podobnou "díru" v myšlení, jakou po věřícím vyžaduje náboženství: vynechává některé body úvahy. Ani autoři otištěných reakcí na jeho článek (možná proto, že patrně všichni patří k nějaké víře) se nedotkli podstaty fanatismu a nesnášenlivosti. Podstatou myslím to, že věření na něco byl a je silný nástroj civilizování divokého lidstva, ale míra jeho používání se na různých místech světa liší.

Nábožná víra žádá, aby se některé pravdy a činy přijaly za své bez kritiky od rozumu, ale zato se spolehnutím na to, že správnost zaručuje nevědomě utvářená, ale celým kmenem nebo jednou kulturou utvářená tradice ("dělali to tak naši i jejich rodiče a prapra-"), zkušenost generací tradovaná mýtem (svatým písmem) a rituálními úkony (při životních událostech jako je narození nebo zabijačka) a rituálními rolemi (šaman, kněz, moudrý stařec, vědma). Žádá to nejen islámská, ale taky víra ve vítězství Sparty (i když tradice a rituály jsou jiné), víra v samozřejmost toho, že třebas my bílí jsme prostě lepší než oni snědí, víra, že je lepší žít dlouho s těžkými chorobami stáří než umírat jako nějací Eskymáci v třiceti, atd. - těch věr a těch děr je řada.

Já neříkám, že jsou ty víry špatné - i když osobně si například sportovní fanouškovství, pivní partu nebo sebevražedné naděje teroristů ani neumím představit, natož pochopit. Víry a jejich požadavky na chování jedince plnily a dosud plní svou velkou roli v civilizování divokého národa a lidstva, a v určité situaci, kdy by lidé už měli přejít k používání rozumu, se víry drží silou mocí, obvykle jednak za silné pomoci těch, kdo jsou na jejich provozu (rituálech, symbolech) závislí svým živobytím, jednak za silné pomoci samotných věřících, pro které by používání rozumu a s ním i převzetí osobní zodpovědnosti za svůj osud bylo moc náročné, namáhavé, mozkové...

Je to dost žalostné zjištění. Ale možná nám hrozný teroristický útok na civilní centrum New Yorku (víc než na vojenský dům Pentagonu?) dává zprávu, že celosvětové rozpínání té naší, rozumnou úvahu požadující civilizace euroamerické přesahuje míru snesitelnou pro okolní svět. Je pro nás nepřijatelné nechat někde velmi daleko muže, aby zakazovali svým manželkám chodit bez roušky. Nemůžeme nevěřit, že ten náš, občanský princip společnosti a civilizovanosti, je ten správný, protože nezabíjí druhé, snaží se ukracovat mou svobodu na hranici tvé svobody (i když to tedy zatím spíš proklamujeme než praktikujeme). Jenomže třeba tento svět není ani zdaleka tak globalizovaný, aby naše víra v civilizaci už platila všude tam, odkud bereme naftu nebo kam prodáváme zboží. Možná že tam dosud platí zásady, které my možná považujeme za "předstupeň" těch našich, pokročilých.

My věříme, že společnost má mít jedny zákony, ne? Jednu sadu pro všecky lidi a všecky situace. Ale to je novinka v dějinách! Kolik století už tuhle výhodu máme? Copak za kejkle to EU dneska provozuje na poli zákona? A s čím to má ten náš Parlament takový shon, aby to doladil k evropským normám?

Vůbec jsem neřekl, že jsme (že Američani) si ten atak zasloužili! Říkám něco jiného: V tomhle světě nemůžeme očekávat, že nás někdo nepostřílí ve jménu svého národa nebo boha nebo obchodního zájmu. Nemyslím, že kdyby to šlo, nechat národy, které "podporují terorismus", napospas jejich podařeným vládám, že by se brzy nezačali oni sápat na nás se svými nároky. Osama bin Ládin to snad před pár lety řekl jasně, viděl a slyšel jsem ho v televizi.

A to, jak se teď státy a Státy zachovají, bude taky jenom v rámci naší euroamerické víry - naší schopnosti pochopit situaci, zvážit své zájmy a jednat k svému dobru. Ukáže se, kolik bude ještě těch děr v úvaze, anebo možná se vyjasní, že opravdu nejsme tak dokonalí, abychom si to všecko rozumně vysvětlili a nechali se pasivně pozabíjet.

Ale to sportovní a hudební fanouškovství, víra v lepší značkové bundy, nebo taky víra v přísnou lékařskou vědu, která nesmí dovolit šarlatánům ovlivňovat důvěru pacientů v uzdravení, nebo víra, že se to všecko nějak vyřeší, a ještě mnohá další víra, ta je spíš než projevem civilizačního procesu projevem hlouposti, případně lenosti mysli. Myslím si, že je nutné tyhle víry a fanatismy zahrnovat do úvahy proto, že svorně pomáhají budovat klima, v němž rozumná úvaha platí jen málo, je moc namáhavá a co z ní kdo má?

Jediné, co můžeme postavit proti slepotě civilizačního vývoje i proti slepotě fanatismu některých lidí, je proto velká víra v sílu pochybování. Měli bychom se učit - od mala a už v prvních třídách školy, a pak až do smrti, snášet své pochybovačství o pravdách a svou nejistotu v tom, jak to vlastně se světem je. Bylo by možná velmi prospěšné se naučit "profesionálně" pochybovat o všem, a zároveň budovat svou jistotu na něčem, co dobře funguje i mimo rozum.

Je něco takového? Kupodivu se to nabízí v některých náboženstvích už tisíce let. Zdá se mi, ale musím to zpochybnit, protože jist si s tím nejsem, že jednak buddhismus, jednak křesťanství budují tu jistotu na nějakých vnitřních rozpoloženích člověka. Křesťanství na osobní lásce, buddhismus na jakémsi vnitřním usebrání jedince. Že se oboje náboženství dá vykládat i jinak a taky se to dělo a děje, je mi jasné. Nemůžeme žádat univerzální a spolehlivý a nepřekrutitelný návod k řešení svých problémů, to bychom hledali jedinou Pravdu, a co potom s ní, když na ni druzí nevěří?